69 Co 123/2025-98 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 45 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu do požadavku na zaplacení částky 8 500 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 10 228 Kč (výrok III.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, které je vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „posuzované řízení“).3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení, zahájené návrhem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení proti , právnická osoba, v částce 400 000 Kč dne, Anonymizováno, 8. 2. 2017 trvalo ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně 7 let a 9 měsíců.4. Po provedeném dokazování posoudil soud prvního stupně věc po právní stránce podle ustanovení § 13 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“). Stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s judikaturou Nejvyššího soudu, která se týká zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zejména se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále též jen „Stanovisko“). Soud prvního stupně přitom s ohledem na provedené dokazování dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, a že žalobci proto náleží zadostiučinění ve formě finanční náhrady. Při stanovení výše tohoto finančního zadostiučinění postupoval soud prvního stupně podle zmíněné judikatury Nejvyššího soudu, který pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Soud prvního stupně po zhodnocení celkové délky řízení a konkrétních okolností, které k takové délce přispěly, vyšel z částky 15 000 Kč za každý rok trvání řízení; při výpočtu základní částky se však dopustil početní chyby a vyšel ze základní částky za celou dobu trvání řízení ve výši 135 000 Kč (což odpovídá 20 000 Kč za každý rok trvání řízení).5. Soud prvního stupně takto (nesprávně) vypočtenou základní částku následně upravil v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk. Dospěl přitom k závěru, že je namístě základní částku snížit o 10 % z důvodu právní složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). U ostatních zákonných kritérií (§ 31a odst. 3 písm. c/ až e/ OdpŠk) soud prvního stupně neshledal důvody pro jakoukoli modifikaci základní částky.6. Proti tomuto rozsudku (jeho vyhovující části) podala žalovaná včasné odvolání, které následně doplnila podáním ze dne 23. 1. 2025. V něm nejprve podané odvolání vzala zpět v rozsahu částky 16 875 Kč bez příslušenství s tím, že ke dni vypracování tohoto podání, tj. ke dni, Anonymizováno, 23.1.2025, nebylo posuzované řízení pravomocně ukončeno a trvá již 7 let a 11 měsíců. Žalovaná proto vypočetla zadostiučinění, které by žalobci náleželo k tomuto dni, na částku 93 375 Kč. Po odečtení již dříve žalobci vyplacené částky 76 500 Kč tak nyní žalobci náleží částka 16 875 Kč, kterou žalovaná žalobci poukázala.7. V rámci odvolání pak žalovaná namítala nesprávný výpočet zadostiučinění, kdy soud prvního stupně vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení, základní částka ve výši 135 000 Kč tomu však neodpovídá. Dále žalovaná namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 4. 1. 2024 posoudila délku řízení právě do dne vydání svého stanoviska. Žalobce pak již u žalované další průběh posuzovaného, dosud neskončeného řízení neuplatnil. Žalovaná má za to, že se nemůže dostat do prodlení s placením zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení, které v době vydání stanoviska žalované (a ukončení předběžného projednání) dosud nenastalo. Žalovaná nemůže vyplácet zadostiučinění „do budoucna“ za dosud neproběhlé řízení. Pokud tedy soud prvního stupně přiznal žalobci tzv. „doplatek“ za další dobu řízení od vydání stanoviska žalované, neměl žalobci přiznávat úrok z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení nedostala. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud zastavil řízení o odvolání žalované v rozsahu částky 16 875 Kč a dále aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil do zbývající částky tak, že se žaloba zamítá.8. Žalobce ve svém vyjádření navrhoval rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.9. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř., dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět a v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.10. S ohledem na částečné zpětvzetí odvolání postupoval odvolací soud podle citovaného ustanovení a odvolací řízení v rozsahu zpětvzetí (16 875 Kč) zastavil.11. Odvolací soud dále přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.12. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i v zásadě přiléhavě právně posoudil, když se dopustil pouze nesprávného matematického výpočtu výše poskytnutého zadostiučinění.13. Odvolací soud plně souhlasí se závěry, které soud prvního stupně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně správně vycházel z § 31a OdpŠk i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze sjednocujícího stanoviska ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Jak soud prvního stupně uvedl, výše peněžitého zadostiučinění je dle zmíněné judikatury poskytována v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za každý rok trvání řízení s tím, že za první dva roky řízení náleží zadostiučinění ve výši jedné poloviny těchto částek. Pokud soud prvního stupně základní částku tohoto odškodnění odvodil od částky 15 000 Kč za rok, dostatečně zohlednil skutečnost, že se nejednalo o extrémní délku řízení, když k navyšování základní částky nad základních 15 000 Kč se zpravidla přistupuje u řízení, jejichž délku lze považovat za extrémní, tedy přesahující 10 let. V této části tedy odvolací soud nemá, co by rozsudku soudu prvního stupně vytkl.14. Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně i v hodnocení jednotlivých kritérií, která zákon i zmíněná judikatura Nejvyššího soudu určuje jako rozhodná pro stanovení konečné výše finančního zadostiučinění. Odvolací soud však při výpočtu základní částky vyšel ze soudem prvního stupně správně deklarovaných 15 000 Kč za každý rok trvání řízení, což za dobu 7 let a 9 měsíců (tj. do 14. 11. 2024) činí 101 250 Kč a po odečtení 10 % (kritérium složitosti řízení) dospěl k přiměřenému zadostiučinění v celkové výši 91 125 Kč. Žalovaná však tuto částku žalobci ke dni rozhodnutí odvolacího soudu uhradila, když na základě stanoviska ze dne 4. 1. 2024 žalobci zaplatila 76 500 Kč a v průběhu odvolacího řízení dalších 16 875 Kč.15. Odvolací soud se však ztotožňuje s námitkou žalované, že se s úhradou zadostiučinění, jež bylo žalobci přiznáno za období po datu, kdy žalobce uplatnil nárok u žalované (18. 10. 2023) nemohla dostat do prodlení, neboť žalobce již u žalované nárok 2 dalšího průběhu posuzovaného řízení neuplatnil.16. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odpovídajícím způsobem (do částky 28 125 Kč s úrokem z prodlení z částky 45 000 Kč) změnil a žalobu zamítl.17. Ve zamítavém výroku II. o věci samé zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláními účastníků nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).18. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1215/2013) a Ústavního soudu (viz nález nálezu sp. zn. II. ÚS 3213/24, nebo sp. zn. III.ÚS 2456/24), ve kterých se uvádí, že pokud žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokáže základ svého nároku (tedy existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím neb