69 Co 138/2025-374 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 90 520 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím coby neuhrazené úplaty za postoupenou pohledávku dle smlouvy postoupení ze dne 18. 1. 2021. Žalovaná měla uhradit úplatu do 20 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy, tj. do 15. 2. 2021, což však dosud neučinila.3. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou. Uvedl, že účastníci si sjednali, že úplata má být uhrazena žalovanou do 20 pracovních dnů od uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena 18. 1. 2021, poslední den pro úhradu 200 000 Kč tak připadl na 15. 2. 2021. Obecná tříletá promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 o. z.), přičemž právo je možno uplatnit poprvé zásadně tehdy, je-li pohledávka splatná – dospělá. Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je nutné k době poskytnutí plnění dlužníkovi přičíst sjednanou lhůtu splatnosti pohledávky. V projednávaném případě se žalovaná dostala do prodlení až 16. 2. 2021, neboť ještě 15. 2. 2021 mohla plnit. Teprve od 16. 2. 2021 počala běžet tříletá promlčecí lhůta, jejíž běh skončil 16. 2. 2024. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána k soudu prvního stupně téhož dne, k promlčení pohledávky žalobkyně nedošlo.4. Dále se soud prvního stupně zabýval důvodností žaloby po věcné stránce. Pokud jde o uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vycházel z nesporných tvrzení účastníků, že spolu dne 18. 1. 2021 uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o úhradě a způsobu úplaty se žalovaná zavázala, že zaplatí žalobkyni za postoupení pohledávky úplatu ve výši 200 000 Kč nejpozději do 20 pracovních dnů ode dne podpisu smlouvy.5. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná v řízení prokázala, že žalobkyni v lednu 2021 uhradila částku 200 000 Kč a nemá tak vůči žalobkyni dluh z titulu smlouvy o postoupení pohledávky.6. Faktickou úhradu částky 200 000 Kč provedl do rukou jednatele žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly před jménem, , jméno FO, , což sám potvrdil při své svědecké výpovědi. Rovněž vypověděl, že tuto částku žalované za tímto účelem zapůjčil. Předání hotovosti byla přítomna i jednatelka žalované , jméno FO, , která při svém účastnickém výslechu potvrdila jak zapůjčení peněz , tituly před jménem, , jméno FO, žalované, tak předání částky 200 000 Kč jednateli žalobkyně. Byť jednatel žalobkyně při svém účastnickém výslechu i jeho manželka vypověděli, že k úhradě nedošlo, pro soud prvního stupně byla klíčová výpověď svědka , jméno FO, s ohledem na nižší hodnotu důkazu v podobě účastnických výpovědí i manželský vztah mezi svědkyní , jméno FO, , jméno FO, a jednatelem žalobkyně.7. Soud prvního stupně se dále vyjádřil k žalovanou namítané (ne)věrohodnosti svědka , jméno FO, . K jeho trestní, Anonymizováno, minulosti uvedl, že výpověď svědků je posuzována individuálně v každém řízení, nelze předjímat a dovozovat, že svědek jednou nevypovídající pravdu je automaticky nevěrohodný ve všech dalších řízeních. Svědek , jméno FO, v řízení vypovídal přesvědčivě, neprotiřečil si, jeho blízký osobní vztah s jednatelkou žalované , jméno FO, nebyl prokázán natolik, aby jej znevěrohodnil. Bylo pouze prokázáno, že svědek cestoval vozidlem spolu s jednatelkou žalované a tykali si. Rovněž z komunikace mezi paní , jméno FO, a jednatelkou žalované není zřejmé, že se označení „čumáček“ týká , tituly před jménem, , jméno FO, . I v kladném případě by však uvedené označení svědka jednatelkou žalované nezpůsobilo nevěrohodnost svědka natolik, že by k ní soud nepřihlédl. Ani tvrzeními žalobkyně o tom, že svědek , jméno FO, své jednání opakuje a domáhá se, byť i pro sebe, úhrady částek na základě stejného modus operandi, se soud prvního stupně blíže nezabýval a neprováděl k nim dokazování, neboť nemají význam pro rozhodnutí v této věci. V žalobkyní označených řízeních jde o jiné účastníky řízení, jinou povahu řízení a jiný předmět řízení. I další dokazování (zejm. printscreen , soc. síť, komunikace mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a jednatelem žalobkyně, emailovou komunikací mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a p. , jméno FO, ) podpořilo tvrzení žalované o tom, že úplatu za postoupení pohledávky žalobkyni uhradila.8. Soud prvního stupně s ohledem na to, že uzavření smlouvy o zápůjčce (200 000 Kč) mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovanou potvrdila jednatelka žalované i svědek , tituly před jménem, , jméno FO, při svých výsleších, již neprováděl dokazování k pravosti podpisů na písemné smlouvě o zápůjčce. Co se týče předložené údajně zfalšované , soc. síť, komunikace mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , kde je zachycena komunikace ohledně žádosti , tituly před jménem, , jméno FO, o vydání originálu příjmového pokladního dokladu žalobkyní, nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, že by komunikace byla zfalšovaná. Z předloženého znaleckého posudku pouze vyplynulo, že komunikace ze dne 26. 8. 2023 v telefonu jednatele žalobkyně není totožná jako komunikace předložená žalovanou. Nijak neplyne, že by nemohlo být s komunikací v telefonu jednatele žalobkyně manipulováno či že by komunikaci jednatel žalobkyně skrze tuto aplikaci nemohl v rozhodnutý okamžik uskutečnit z jiného mobilního telefonu.9. Pokud jde o příjmový pokladní doklad žalobkyně a žalovanou namítaný rozpor mezi sídlem žalobkyně ke dni 1. 1. 2022 na tomto dokladu a sídlem zapsaným v obchodním rejstříku, soud prvního stupně s ohledem na povahu dokumentu, kdy se jedná o účetní doklad, a poznámku na dokladu o tom, že jde o opravu účetnictví z roku 2021, jej nehodnotil jako jistý padělek. Doklad mohl být vystaven později s datem zaúčtování zpětně. Nadto nelze zkoumat pravost podpisu na tomto dokladu z důvodu, že není zřejmé, komu má podpis patřit. Rovněž účastníci ani nemají k dispozici originál dokladu, na základě kterého by mohlo být vůbec zkoumání provedeno.10. V dalších podrobnostech odvolací soud odkazuje na skutková zjištění a právní argumentaci, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm v zásadě zopakovala svá tvrzení uvedená před soudem prvního stupně, navrhovala zrušení rozsudku soudu prvního stupně, neboť soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů, a to zejména ve vztahu k věrohodnosti svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Současně soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav z důvodu neprovedených důkazů navržených žalobkyní k prokázání rozhodných skutečností a nalézací řízení je současně zatíženo vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí, a to, pokud jde o nevypořádání námitky žalobkyně ohledně porušení zásady koncentrace. Žalobkyně taktéž namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů a současně namítla nesprávné právní posouzení věci. Dále žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně ve zjevné snaze co nejrychleji ukončit nalézací řízení a v rámci tzv. libovůle soudního rozhodování zcela nedůvodně opřel napadený rozsudek o osamocenou výpověď jednoho svědka a jím předložené kopie listinných důkazů, které byly evidentně zfalšovány. Důkazní návrhy a námitky žalobkyně, které by potvrdily nepravost a nepravdivost těchto důkazů zamítl. Žalobkyně výše uvedené považuje za postup rozporný nejen se zákonem, ale právě i se základními zásadami, které ovládají civilní proces.12. Žalovaná navrhovala rozsudek jako věcně správný potvrdit.13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.14. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené.15. Pokud jde o otázku promlčení žalovaného nároku, odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, který správně posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou. K jeho argumentům vyjádřeným v napadeném rozsudku odvolací soud již nemá co dodat.16. Žalobkyně ve svém odvolání ve vztahu k otázce (ne)zaplacení žalobou uplatněné pohledávky brojí