69 Co 23/2025-100 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 270 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 1 980 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 85 121 Kč (výrok III.). Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně na zaplacení náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobkyni u Krajského soudu v , adresa, , pobočka v , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“).2. Žalobkyně tvrdila, že posuzované řízení bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 19. 11. 2018, č. j. , spisová značka, , pro účastenství ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 6 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 7 zák. o trestní odpovědnosti právnických osob. Rozhodnutím Vrchního soudu v , místo, ze dne 13. 3. 2023 sp. zn. , spisová značka, byla žalobkyně zproštěna obžaloby. V souvislosti se svou účinnou obhajobou byla nucena vynaložit náklady na vypracování znaleckých posudků. Žalobkyně si nechala vypracovat dva znalecké posudky od , ústav, , za které zaplatila 150 000 Kč a 100 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla nezákonným trestním stíháním způsobena.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vůči žalobkyni bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání a poté byla žalobkyně obžaloby zproštěna. Odpovědnostní titul – nezákonné rozhodnutí – tedy je v projednávané věci dán.4. K nároku na náhradu škody v podobě výdajů za znalecké posudky soud prvního stupně uvedl, že vypracování znaleckých posudků a jejich účelnost nebyla mezi účastníky sporná, neboť i žalovaná uznala, že posudky vedly, či přispěly, ke zrušení nezákonného rozhodnutí, tedy ke zproštění žalobkyně obžaloby. Rozhodnutí v trestním řízení vycházela mimo jiné z posudků vypracovaných k objednávce žalobkyně, především odvolací soud z nich vyšel při zproštění žalobkyně obžaloby. Vzhledem k tomu, že provedeným dokazováním byla mezi účastníky odstraněna i spornost výše vyúčtované odměny za tyto posudky, soud prvního stupně tyto náklady (v celkové výši 250 000 Kč) žalobkyni přiznal.5. K nároku na úroky z prodlení z těchto nákladů soud prvního stupně odkázal na § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uvedl, že žalobkyně doručila žádost o náhradu škody a újmy žalované dne 7. 8. 2023. Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 7. 2. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku a od 8. 2. 2024 (včetně) ji stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Soud prvního stupně se neztotožnil s argumentací žalované, že by měla být v prodlení až od jednání soudu (nejméně ve vztahu k nároku na náhradu škody). Přílohový trestní spis měla žalovaná k dispozici i během mimosoudního projednání, kde mohla minimálně provést srovnání s odměnou vyplacenou znalci přibraným opatřením OČTŘ. Ve spise byly znalecké posudky vypracované k zadání žalobkyně založeny. Žalovaná taktéž nepřistoupila k úhradě náhrady škody ani v průběhu řízení před soudem prvního stupně po doplnění tvrzení žalobkyní.6. Při posouzení nároku žalobkyně na nemajetkovou újmu soud prvního stupně vyšel z příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a z hledisek vymezených judikaturou Nejvyššího soudu, provedl srovnání obdobných případů, které měl k dispozici, a dospěl k závěru, že odpovídající satisfakcí, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, je částka 20 000 Kč. Konkrétní výši přisouzené částky odůvodnil povahou trestní věci, kdy v důsledku trestního stíhání v souvislosti s obchodní činností žalobkyně došlo k poškození jejího dobrého jména a pověsti.7. V dalších podrobnostech odkazuje odvolací soud na argumentaci, která je uvedena v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a kterou není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.8. Proti tomuto rozsudku, jeho vyhovujícímu výroku I. v rozsahu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 270 000 Kč od 8. 2. 2024 do 17. 5. 2024 a přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, podala žalovaná včasné odvolání. V odvolání v zásadě zopakovala svá tvrzení uvedená před soudem prvního stupně s tím, že v rámci předběžného projednání nároku žalobkyni vyzývala k doplnění tvrzení ohledně účelnosti vypracování znaleckých posudků a k doplnění vyčíslení nákladů na vypracování těchto posudků, neboť nebylo zřejmé, jak znalecký ústav dospěl k výši vyúčtované odměny. Žalobkyně však svá tvrzení dostatečně nedoplnila. Kdyby tedy žalobkyně k výzvě žalované doplnila svá tvrzení ohledně výše nákladů na vypracovaní znaleckých posudků (jejich účelnost žalovaná uznala ve stanovisku ze dne 28. 3. 2024), vyplatila by žalovaná náklady na tyto posudky dříve.9. K nároku na nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že v řízení nebyl dostatečně prokázán zásah trestního stíhání do pověsti žalobkyně, a proto z důvodu neunesení důkazního břemene v této otázce považuje za dostačující satisfakci konstatování porušení práva a omluvu.10. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a v navrhovaném rozsahu žalobu zamítl.11. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.13. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i přiléhavě právně posoudil.14. Při posouzení nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně nepochybil, když při svém rozhodování vyšel z hledisek vymezených zejména v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, podle kterého soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby s tím, že forma a případná výše zadostiučinění přitom nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Po promítnutí správných skutkových zjištění, která na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně učinil, a ze kterých vyplynuly zjevné závažné negativní vlivy, které posuzované trestní stíhání mělo na její dobré jméno, pak rovněž přiléhavě uzavřel, že je i z tohoto titulu namístě jí přiznat odškodnění finanční.15. V intencích judikatury Nejvyššího soudu, reprezentované například rozsudkem ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, provedl soud prvního stupně srovnání s obdobnými případy nezákonných trestních stíhání, kdy poškozeným v těchto případech byla při obdobných dopadech vyplacena částka odškodnění ve výši 20 000 Kč či morální satisfakce (když podle odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí se v této srovnávané věci žalobkyně jednání spíše dopustila).16. Rovněž nárok žalobkyně na náhradu škody v podobě výdajů za znalecké posudky soud prvního stupně posoudil správně včetně žalovanou namítaného prodlení s placením těchto výdajů, a proto odvolací soud i v této otázce plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně.17. Odvolací soud pro úplnost opakuje, že podle § 15 OdpŠk je stát povinen nahradit škodu do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Marným uplynutím této lhůty se stát ocitá v prodlení a ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost (sankce) zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3151/2016). Na shora uvedeném nemůže nic změnit ani žalovanou tvrzená okolnost, že neměla k dispozici veškeré podklady, neboť žalobkyně k výzvě žalované nepředložila doplnění účelnosti vypracování znaleckých posudků a (podrobné) vyčíslení nákladů na tyto posudky (žalované nebylo zřejmé, jak k výpočtu odměny znalecký ústav dospěl). Jak správně uvedl soud prvního stupně, žalovaná měla v průběhu zákonné šestiměsíční lhůty k disp