69 Co 40/2025-104 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 556 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 256 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, částku 6 234 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 934 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení a částku 7 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 880 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.) a o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 400,80 Kč (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zastavení řízení domáhala na žalované zaplacení výše uvedených částek z titulu nezaplacení příspěvků za vozidla, která jsou provozována bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „pojištění odpovědnosti“), a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tyto příspěvky.3. Žalovaná byla dle žalobkyně vlastníkem a provozovatelem tří vozidel bez sjednaného pojištění odpovědnosti. 1) nákladního automobilu reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , číslo, , v době od 25. 9. 2020 do dne 29. 12. 2020, tedy 96 dní (dále jen „vozidlo 1“); 2) nákladního automobilu reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , číslo, v době ode 24. 7. 2020 do 30. 9. 2020 (dále jen „vozidlo 2“); 3) nákladního automobilu reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , číslo, (dále jen „vozidlo 3“) v době od 11. 10. 2020 do dne 29. 12. 2020. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně příspěvky za dobu nepojištění u předmětných vozidel neuhradila.4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V řízení tvrdila, že předmětná vozidla, za něž byl uplatněn příspěvek, před rozhodnou dobou prodala.5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že všechna tři vozidla žalovaná v rozhodné době vlastnila. U vozidla 1) žalovaná sice doložila kupní smlouvu ze dne 25. 9. 2020, kterou měla vozidlo prodat kupující , jméno FO, . Dle obsahu smlouvy však vlastnické právo k předmětu koupě mělo přejít na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 302 500 Kč, kterou paní , jméno FO, převzala. Příjmový pokladní doklad na tuto částku však neobsahuje podpis plátce. K vozidlu nebylo za období ode dne 25. 9. 2020 do 29. 12. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti. Žalovaná následně vozidlo pojistila od 30. 12. 2020 do 8. 3. 2021 a dne 8. 3. 2021 totožné vozidlo opětovně prodala společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, .6. Obdobná situace se týkala vozidla 2). Žalovaná doložila kupní smlouvu ze dne 23. 7. 2020, kterou měla sjednat jako vlastník a prodávající se společností , společnost, z , místo, (jako kupující) prodej tohoto nákladního automobilu. Bylo ujednáno, že vlastnické právo k předmětu koupě přejde na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 102 850 Kč a příjmový pokladní doklad z téhož dne, který však zástupce , společnost, (plátce) nepodepsal. K vozidlu nebylo za období ode dne 24. 7. 2020 do dne 30. 9. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti. Následně žalovaná dne 12. 10. 2020 uzavřela kupní smlouvu, kde jako kupující figuruje totožná společnost , společnost, , kupní cena byla sjednána na 2 700 EUR. Tuto kupní cenu téhož dne kupující zaplatila a vozidlo jí bylo předáno, což soud prvního stupně zjistil z předávacího protokolu ze dne 12. 10. 2020, faktury – daňového dokladu č. , číslo, od žalované pro odběratele , společnost, ze dne 12. 10. 2020, a příjmového pokladního dokladu č. , číslo, podepsaného nejen prodávajícím, ale rovněž plátcem , společnost, ze dne 12. 10. 2020.7. K vozidlu 3) žalovaná doložila kupní smlouvu ze dne 9. 10. 2020, kterou uzavřela jako vlastník vozidla a prodávající s kupující , jméno FO, . V ní bylo ujednáno, že vlastnické právo k předmětu koupě přejde na kupujícího okamžikem úplného zaplacení kupní ceny. Žalovaná vystavila k prodeji fakturu na částku 181 000 Kč, kterou paní , jméno FO, převzala, a příjmový pokladní doklad na tuto částku, který však paní , jméno FO, jako plátce nepodepsala. K vozidlu nebylo za období ode dne 11. 10. 2020 do dne 29. 12. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti. Žalovaná vozidlo opět pojistila od 30. 12. 2020 do 1. 1. 2021 a dále od 8. 1 2021 do 23. 9. 2022 a dne 31. 8. 2022 totéž vozidlo opětovně prodala , jméno FO, (což soud zjistil z daňového dokladu č. , číslo, vystaveného žalovanou pro , jméno FO, ze dne 31. 8. 2022).8. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), konkrétně dle § 1 odst. 2 písm. b), § 4 odst. 1, odst. 3, 4 a 6 tohoto zákona a dále dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., (dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.), konkrétně dle jejího § 2 odst. 1 písm. o) a § 2a.9. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že v období předcházejícím rozhodným obdobím, za něž žalobkyně požadovala úhradu příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., byla žalovaná vlastníkem (a provozovatelem) vozidel 1, 2 a 3. Sporné zůstalo, zda žalovaná byla vlastníkem předmětných vozidel i v rozhodných obdobích. Žalovaná doložila kupní smlouvy na daná vozidla s datem předcházejícím počátku rozhodného období, za něž žalobkyně požadovala úhradu příspěvku. Tyto kupní smlouvy však obsahovaly vždy ustanovení o přechodu vlastnického práva na kupujícího až úplným zaplacením kupní ceny. V souvislosti s tím z dokazování vzešly důvodné pochyby o tom, zda došlo k realizaci tvrzených koupí vozidel kupujícími a přechodu vlastnického práva. Ve všech třech případech totiž následně došlo opětovně k dalšímu prodeji totožných vozidel žalovanou, a to buď třetí osobě, nebo dokonce totožnému subjektu (u vozidla 2). Žalovaná ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. svá tvrzení v poskytnuté koncentrační lhůtě nijak nedoložila, např. jednoznačným dokladem o zaplacení kupní ceny u původní kupní smlouvy a/nebo předáním vozidla kupujícímu (kromě nároku č. 2, kde však bylo vozidlo předáno až po 15 dnech od tvrzené realizace kupní smlouvy), případně jinými doklady, jako potvrzeními o vývozu vozidla do ciziny, doklady o zpětné koupi vozidla žalovanou, nebo doklady o pojištění těchto vozidel tzv. placovým pojištěním, ač byla o tomto soudem opakovaně poučena. Žalovaná sice doložila příjmové pokladní doklady, tyto však nebyly podepsány od kupujících, žádné jiné doklady o zaplacení kupní ceny žalovaná nedoložila, ač právě na její zaplacení byl v kupních smlouvách fixován převod vlastnického práva k vozidlům. Naopak bylo dokazováním zjištěno, že žalovaná vozidla ve dvou případech (vozidlo 1 a 3) opětovně pojistila na své jméno a až po nějaké době prodala třetí osobě, tedy pojištění odpovědnosti bylo činěno v době, kdy nemělo být vozidlo vůbec ve vlastnictví žalované. Uvedený rozpor se žalované v řízení nepodařilo vysvětlit. Žalovaná tedy přes výzvu soudu neunesla své důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, že v rozhodných obdobích, za něž žalobkyně požadovala úhradu příspěvku placeného vlastníkem, resp. provozovatelem nepojištěného vozidla, byla shora uvedená vozidla ve vlastnictví jiné osoby než žalované.10. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná byla v předmětných obdobích vlastníkem a provozovatelem shora uvedených vozidel, přičemž k těmto vozidlům nebylo za tato období uzavřeno pojištění odpovědnosti dle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná je proto povinna podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši dle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. v návaznosti na § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., sestávající ze základu příspěvku a nákladů na uplatnění práva dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a dle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Za příslušné období činil základ příspěvku u vozidla 1) 8 256 Kč (96 dní x 86 Kč), u vozidla 2) 5 934 Kč (69 dní x 86 Kč) a u vozidla 3) 6 880 Kč (80 dní x 86 Kč) a náklady na uplatnění práva na příspěvek 3x 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalované v souladu s § 4 odst. 6 věty prvé zákona č. 168/1999 Sb. písemnou výzvu k zaplacení příspěvku a nákladů na uplatnění práva, má proto nárok na zaplacení dlužné částky v celkové výši 21 970 Kč včetně úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byla převážně úspěšné žalobkyni proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení.12. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně opřel své skutkové závěry o chybějící doklady o zaplacení kupní ceny nebo předávací protokoly, aniž by vzal v potaz důkazy, které již byly předloženy, například faktury a příjmové dokl