69 Co 537/2024-246 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu s návrhem na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení , částka, (výrok II.) a dále mu ložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro prahu 2 náklady řízení ve výši , částka, (výrok III.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky s tím podstatným tvrzením, že v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů státu, konkrétně zaměstnanců a dozorců ve věznici , adresa, , , podezřelý výraz, -19 a s tím spojenými , podezřelý výraz, .3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce byl v roce 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici , adresa, . Dne , datum, v této věznici byla na oddílu E, kde byl umístěn i žalobce, pozitivně otestována osoba na Covid-19, konkrétně odsouzený , jméno FO, , který byl ve společné ložnici se žalobcem. Následně byl , podezřelý výraz, odsouzený , jméno FO, , rovněž z oddílu E. Tito byli izolováni a zbytek vězňů z oddílu měl nařízenou desetidenní karanténu. Dne , datum, bylo na oddíle E prováděno testování na , podezřelý výraz, antigenním testem s negativním výsledkem u všech testovaných. Dne , datum, bylo na oddíle E provedeno testování vězňů pomocí PCR testů. Na základě vyhodnocení těchto testů byl žalobce téhož dne pozitivně testován na , podezřelý výraz, a spolu s ním dalších 23 vězňů z oddílu. Poté byl tento oddíl přemístěn do izolace na oddíl I. věznice na dobu 10 dnů, tj. do , datum, . V souvislosti s opatřeními Covid-19 ze dne , datum, , ve znění jejich aktualizace ke dni , datum, a ve znění jejich aktualizace ke dni , datum, byly vězněné osoby mj. povinny si dezinfikovat ruce vždy před vstupem na oddělení nebo oddíl, jídelnu, případně na nebo z aktivity, přičemž tuto dezinfekci prováděl vždy zaměstnanec vězeňské služby, a to postřikem rukou vězně dezinfekci. Dále vězni byli povinni při opuštění cely nebo ložnice mít nasazenou roušku na ústech a nosu a povinnost mít nasazenou roušku nebo respirátor měli i zaměstnanci vězeňské služby při vstupu na oddíl. Dále byla zavedena povinnost pravidelně dezinfikovat prostory, ve kterých se nacházely vězněné osoby, včetně jejich cel a ložnic v podobě dezinfekce telefonního automatu, klik dveří a oken 4x denně, což prováděli dozorci, povinnost myti podlah 4x denně, mytí vstupního katru 4x denně, úklid společných prostor 4x denně (včetně koupelny, WC, kuřárny a společenské místnosti), což prováděli odsouzení pod dohledem dozorců. Za účelem provedením tohoto úklidu byl ze strany zaměstnanců věznice přidáván do vody na mytí dezinfekční prostředek. Žalobce společné s dalšími odsouzenými, konkrétně , právnická osoba, , , adresa, , , jméno FO, a , jméno FO, podali stížnosti dne , datum, určenému řediteli věznice , adresa, , v níž si stěžovali na to, že v období od 18.1. do , datum, v jimi uvedených časech nebylo dodrženo bezpečnostní protiepidemické opatření ze strany vychovatele , tituly před jménem, , jméno FO, , když tento stěžovatelům neprovedl postřik rukou dezinfekcí. Dále odsouzení namítali, že v průběhu karantény v období od , datum, do , datum, v jimi uvedených časech, nebyl proveden dozorci věznice , adresa, postřik namáhaných ploch ve společenských prostorách, čímž byla porušena opatření přijatá , podezřelý výraz, ze dne , datum, a ze dne , datum, . V důsledku uvedeného žalobce žádal odškodné za nakažení koronavirem a za trvalé následky tohoto , podezřelý výraz, . Stížnost žalobce a dalších odsouzených byla šetřena Vězeňskou službou, kdy jednotliví zaměstnanci byli k danému vyslechnuti a po prošetření této stížnosti nebylo zjištěno v činnosti zaměstnanců , podezřelý výraz, , adresa, pochybení či porušení opatření přijaté Vězeňskou službou ČR v souvislosti se zabráněním , podezřelý výraz, . Stížnost žalobce a dalších odsouzených tak byla shledána jako nedůvodná, což bylo žalobci písemné oznámeno. V rámci tohoto řízení bylo zjištěno, že přijatá opatření byla ze strany zaměstnanců Vězeňské služby dodržována, tj. 4x denně byl prováděn postřik namáhaných ploch dozorci Vězeňské služby, 4x denně byl prováděn úklid společných prostor vězni, přičemž zaměstnanci věznice vězňům přidávali do vody na úklid dezinfekci a rovněž při odchodu z oddílu a na oddíl byl vězňům prováděn nástřik rukou dezinfekcí, to vše v období od , datum, do , datum, . V uvedené období tak nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by nebyla dodržena bezpečnostní protiepidemická opatření ze strany vychovatele , tituly před jménem, , jméno FO, , a že by nebyl dozorci 4x denně prováděn postřik společných namáhaných ploch. Také bylo v řízení prokázáno, že v uvedeném období zaměstnanci věznice při vstupu na oddíl dodržovali opatření v podobě nošení roušek či respirátorů, naopak někteří vězni toto opatřeni nedodržovali, když bylo zjištěno, že nenosili roušku nasazenou správně na ústa a nos.4. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody na zdraví ve výši , částka, z důvodu nesprávného úředního postupu zaměstnanců Vězeňské služby obrátil na žalovanou dne , datum, . Po projednání této žádosti žalovaná neshledala nárok žalobce jako opodstatněný, což mu sdělila stanoviskem ze dne , datum, .5. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jehož konkrétní ustanovení citoval.6. Nalézací soud konstatoval, že žalobce neprokázal, že v rozhodném období nebyla uvedená opatření v podobě nástřiku namáhaných ploch společných prostor dozorci, nástřiku rukou dezinfekcí při opuštění a návratu na oddíl (potažmo úklidu společných prostor 4x denně) dodržována. Naopak v řízení bylo prokázáno, že tato opatření v tvrzeném období dodržována a činěna ze strany zaměstnanců věznice byla. Již toto zjištění o neexistenci nesprávného úředního postupu stačí k zamítnutí žalobního návrhu, neboť nenaplnění, byť jen jedné z podmínek odpovědnosti státu za škodu vede k závěru, že žaloba poškozeného již nemůže být důvodná.7. Nad rámec uvedeného soud konstatoval, že nebyla splněna ani podmínka příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. V rámci řízení na základě výpovědi všech svědků a rovněž přijatých opatření bylo prokázáno, že v uvedeném období byl styk vězňů ve věznici , adresa, s okolím omezen, resp. v podstatě zcela vyloučen. Vězni neměli návštěvy, nekonala se setkání s právními zástupci, eskorty byly činěny pouze v omezené, minimální míře (například do , podezřelý výraz, zařízení), vězni neodcházeli ven za zaměstnáním, při nástupu do výkonu trestu či vazby byl nastupující v karanténě apod. Je tedy více než pravděpodobné, že k , podezřelý výraz, na oddílu E došlo od zaměstnanců věznice (i když tito se před nástupem do zaměstnání každý den pravidelně testovali). Žalobce by však v rámci tohoto řízení musel také prokázat, že pouze v souvislosti s nedodržováním uvedených opatření, konkrétně v období od , datum, do , datum, se nakazil , podezřelý výraz, Tedy jinak řečeno, že jedinou příčinou tohoto , podezřelý výraz, , které u žalobce propuklo, bylo nedodržování proticovidových opatření, které specifikoval, v tomto období. Pokud pak žalobce specifikoval nedodržování opatření v podobě dezinfekčního postřiku namáhaných ploch v období od , datum, a , datum, , pak již z těchto žalobních tvrzení se podává, že v těchto dnech nemůže být dána existence příčinné souvislosti, neboť žalobce byl již dne , datum, pozitivně testován na , podezřelý výraz, je zřejmé, že rozhodně v důsledku nedodržování daných opatření dne , datum, a dne , datum, se tímto , podezřelý výraz, nakazit nemohl, neboť nakažen již byl. Nicméně za daného stavu je velmi obtížné (až nemožné) prokázat, resp. zjistit, kdy konkrétně a v důsledku čeho a od koho, se žalobce nakazil.8. Nalézací soud uzavřel, že ve věci nebyl zjištěn nesprávný úřední postup ze strany orgánů státu, potažmo příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, proto žalobu zamítnul výrokem 1. rozsudku jako nedůvodnou. Pokud nebyly naplněny tyto podmínky odpovědnosti státu za škodu, bylo by již zcela nadbytečné zabývat se tím, zda žalobci vznikla škoda na zdraví z důvodu , podezřelý výraz, . proto žalobu zamítl.9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu vytkl nesprávně zjištěný skutkový stav. Vytkl mu, že nesprávně hodnotil svědecké výpovědi ve vztahu k dalším důkazům, když nelze pominout, že se jednalo v některých případech o výpovědi vězňů, kteří mohli být ovlivněni strachem z dozorců apod. Rovněž mu vytkl, že neprovedl další žalobcem označené důkazy a nevypořádal se dostatečně se svědeckými výpověďmi, které byly v rozporu s výpověďmi, na nichž soud své závěry založil. Přehlédl rovněž důkazy označené k prokázání skutečnosti, že v rozhodném období docházelo ke kárným proviněním a výtkám a tato tvrzení pov