69 Co 426/2024-133 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném uložení povinnosti vydat žalobkyni nájemní smlouvu podepsanou k bytu , adresa, , platnou od tohoto roku a podepsanou pouze žalovaným a aktuálním nájemníkem (výrok I.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném uložení povinnosti vydat žalobkyni nový aktuální klíč ke dveřím od bytu , adresa, , v budově č., Anonymizováno, , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , Katastrální úřad pro , adresa, (výrok II.) a současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 7 500 Kč (výrok III.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobkyně, která se žalobou domáhala vydání aktuální nájemní smlouvy a klíčů k bytu v , adresa, , číslo bytové jednotky , číslo, , k. ú. , adresa, (dále jen „předmětný byt“ nebo „předmětná jednotka“) s odůvodněním, že je její spolumajitelkou v režimu dosud nevypořádaného zaniklého společného jmění manželů.3. Soud prvního stupně žalobu zamítl ve výroku I. i II. na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, a které není třeba v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu podrobně opakovat.4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem téhož soudu, mezi účastníky bylo vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. , spisová značka, byla výrokem I. bod 3 do výlučného jmění žalobce (v tomto řízení žalovaného) přikázána předmětná bytová jednotka. Na podkladě odvolání žalované (v tomto řízení žalobkyně) Městský soud v , adresa, rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. , spisová značka, tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. pouze v bodě 8/, jinak rozsudek potvrdil (tedy i v rozsahu přikázání předmětné bytové jednotky do výlučného vlastnictví žalovaného). Na podkladě dovolání žalobkyně bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2023, č. j. 22 Cdo 1321/2023-2201 rozhodnuto o odložení vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 8. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci proti uvedenému rozhodnutí. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím jeho právní zástupkyně informovala, že na základě usnesení Nejvyššího soudu se opět stala spolumajitelkou daného bytu, vyzvala jej, aby jí sdělil, že vyměnil zámek a předal jí klíč k dispozici, a pro případ, že by byt byl pronajat, žádala o zaslání nájemní smlouvy a sdělení nájemníkům o změně, jinak se obrátí na , orgán, . Dne 22. 6. 2023 zaslala žalobkyně další email, kde uvedla, že jí bylo , orgán, za přítomnosti žalovaného sděleno, že byt je pronajat, z toho důvodu opět požadovala předložení nájemní smlouvy, v opačném případě byt pronajme. Právní zástupkyně žalovaného emailem ze dne 26. 6. 2023 žalobkyni sdělila, že vydané usnesení Nejvyššího soudu o odložení vykonatelnosti neznamená, že se vše vrací do původního stavu, pouze se pozastavují kroky, které měly dle rozsudků nastat, ohledně nájmu bytu žalobkyni sdělila, že byt pronajatý je a nedoporučuje její záměr vyměnit zámky. Žalobkyně se opakovaně pokoušela dostat do bytu, a to i za asistence , orgán, , nechala byt otevřít a vyměnit zámek od bytu – kování a vložku. Žalobkyně žalovaného před podáním této žaloby vyzvala k vydání nájemní smlouvy a klíčů. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník předmětné bytové jednotky, řízení je dotčeno změnou právního vztahu. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o výslech zaměstnance katastru nemovitostí a uvedl, že z ostatních předložených nebo provedených důkazů nezjistil žádné informace relevantní pro řízení.5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uzavřel, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2023, č. j. 22 Cdo 1321/2023-2201 bylo rozhodnuto o odložení vykonatelnosti; odklad vykonatelnosti přichází pojmově v úvahu pouze pro ty části rozsudku, kde výrok rozhodnutí ukládá vynutitelnou povinnost, tedy konat nebo se konání zdržet, jinak řečeno netýká se těch výroků, které žádnou vynutitelnou povinnost neukládají. Na případy potřeby dočasného odložení takových výroků pamatuje institut odkladu právní moci podle ust. 243 písm. b) o. s. ř. Jelikož k odložení právní moci uvedených rozhodnutí v projednávané věci nedošlo, ani to nebylo účastníky tvrzeno, žalobkyně se tedy nestala opětovně jedním z vlastníků předmětného bytu. Z toho důvodu nemá tedy ani právo na nakládání s bytem a ani právo po žalovaném požadovat, aby jí doložil existenci nájemního vztahu nájemní smlouvou, resp. předal klíče od bytu. Soud proto žalobu zamítl v obou výrocích.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši 7 500 Kč.7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to z důvodu a) nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť soud neprovedl jí navržené důkazy potřebné k prokázání potřebných skutečností (výslech zaměstnance katastrálního úřadu), b) z důvodu, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům a c) z důvodu, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V odvolání zopakovala veškeré námitky uplatněné před soudem prvního stupně a zdůraznila, že hodlala při jednání dne 10. 9. 2024 rozšířit žalobu, což jí nebylo umožněno. Žalobkyně závěrem navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žalobě vyhovuje, popřípadě aby odvolací soud rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobkyně v doplnění odvolání ze dne 13. 2. 2025 upozornila na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2024, č. j. 22 Cdo 1321/2023-2224, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 8. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2023, č. j. , spisová značka, a věc byla vrácena Městskému soudu v , adresa, k dalšímu řízení.9. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Při odvolacím řízení upřesnil, že předmětný byt je od května 2023 pronajat na základě písemné smlouvy s nájemcem , jméno FO, , který si vyměnil po předchozí dohodě s žalovaným zámky z obavy o své soukromí, neboť ze strany žalobkyně v období června 2023 došlo k pokusu o vstup do předmětného bytu, a to za účasti , orgán, . Jednal tak za účelem ochrany soukromí nájemníka, který smlouvu uzavřel v dobré víře pouze s žalovaným jako pronajímatelem, který v té době byl rovněž jediným vlastníkem předmětného bytu. Žalovaný zopakoval, že klíče od předmětného bytu z důvodu výše uvedeného nemá.10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, byť na základě jiného právního důvodu, než uváděl soud prvého stupně.11. Především odvolací soud uvádí, že bylo třeba ve věci přihlédnout k rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2024, č. j. 22 Cdo 1321/2023-2224, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa, ze dne 8. 12. 2022, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byla věc (vypořádání společného jmění manželů) vrácena Městskému soudu v , adresa, k dalšímu řízení. Mezi účastníky jako bývalými manžely tak nadále není pravomocně vypořádáno jejich zaniklé společné jmění. Odvolací soud tak v tomto směru rozhodoval za změněného skutkového stavu než soud prvního stupně.12. Dle ustálené judikatury právní vztahy mezi bývalými manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí analogicky právními předpisy o společném jmění manželů (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2593/2008 ze dne 1. 8. 2008.)13. Dle § 713 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.14. Dle § 713 odst. 2 o. z. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.15. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby věc vydal.16. Odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění, především odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, když