70 Co 147/2025-147 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 19. 3. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 53 365 Kč (výrok II.), to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako dosud neuhrazené části ceny za poskytnuté marketingové služby na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 28. 3. 2023, vyúčtované v celkové výši 781 660 Kč.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne 28. 3. 2023 smlouvu o poskytování marketingových služeb při prodeji nemovitostí vystavěných v rámci developerském projektu „, nazev, “. V ní žalovaná prohlásila, že již před uzavřením smlouvy objednala u žalobkyně marketingové služby v souvislosti s prodejem bytových jednotek, spočívající v přípravě marketingové strategie zahrnující analýzu trhu, analýzu konkurence a návrh komunikační strategie, přípravu webových stránek projektu bytových jednotek zahrnující návrh designové šablony, vyvinutí webových stránek, zapojení webové analytiky a napojení na CRM, představení projektu bytových jednotek zákazníkům zahrnující social network, management online campaining management (Facebook, Google, Instagram, email kampaně, telemarketing). Žalovaná zároveň výslovně potvrdila, že žalobkyně jí poskytla veškeré služby řádně a včas, předala jí veškeré související výstupy služeb a v souvislosti se službami žalované ničeho nedluží. Za poskytnuté služby byla mezi účastnicemi sjednána odměna 646 000 Kč plus DPH splatná do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy na základě faktury vystavené žalobkyní. Žalobkyně vystavila dne 5. 5. 2023 žalované fakturu č. , číslo, s vyúčtovanou odměnou za marketingové služby ve výši 781 660 Kč (646 000 Kč + DPH). Žalovaná na úhradu uvedené faktury zaplatila žalobkyni dne 30. 5. 2023 částku 381 660 Kč. Dopisem ze dne 21. 12. 2023, doručeným téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě zbývající částky 400 000 Kč do 10 dnů od doručení výzvy. Na to žalovaná reagovala dopisem ze dne 27. 12. 2023, doručeným žalobkyni dne 2. 1. 2024, v němž poděkovala žalobkyni za trpělivost a připomenutí závazku vůči ní s tím, že uznala svůj dluh v plné výši a přislíbila jeho úhradu v lednu 2024. Odměna ze smlouvy ve stejné výši byla znovu vyúčtována fakturou č. , číslo, ze dne 11. 3. 2024 se splatností 18. 3. 2024 (původní faktura byla stornována) a na její úhradu byla žalovanou zaplacena dne 2. 5. 2024 částka 200 000 Kč jako částečné plnění. Přípisem ze dne 19. 8. 2024, doručeným žalované dne 20. 8. 2024, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě zbylé částky 200 000 Kč s upozorněním na případné soudní vymáhání.4. Po právním posouzení podle § 1746 odst. 1 a § 2586 a násl. o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli nepojmenovanou smlouvu s prvky smlouvy o dílo, v níž žalovaná výslovně potvrdila, že jí žalobkyně poskytla veškeré služby řádně a včas, na úhradu odměny poskytla částečné plnění ve výši 581 660 Kč z celkové ceny 781 660 Kč a přislíbila úhradu zbylé částky s uznáním dluhu. To dosud neučinila, proto žalobě jako důvodné vyhověl. Zároveň soud prvního stupně neuvěřil v kontextu provedeného dokazování, že by závazek žalobkyně nebyl řádně a včas splněn, ani že by trpěl vadami, a přípisy, kterými dle svých tvrzení měla žalovaná vytknout žalobkyni vady a následně odstoupit od smlouvy, jejichž doručení žalobkyni nedoložila, označil za účelové. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítla, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních, a tím i na nesprávném právním posouzení věci. Poukázala na to, že od počátku sporovala, že by byly služby žalobkyní skutečně odvedeny, a to již před uzavřením smlouvy, což dle ní zpochybňuje i skutečnost, že původní faktura byla stornována a následně vystavena nová. Navrhla provést důkaz obsahem daňového spisu, v němž účetní žalobkyně vysvětluje potřebu původní fakturu stornovat tím, že k datu uvedenému ve faktuře nedošlo k uskutečnění plnění. Tímto by měla být dle žalované zpochybněna věrohodnost smlouvy ohledně ujednání o řádném poskytnutí služeb. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž by byl zjištěn správně skutkový stav věci a postaveno najisto, zda, a případně v jakém rozsahu, došlo k poskytnutí služeb ze smlouvy.6. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Žalovanou navržené důkazy označila za nepřípustné, neboť cílem jejich provedení není znevěrohodnění smlouvy, ale zjištění odlišného skutkového stavu, než jak jej zjistil soud prvního stupně. Zdůraznila, že pokud by služby nebyly poskytnuty řádně a nedošlo by k očekávaným výsledkům, žalovaná by neposkytla ani částečně plnění a dluh by neuznávala. Dle ní se ze strany žalované jedná pouze o oddálení platby. Zopakovala, že žádný vytýkací dopis ani odstoupení od smlouvy neobdržela, a žalovaná žádný důkaz o opaku nepředložila. Poukázala dále na to, že samotná faktura nezakládá žádný nárok na zaplacení a nemůže jej ani popřít či zrušit. Uvedla, že ke stornu původní faktury a vystavení nové s pozdější splatnosti došlo na žádost žalované, které žalobkyně vyhověla. Následně žalovaná uhradila částku 200 000 Kč. Upozornila, že účetní není v takové pozici, aby byla oprávněna potvrzovat či hodnotit to, zda a kdy byla smlouva splněna. Její zpráva byla výlučně účetního charakteru, navíc byla vytržena žalovanou z kontextu, neboť zpráva dále pokračovala tím, že k plnění a poskytnutí služby došlo k datu 11. 3. 2024. Nové důkazy tak nebyly způsobilé na zjištěném skutkovém stavu věci nic změnit.7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.8. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.9. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.10. Soud prvního stupně správně zjistil, že svým podpisem smlouvy o poskytování marketingových služeb při prodeji nemovitostí uzavřené mezi účastnicemi dne 28. 3. 2023 žalovaná potvrdila, že marketingové služby jí již byly fakticky žalobkyní poskytnuty na základě předchozích objednávek. V uvedené smlouvě byla sjednána cena těchto služeb, která byla v souladu se smlouvou také vyúčtována fakturou č. , číslo, v částce 781 660 Kč, tj. 646 000 Kč s DPH, přičemž na skutečnost, že služby byly žalobkyní skutečně již poskytnuty, poukazovala i dohoda účastnic o tom, že cena bude uhrazena do 30 dnů od podpisu smlouvy, nikoliv od dodání výstupů služeb. Ve smlouvě nakonec není ani sjednán termín plnění, který by byl očekávatelný, pokud by již nedošlo ke splnění sjednaných služeb. Na úhradu uvedené faktury vystavené v souladu se smlouvou zaplatila žalovaná dne 30. 5. 2023 částku 381 660 Kč, kterou přímo označila za částečné plnění. K výzvě žalobkyně ze dne 21. 12. 2023 k úhradě zbylé částky 400 000 Kč žalovaná obratem dne 27. 12. 2023 poděkovala žalobkyni za trpělivost a připomenutí závazku a zároveň ohledně závazku uznala svůj dluh s tím, že je připravena cenu doplatit v lednu 2024. Taková odpověď by nebyla očekávatelná, pokud by žalovaná považovala plnění žalobkyně za vadné a odmítala by další úhradu. Následně byla faktura stornována - dle tvrzení žalobkyně na přání žalované (čemuž by odpovídal právě onen údaj účetní, která storno faktury vydané v předchozím roce musela finančnímu úřadu nějakým věrohodným způsobem odůvodnit), dle tvrzení žalované z důvodu poskytnutí plnění až k 11. 3. 2024 - a nahrazena novou. Okolnost, že původní faktura byla stornována a na celou cenu plnění byla vystavena faktura nová, skutečně (jak správně dovodil i soud prvního stupně) není pro řešení této věci podstatná, a to ani v hypotetickém případě, že by se ukázal být pravdivým údaj účetní, podle něhož mělo dojít k účtovanému plnění ke dni 11. 3. 2024. Nová faktura č. , číslo, totiž byla vystavena k tomuto dni se splatností 18. 3. 2024, na její úhradu byla žalovanou zaplacena dne 2. 5. 2024 částka 200 000 Kč (opět jako částečné plnění) a žaloba vychází právě z této faktury, kdy za poslední den řádné úhrady ceny služeb označila den splatnosti nové faktury a úrok z prodlení požaduje až od 19. 3. 2024. Částečné plnění pak nelze považovat za zálohové, neboť jednak tento způsob plnění nebyl mezi účastnicemi sjednán, a navíc by jeji