68 Co 359/2023-171 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované poskytnutí částky , částka, jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před správními orgány a návazně před správními soudy. Tvrdila, že dne , datum, podala u Finančního úřadu pro hl. m. Prahu přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za zdaňovací období říjen 2015. Daňová kontrola byla zahájena dne , datum, , žalobkyni byl za dané zdaňovací období vyloučen nárok na odpočet daně ve výši , částka, . Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které zamítlo Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím ze dne , datum, . Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou, která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zamítnuta. Celkovou délku řízení má žalobkyně za nepřiměřenou. Při stanovení peněžního zadostiučinění vycházela z částky , částka, ročně krácené na polovinu za první dva roky, přičemž takto vypočtené odškodnění navýšila o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci, neboť ve správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty a řízení před soudem bylo stiženo průtahy, a o dalších 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví konstatoval, že v řízení zahájeném dne , datum, u Finančního úřadu pro hl. m. Prahu podáním přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2015 a v navazujícím soudním řízení, vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. , spisová značka, o zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne , datum, , č. j. , číslo, , a v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem, vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I). Současně zamítl žalobu s požadavkem na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok III). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání obě účastnice řízení.5. Žalobkyně napadla odvoláním zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž nevyhověl jejímu požadavku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Vytkla soudu prvního stupně, že nezohlednil překročení zákonné lhůty pro rozhodnutí v odvolacím správním řízení, ani průtahy v řízení před soudem. Dále nesouhlasila se závěrem, že význam řízení pro ni snižuje skutečnost, že podala řadu žalob, jimiž se domáhá náhrady nemajetkové újmy ve formě peněžitého zadostiučinění za jiná zdaňovací období. Zdůraznila, že požadavek na zadostiučinění za daňové řízení o DPH za zdaňovací období říjen 2015 je samostatným nárokem. Řízení o každé jednotlivé dani bylo řízením samostatným, jehož výsledek byl vždy originální, založený jen na skutečnostech vzniklých v příslušném zdaňovacím období, a rozhodnutí vydané v jednom daňovém řízení nebylo určující pro rozhodnutí v dalších daňových řízeních. Ve smyslu doktríny totožnosti skutku tak bylo každé daňové řízení samostatné, a nelze proto snížit význam předmětu řízení kvůli konstatování porušení práva, kterého se žalobkyni dostalo v odškodňovacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Dále uvedla, že při posouzení významu řízení pro ni je její neobezřetnost při výběru obchodního partnera, kterou evropské právo nazývá účastí na daňovém podvodu, zcela nerozhodná. Jak uvedlo Odvolací finanční ředitelství ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , číslo, , neobezřetnost žalobkyně nelze posuzovat jako jednání v dobré víře, když tato nepřijala veškerá rozumná opatření, která lze po ní s ohledem na rozsah a charakter plnění spravedlivě požadovat, aby své účasti na podvodu na DPH předešla. Žalobkyně se tak sice rozhodně dopustila protiprávního jednání, nicméně otázkou je, zda to pro ni znamenalo minimalizaci významu předmětu řízení z hlediska jeho délky. Je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích. V této souvislosti žalobkyně dále uvedla, že jakkoliv je vždy nutné zvažovat, zda v konkrétním případě nenastala okolnost, která tento předpoklad vyvrací, tak takovou okolností bez dalšího není to, že se účastník průtažného civilního řízení dopustil protiprávního jednání. Žalobkyně popřela, že by měla nepoctivý úmysl neodvést daň ve správné výši, a tento jí ani nebyl v daňovém řízení prokázán. Výhrady měla i proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé změnil tak, že vyhoví žalobě o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a soudem prvního stupně přiznanou náhradu nákladů řízení navýší o částku , částka, .6. Žalovaná napadla odvoláním vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Dle jejího názoru byla žalobkyni vzniklá nemajetková újma již zkonzumována. V této souvislosti poukázala na to, že ve dnech , datum, až , datum, obdržela 13 obsahově obdobných žalob na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou daňového řízení a navazujícího soudního řízení ohledně zdaňovacích období prosinec 2014 až prosinec 2015, přičemž žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění samostatně, za každé zdaňovací období zvlášť. Ve věci žalobkyně tak bylo paralelně zahájeno 13 soudních řízení, přičemž některá z těchto řízení (celkem šest) byla spojena pouze u Obvodního soudu pro , adresa, , u Obvodního soudu pro , adresa, jsou vedena samostatně. Odvolací finanční ředitelství přitom rozhodlo jediným rozhodnutím, stejně tak i správní soudy obou stupňů. O nároku žalobkyně týkajícím se zdaňovacího období únor 2015 již bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jímž bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, zatímco požadavek na finanční zadostiučinění byl (vzhledem k nepatrnému významu řízení pro žalobkyni, která se účastnila daňového podvodu) zamítnut. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná vyslovila přesvědčení, že z pohledu vzniku újmy z titulu nepřiměřené délky řízení je třeba postup orgánů veřejné moci ohledně daňové povinnosti žalobkyně k DPH za všechna dotčená zdaňovací období považovat za jediné řízení, v němž byla žalobkyně vystavena jedné újmě způsobené jí nepřiměřenou délkou řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění již ve shora uvedené věci, je namístě již přiznané zadostiučinění v nyní vedeném řízení zohlednit, a žalobu zamítnout. Újma žalobkyně vzniklá jí nepřiměřenou délkou daňového řízení za zdaňovací období říjen 2015 tak již byla zkonzumována přiznáním zadostiučinění v řízení týkajícím se zdaňovacího období únor 2015. Co se týče nákladů řízení, žalovaná je přesvědčena, že žalobkyni by ani v případě procesního úspěchu neměla být náhrada nákladů přiznána, neboť postup žalobkyně, která v rámci samostatně vedených řízení požaduje několikeré zadostiučinění prakticky za jeden časový úsek, kdy jí vznikla jediná újma, je výrazem zneužití práva, neboť tak dochází k umělému navyšování nákladů řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. K odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je má za nedůvodné. Se stejnou argumentací žalobkyně se Městský soud v Praze vypořádal již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl, že „nelze odhlédnout od toho, že zahájení posuzovaného řízení (daňovou kontrolu) vyvolalo protiprávní jednání žalobkyně (nezákonný odpočet DPH) a v průběhu řízení bylo zjištěno její vědomé zapojení do daňového podvodu“, přičemž „není rozhodné, že toto jednání žalobkyně nemělo trestněprávní rozměr, neboť bylo zjevně společensky škodlivé a mělo za cíl významně zkrátit žalovanou na příjmech, vybíraných ve veřejném zájmu“. Žalovaná připustila, že zásadně sice platí, že zadostiučinění za újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení má být přiznáno bez ohledu na jeho výsledek, nicméně z tohoto pravidla existuje několik výjimek, přičemž Městský soud v Praze v citovaném rozsudku správně aplikoval výjimku týkající se pachatelů trestných činů s tím, že ji lze analogicky vztáhnout i na účastníky daňového podvodu dle daňových předpisů. To znamená, že rovněž