70 Co 47/2025-66 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 8 990 Kč (výrok I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 592 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 528 Kč za dobu od 26. 12. 2023 do 11. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 592 Kč za dobu od 12. 6. 2024 do 9. 9. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 592 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok II.) a náhradu nákladů řízení v částce 20 535,81 Kč (výrok III.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že účastnice uzavřely dne 4. 4. 2023 kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala dodat žalobkyni objednané zboží (nábytek) do 31. 7. 2023. Žalovaná vystavila faktury č. , číslo, a č. , číslo, na celkovou částku 41 582 Kč, kterou žalobkyně uhradila dne 5. 4. 2023. Žalovaná však nedodržela sjednaný termín dodání zboží, a žalobkyně proto odstoupila od kupní smlouvy přípisem ze dne 18. 12. 2023, Anonymizováno, a vyzvala žalovanou ke vrácení kupní ceny. Žalovaná potvrdila dne 21. 12. 2023 přijetí oznámení o odstoupení od smlouvy, avšak ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho nevrátila. S ohledem na prodlení žalované se žalobkyně domáhala i zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 26. 12. 2023 do zaplacení.3. Po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 8 990 Kč, kterou žalovaná uhradila. V tomto rozsahu soud prvního stupně řízení zastavil výrokem I. svého rozsudku.4. O zbývající části žalovaného nároku soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, když shledal, že podmínky ve smyslu § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.”), pro tento postup byly splněny, neboť žalovaná byla k jednání nařízenému na 17. 10. 2024 řádně předvolána a byla poučena o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaná se však bez omluvy k jednání nedostavila.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým rozsudek napadla v rozsahu částky 5 592 Kč. Uvedla, že žalobkyni uhradila částku 3 592 Kč a 2 000 Kč a žádala, aby byly v rozsudku zohledněny všechny platby. Nesouhlasila ani s výší nákladů řízení, kterou označila za neadekvátní.6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání potvrdila přijetí dvou plateb v celkové výši 5 592 Kč s tím, že byly připsány na účet žalobkyně dne 2. 12. 2024, resp. 25. 12. 2024, tedy až po vydání rozsudku, tudíž nemohly být v rozsudku zohledněny. Na správnost vydaného rozsudku dle žalobkyně nemůže mít pozdější úhrada vliv. Náklady byly dle žalobkyně přiznány ve správné výši v souladu s advokátním tarifem, této výše dosáhly pouze v důsledku jednání samotné žalované. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.7. Podáním ze dne 27. 2. 2025 se žalovaná omluvila z jednání před odvolacím soudem a sdělila, že žalobkyni uhradila dalších 5 000 Kč.8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.9. Dle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.10. Dle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).11. Ze spisu vyplývá, že první jednání ve věci bylo nařízeno na 17. 10. 2024. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 12. 9. 2024 prostřednictvím datové schránky. Součástí předvolání k jednání bylo i poučení o tom, že pokud se žalovaná bez omluvy k jednání nedostaví, může soud na návrh žalobkyně rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. K jednání se žalovaná nedostavila bez omluvy a právní zástupkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.12. Soud prvního stupně správně vyhodnotil, že všechny předpoklady stanovené v § 153b o.s.ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání byly naplněny. Žalované byla soudem v souladu s § 49 odst. 1, 4 o.s.ř. doručena žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), následně i předvolání k jednání a to více než 10 kalendářních dnů přede dnem, kdy se mělo jednání konat, v předvolání byla poučena, že bude rozhodnuto v její neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví. Žalovaná se přesto k prvnímu jednání nedostavila, a zástupkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Žalobní návrh přitom byl formulován jasně a určitě, skutková tvrzení žalobkyně uplatňovaný nárok odůvodňují, současně ve věci nejde o žádný z případů uvedených v § 153b odst. 3 o.s.ř., kdy je vydání rozsudku pro zmeškání zapovězeno. Soud prvního stupně tedy nijak nepochybil, když na základě návrhu žalobkyně rozsudek pro zmeškání vydal.13. Odvolací soud musí zdůraznit, že z hlediska výše citovaného § 205b o.s.ř., nejsou skutečnosti uváděné žalovanou v jejím odvolání způsobilými odvolacími důvody. Rozsudek pro zmeškání dle něj lze napadnout odvoláním pouze tehdy, má-li vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. týkající se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudců nebo obsazení soudu. Vedle toho jsou odvolacím důvodem proti rozsudku pro zmeškání skutečnosti nebo důkazy, které prokazují nesplnění předpokladů pro jeho vydání ve smyslu § 153b. Plnění poskytnuté žalovanou po vydání rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem není. Samozřejmě platí, že splněním nárok zaniká, a pokud by žalobkyně navrhla k výkonu rozhodnutí (exekuci) celý nárok, přestože ten byl částečně uhrazen, byl by to důvod k zastavení exekuce v rozsahu, v jakém nárok zanikl. V případě vydání rozsudku pro zmeškání je důvodem pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. i zánik nároku, k němuž došlo před vydáním rozsudku pro zmeškání.14. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuvedla žádný z relevantních odvolacích důvodů dle výše citovaného § 205b o.s.ř., odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, které soud prvního stupně určil zcela správně v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátkou, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (předmětem odvolacího řízení a tedy tarifní hodnotou pro výpočet odměny byla jen částka 5 592 Kč), paušální náhradu za dva úkony po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025, náhradu cestovních nákladů k jednání ve výši 2 653,60 Kč za cestovné , adresa, a zpět (340 km, při ceně benzinu 35,80 Kč a průměrné spotřebě 5,6 l/100 km), náhradu za ztrátu času za 8 půlhodin po 150 Kč a 21 % DPH v částce 1 628,20 Kč; celkem tedy 9 381,80 Kč.