69 Co 107/2025-222 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že se zamítá žaloba s tím, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu č. , číslo, o velikosti 2+1 s příslušenstvím o výměře zhruba 67 m2, situovaného ve , číslo, nadzemním podlaží (, číslo, . patro) domu na adrese , adresa, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , ze dne 2. 2. 2023 daná žalovanými žalobkyni, je neoprávněná (výrok I.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 52 030 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovaným vyslovení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu č. , číslo, o velikosti 2+1 s příslušenstvím o výměře 67 m2 , situovaného ve , číslo, nadzemním podlaží (, číslo, . patro) domu na adrese , adresa, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, na adrese , adresa, ze dne 2. 2. 2023, kterou obdržela od žalovaných dne 2. 3. 2023 (dále jen „výpověď“ a „předmětný byt“).3. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi ní jako nájemkyní a právní předchůdkyní žalovaných jakožto pronajímatelkou byla dne 1. 9. 2004 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě se žalobkyně stala nájemkyní předmětného bytu. Dne 2. 3. 2023 byla žalobkyni doručena výpověď dle § 2288 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), s tím, že žalované potřebují předmětný byt pro 2. žalovanou k užívání. Žalobkyně uvedla, že nájemní smlouva ze dne 1. 9. 2004 byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 5 let s možností prodloužení o dalších pět let (článek 5. smlouvy). Žalobkyně považuje podanou výpověď za neplatnou a neoprávněnou, neboť byla dána z důvodu § 2288 odst. 2 písm. a) o. z., který upravuje postup pro podání výpovědi z nájmu bytu na dobu neurčitou. Žalobkyně nikdy neporušila své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy či z právních předpisů, naopak byt řádně užívala a úpravami jej zhodnotila. Žalobkyni tedy neměla být dána výpověď a pro případ porušení povinnosti z nájmu bytu ji mohla být výpověď dána pouze z důvodů vymezených v § 2288 odst. 1 o. z. Žalobkyně dále poukázala na to, že v domě, kde se nachází předmětný byt, se nacházejí další vhodné byty, které 2. žalovaná mohla užívat. Na základě uvedeného považovala žalobkyně postup žalovaných za účelový a výpověď za neoprávněnou a neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.4. Žalované navrhly žalobu zamítnout. Nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovanými je uzavřen na dobu neurčitou. Žalované ukončily nájemní vztah dle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. po právu, neboť zájem 2. žalované je užívat přímo předmětný byt. Žalované jsou sestry. 1. žalovaná již v domě užívá k bydlení byt na stejném patře jako je předmětný byt. Žalované považují za výhodné, aby s rodinami žily v přímém sousedství. Vedle vhodné dispozice předmětného bytu vedlo žalované k jejich rozhodnutí i dřívější chování žalobkyně a rovněž velmi nevýhodné podmínky původní nájemní smlouvy.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že žalované jsou spoluvlastnice domu na adrese , adresa, , každá o velikosti podílu ½. Mezi pronajímatelkou , jméno FO, a žalobkyní jako nájemkyní byla uzavřena nájemní smlouva k předmětnému bytu. Žalobkyně byla oprávněna předmětný byt užívat od data podepsání smlouvy (1. 9. 2004). Nájem byl sjednán na dobu určitou 5 let do 31. 8. 2009. Smluvní strany se dohodly na tom, že pokud žalobkyně jako nájemce neporuší své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy závažným způsobem, prodlužuje se smlouva periodicky vždy o dalších pět let, pokud žalobkyně jako nájemce neoznámí písemně pronajímateli 3 měsíce před termínem ukončení smlouvy, že trvá na jejím ukončení. Pro rok 2004 bylo sjednáno nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně.6. Žalované vypověděly žalobkyni nájem předmětného bytu výpovědí ze dne 2. 2. 2023. Důvod výpovědi vyplývá z § 2288 odst. 2 písm. a) o. z., když byt bude užívat spolumajitelka domu - 2. žalovaná. Žalované daly jako pronajímatelé z totožných důvodů výpověď již dne 28. 8. 2020 nájemcům bytu , číslo, , který se nachází v , číslo, . nadzemním podlaží. Daný byt má dispozici 3+1 s příslušenstvím a výměru cca 74 m2.. V průběhu roku 2023 mělo v domě končit několik nájemních smluv na dobu určitou, a to konkrétně v případě bytu , číslo, ke dni 31. 5. 2023, v případě bytu , číslo, ke dni , datum, a v případě bytu , číslo, ke dni 31. 12. 2023. Nájemci bytů , číslo, a , číslo, jsou dle uzavřených (nových) nájemních smluv stále stejní. Byt , číslo, měl být na základě smlouvy pronajatý od 1. 3. 2022 do 29. 2. 2024, avšak byl nájemci nečekaně opuštěn vhozením klíčů do schránky v březnu 2023 a dne 5. 4. 2023 byla uzavřena nájemní smlouva s novým nájemníkem. Sjednané nájemné v době podání výpovědi žalobkyni činilo u bytu , číslo, částku 12 000 Kč, u bytu , číslo, částku 13 000 Kč a u bytu , číslo, částku 11 500 Kč. Žalobkyně v období let 2022 a 2023 hradila nájemné ve výši 4 430 Kč měsíčně. V bytě , číslo, , který má od roku 2020 v užívání 2. žalovaná, žije od září 2023 syn manžela 2. žalované se svou přítelkyní. Syn manžela 2. žalované již od února 2023 věděl, že splňuje podmínky pro to, aby byl přijat na vysokou školu v , adresa, a věděl, že se bude z , adresa, přesouvat do , adresa, a bude bydlet právě v bytě , číslo, . 2. žalovaná očekávala příchod prvního dítěte, věděla, že není možné žít se synem manžela a jeho přítelkyní společně s narozeným dítětem v bytě , číslo, . V tomto bytě 2. žalovaná občasně přespávala, do budoucna však plánuje, že bude v , adresa, pobývat dlouhodoběji, a to v předmětném bytě. Manžel 2. žalované přespává nyní v bytě , číslo, pravidelně jednu či dvě noci týdně. Manžel 2. žalované jako svědek uvedl, že v budoucnu je možná varianta, že s 2. žalovanou budou pobývat jednu půlku týdne v , adresa, a druhou půlku na , adresa, nebo budou v létě na , adresa, a zbytek roku v , adresa, v předmětném bytě. V roce 2021 byla manželu 2. žalované diagnostikovaná , nemoc, a dojíždění do , adresa, každodenně za prací z , adresa, jej vyčerpává. Nyní v bytě , číslo, přespí jednou týdně.7. Žalobkyně dostala od svého zaměstnavatele výpověď ze dne 1. 3. 2023 z důvodu organizační změny. Pracovní poměr měl skončit k 31. 5. 2023. Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 6. 2023. Podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v době od 1. 9. 2023 do 17. 8. 2024. Podpora při rekvalifikaci jí poskytována nebyla. Žalobkyně dochází do psychiatrické ambulance od 19. 1. 2023 s , Nemoc, . V roce 2015 docházela do ambulance pro , Nemoc, . Žalobkyně popisovala pocity vyčerpání, úzkosti a deprese v návaznosti na náročné zaměstnání a vztah, který ukončila. V poslední době došlo u žalobkyně k psychickému propadu v souvislosti s problematikou bydlení. Antidepresiva neužívá.8. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 685 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (platný a účinný do 31. 12. 2013), dále dle § 2201, § 2238, § 2285, § 2286 odst. 1, 2 o. z. a § 2290 o. z.9. Soud prvního stupně uzavřel, že dle nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2004 byl dle § 685 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. nájemní vztah mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalovaných uzavřen na dobu určitou 5 let. Smluvní strany si dále sjednaly, že nájemní smlouva se automaticky prodlouží vždy o dalších pět let, pokud žalobkyně neporuší závažným způsobem své smluvní povinnosti, a pokud žalobkyně neoznámí pronajímateli písemně 3 měsíce před termínem ukončení smlouvy, že chce nájemní vztah ukončit. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4955/2008, uvedené ustanovení o automatickém prodloužení nájmu nezakládá automatické prodloužení (nebo obnovení) nájemního vztahu. Nájemní smlouva skončila uplynutím doby pěti let od uzavření smlouvy, tj. dne 31. 8. 2009. Aktuálně nájemní vztah mezi účastníky existuje na základě § 2238 o. z., neboť žalobkyně užívá předmětný byt v dobré víře po dobu delší než tří let. Žalované tak měly možnost dát žalobkyni výpověď z nájmu bytu dle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. (při splnění zákonem daných podmínek).10. Při posouzení oprávněnosti výpovědi zohledňoval soud prvního stupně závěry judikatury dovolacího soudu, které jsou uvedeny zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022. Uzavřel, že výpovědní důvod byl naplněn. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že na přelomu února a března 2023, kdy byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu, nebyl v domě na adrese , adresa, žádný volný byt. Nájemní smlouvy k bytům , číslo, , , číslo, a , číslo, měly končit v roce 2023, avšak nájemci, kteří v nich aktuálně bydleli, v daných bytech žili minimálně od roku 2021. Nelze tak považovat za automatické, že žalované nemě