70 Co 32/2025-196 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 25. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 123 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 163 000 Kč od 5. 4. 2023 do 24. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123 000 Kč od 25. 9. 2023 do zaplacení (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 103,37 Kč (výrok III.).2. Žalobce se domáhal zaplacení částky 163 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním. Žalobce byl stíhán pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, hrozil mu trest odnětí svobody ve výši až 10 let nebo zákaz činnosti. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením , správní orgán 2, ze dne 31. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , a poté vedeno u Okresního soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem Okresního soudu v , místo, ze dne 26. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, ve vztahu k žalobci nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 9. 11. 2022. Žalobce tvrdil, že nezákonné trestní stíhání zasáhlo negativně do jeho pověsti, do osobního a rodinného života a negativně ovlivnilo i jeho podnikání.3. Soud prvního stupně shledal, že v obecné rovině je dána odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, když trestní řízení žalobce skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu.4. Na základě provedených důkazů, zejm. trestního spisu a výslechu svědků, dospěl soud prvního stupně k závěru, že trestní stíhání (trvající 2 roky 10 měsíců) zasáhlo do dobré pověsti žalobce, jakož i do jeho osobního, rodinného a pracovního života. Vzal za prokázané, že stíhání žalobce, který byl trestně stíhaný společně se svými dvěma bratry, bylo obecně známo v , adresa, , kde žalobce žije, a žalobce se musel obhajovat před svými sousedy i známými, z nichž ne všichni mu věřili. Stíhání žalobce nesly těžce i jeho manželka a 2 děti, které žily ve strachu, že bude odsouzen. Taktéž i otec žalobce, který ale dne , datum, zemřel, a nedožil se žalobcova zproštění. Soud prvního stupně měl za prokázané i to, že informace o trestním stíhání žalobce se rozšířila nejen mezi zaměstnance jeho společností , společnost, , a , společnost 2, , ale i mezi jeho obchodními partnery, kteří pak se žalobcovými společnostmi načas omezili spolupráci. Soud prvního stupně se zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a dospěl k závěru, že v případě žalobce odpovídá okolnostem případu poskytnutí náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 80 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně uhradila 40 000 Kč, přiznal žalobci částku 40 000 Kč včetně příslušenství.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kterým napadla vyhovující výrok I. a závislý výrok II. o nákladech řízení. Setrvala na svém názoru, že vzhledem k okolnostem projednávané věci byla přiměřeným zadostiučiněním částka 40 000 Kč, kterou již žalobci poskytla. Srovnávací případy, ze kterých vyšel soud prvního stupně, dle názoru žalované nebyly přiléhavé pro stanovení výše peněžního zadostiučinění v této věci. Soudu prvního stupně vytkla, že mezi dopady do rodinných vztahů žalobce zahrnul i to, že trestní stíhání žalobce bylo předmětem rodinných debat. Dle žalované ze samotné skutečnosti, že trestně byli stíháni tři bratři (kteří spolu měli a mají se svými rodinami velmi blízké vztahy) logicky vyplývá, že trestní stíhání bylo předmětem rodinných debat. Z výslechů jednotlivých svědků ale dle žalované nevyplynuly žádné negativní zásahy do rodinné sféry žalobce, naopak z nich vyplynulo, že všichni členové rodiny věřili v nevinu žalobce i jeho bratrů. Ani matka žalobce ve své svědecké výpovědi žádné zásahy do osobního života žalobce nepotvrdila, manželka žalobce naopak uvedla, že nezaznamenala žádné negativní reakce na trestní stíhání. Pokud žalobce hovořil o následcích stran sociální sféry, šlo dle žalované jen o jeho subjektivní pocity (např. že hospoda měla utichnout), ale žádný ze svědků toto tvrzení nepotvrdil. K tvrzeným zásahům do žalobcovi podnikatelské sféry žalovaná upozornila, že sám žalobce uvedl, že obrat jeho společnosti se každý rok zvyšoval. Zásahy do zdraví žalobce zjištěny nebyly. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítne.6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že ačkoli soudem stanovenou výší zadostiučinění považuje za velmi nízkou, přijal argumentaci soudu prvního stupně. Dle žalobce soud prvního stupně pečlivě hodnotil všechny provedené důkazy a správně uzavřel, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení o zásahu do rodinného, osobního, profesního života i do dobré pověsti s výjimkou tvrzení, že s žalobcem měla být v důsledku trestního stíhání diskutována možnost ukončení partnerství s festivalem , název, . Odvolání žalované považoval za nedůvodné a navrhl potvrzení napadeného vyhovujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně.7. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy a správně zjistil skutkový stav, který i správně právně posoudil. Soud prvního stupně zjistil z rozsudku Okresního soudu v , místo, ze dne 26. 9. 2022, č. j. , spisová značka, , že žalobce byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť žalovaný skutek nebyl trestným činem. Dlouhodobě ustálená judikatura dospěla k závěru, že došlo-li k zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a že nemělo být proti němu trestní stíhání zahájeno, rozhodnutí o zastavení stíhání nebo o zproštění obžaloby (jako v tomto případě) ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a (pouze) pro jeho účely nezákonným, čímž (při splnění dalších podmínek) zakládá nárok na náhradu škody, či nemajetkové újmy (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1991, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, či rozsudek téhož soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Byla tedy splněna nezbytná podmínka pro odpovědnost žalované, což žalovaná sama připouštěla a částečně žalobci plnila.9. Soud prvního stupně se při posouzení výše nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání pečlivě věnoval posouzení kritérií, která ve své judikatuře (viz rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) vymezil Nejvyšší soud, provedl i komparaci s případy, které se s posuzovanou věcí vykazují obdobné znaky (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014) a hodnotil nakolik je možné srovnávat je s případem projednávaným. Se závěrem, že nemajetkovou újmu vzniklou žalobci je třeba nahradit v penězích, se shoduje i odvolací soud. Zadostiučinění přiznané žalobci ve výši 80 000 Kč pokládá i odvolací soud s ohledem na všechny okolnosti případu za přiměřené, když žalobce byl bezúhonný a trestním stíháním bylo značně zasaženo do jeho osobního (čelil řadě dotazů ve městě, kde žije, a kde je poměrně známý), rodinného (obavy rodiny, omezení společenského života, jak vypověděla manželka žalobce) i pracovního života (jak vypověděli zaměstnanci žalobcových společností i jeho obchodní partneři). Žalovaná navrhovala posuzovat výši odškodného žalobce obdobně jako v případě vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo přiznáno odškodnění za trestní stíhání pro stejný trestný čin v částce 40 000 Kč. Toto srovnávané trestní řízení však trvalo jen 1 rok a 6 měsíců, což je podstatně kratší doba než trvání trestního řízení se žalobcem, které trvalo 2 roky a 10 měsíců, tedy téměř dvojnásobnou dobu. V případě žalobce pak byl prokázán i intenzivnější zásah do rodinného života, kdy jeho otec, kterému na pověsti žalobce záleželo, se nedožil žalobcova zproštění obžaloby (jak vyplynulo z výpovědi matky žalobce). Dále byl v případě žalobce navíc prokázán zásah i do jeho podnikání, když informaci o žalobcově trestním stíhání šířily i jeho konkurenti (jak vypověděl svědek , jméno FO, ) a po určitou dobu to mělo vliv i na omezení účasti žalobce ve výběrových řízeních, kde nebyl poptáván (jak uvedl svědek , jméno FO, ), a c