70 Co 52/2025-322 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 304 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 8. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 795 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 2. 2024 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do požadavku, aby žalovaná zajistila na vlastní náklady v jednom deníku s celostátní působností na titulní straně ve formátu nejméně ¼ tiskové strany a na webu www.justice.cz v sekci Aktuality po dobu nejméně 7 dnů zveřejnění písemné omluvy v tomto znění: „, orgán, se omlouvá , Jméno žalobce, , datum narození , Datum narození žalobce, , v jehož důsledku bylo vedeno trestní řízení nejdříve , orgán, , , nazev, , adresa, , , nazev, , pod sp. zn. , číslo, , později Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a nakonec Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a dále za nemajetkovou újmu, která mu nezákonným trestním stíháním vznikla a za těžko odčinitelné následky, ke kterým v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo v jeho osobním, profesním a společenském životě“ (výrok III.), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 62 806 Kč (výrok IV.).2. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním, dále zaplacení částky 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou trestního řízení, a rovněž zveřejnění omluvy za nezákonné trestní stíhání. Původně se domáhal i majetkové škody (náhrady nákladů obhajoby a cestovného) ve výši 250 788,09 Kč, ale tento nárok žalovaná v průběhu řízení uspokojila, pročež vzal žalobce žalobu v tomto rozsahu zpět a soud prvního stupně řízení zastavil.3. Žalobce byl stíhán pro trestný čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit jako pořadatel automobilových závodů tím, že nedodržel všechny bezpečnostní opatření, což mělo vést k usmrcení , číslo, dívek ve věku od , číslo, do , číslo, let a k těžkému ublížení na zdraví další ženy, za což mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 6 let. , podezřelý výraz, stíhání bylo zahájeno usnesením , orgán, ze dne 30. 10. 2017, č. j. , číslo, a poté vedeno u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 26. 9. 2022, č. j. , číslo, , byl žalobce zproštěn obžaloby, po odvolání státního zástupce Krajský soud v , adresa, rozsudkem dne 8. 2. 2023 č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudek soudu prvního stupně, avšak zároveň žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu znovu zprostil obžaloby s tím, že skutek označený v obžalobě se stal, ale není trestným činem, ve vztahu k žalobci nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 8. 2. 2023. Žalobce tvrdil, že nezákonné trestní stíhání pro něho bylo vysoce traumatizující a v kontextu masivní medializace devastující, mělo negativní dopad na jeho rodinu a jeho psychický stav, na jeho pověst, dobré jméno a profesní vztahy, domáhal se proto zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy. Řízení navíc trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, 5 let, 3 měsíce a 8 dnů a žalobce se z tohoto titulu domáhal částky 100 000 Kč.4. Žalovaná nárok neuznala, namítala, že podle výsledků trestního řízení žalobce za nehodu a její následek, tj. smrt , číslo, mladých dívek a zranění další ženy, morální odpovědnost nese. V takové situaci by žalovaná považovala za příčící se obecně přijímané představě spravedlnosti, aby bylo žalobci v rámci odškodnění nemajetkové újmy vyplaceno peněžité plnění. Žalovaná dále uvedla, že nárok na omluvu je promlčen. Délku trestního řízení pak hodnotila jako přiměřenou, neboť šlo o řízení složité, jeho délka byla navíc zásadně ovlivněna komplikacemi způsobenými pandemií covidu v letech 2020 a 2021 a restriktivními opatřeními vydávanými s cílem omezit šíření daného onemocnění.5. Soud prvního stupně shledal, že v obecné rovině je dána odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, když trestní řízení žalobce skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu.6. Na základě provedených důkazů, zejm. trestního spisu, článků na internetu a v novinách a výslechu svědků, dospěl soud prvního stupně k závěru, že trestní stíhání (trvající 5 let a 3 měsíce) zasáhlo do rodinné a soukromé sféry, cti, důstojnosti a pověsti žalobce. Vzal za prokázané, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání, která bylo značně medializováno, konfrontován rodinou, sousedy, známými, zákazníky v zaměstnání i cizími lidmi. V rodině žalobce trestní stíhání způsobilo tlak a hádky, rodina se ho sice snažila podporovat, ale on jejich pomoc nepřijal, což vedlo ke vzájemnému odcizení, žalobce špatně spal, byl popudlivý a cholerický, stal se z něho samotář. V zaměstnání byl žalobce pod tlakem okolí, což vedlo k jeho rozhodnutí o odchodu ze zaměstnání, v novém zaměstnání nebyl kolektivem přijat, následně se vrátil do původní práce v prodejně s , Anonymizováno, ale již ne na vedoucí pozici. Pověst žalobce na jistou dobu utrpěla i v oblasti závodnického světa, avšak postupně se vztahy narovnaly, , právnická osoba, několikrát veřejně prohlásil, že za žalobcem a ostatními obžalovanými činovníky stojí.7. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že adekvátní formou odškodnění za nezákonné trestního stíhání žalobce je odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce. Soud prvního stupně se zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce a dospěl k závěru, že v případě žalobce odpovídá okolnostem případu poskytnutí náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 250 000 Kč. Nepřisvědčil námitce žalované, že žalobce nese za smrt , číslo, mladých dívek morální odpovědnost. Zdůraznil, že z dokazování v trestní věci vyplynulo, že na tragické nehodě se podílelo několik příčin s různým významem, hlavní příčinou bylo jednání traťového , funkce, , jméno FO, a spoluzavinění poškozených dívek, dále jezdecká chyba, nedostatečné označení trati v daném úseku z důvodu nedostatečných předpisů použitelných v době nehody. V rámci odškodňovacího řízení nelze žalobci přičíst vinu za smrt , číslo, dívek, za níž nebyl odsouzen. Ve zbývajícím rozsahu (co do částky 750 000 Kč) soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání zamítl.8. Důvodným shledal soud prvního stupně i nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, které trvalo 5 let a 3 měsíce. Vycházel z částky 15 000 Kč za každý rok trvání řízení (za první dva roky z částky v poloviční výši, neboť každé soudní řízení musí trvat určitou dobu), čímž dospěl k základní částce 63 750 Kč. Dále se zabýval kritérii vymezenými v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení shledal složitějším po stránce skutkové, právní i procesní, a z toho důvodu základní částku odškodnění snížil o 25 %. Podíl žalobce na délce řízení soud prvního stupně neshledal. Při hodnocení postupu orgánů veřejné moci shledal soud prvního stupně průtah od 12. 12. 2019 (konání hlavního líčení) do 31. 5. 2021 (konání dalšího hlavního líčení), další průtah spočívající v nečinnosti , orgán, , který včas nepožádal státního zástupce o prodloužení lhůty na jaře roku 2018, a další dílčí průtahy při nařizování jednání soudem, tyto průtahy nelze dle soudu prvního stupně omluvit ani pandemií covid, proto zvýšil základní částku zadostiučinění o 10 %. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně hodnotil jako standardní. Základní částku odškodnění po zohlednění uvedených modifikací snížil soud prvního stupně o 15 % na výsledných 54 188 Kč. Žalobci tedy přiznal nárok v této výši, a ve zbývající části v rozsahu částky 45 812 Kč nárok pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).9. Žalobní požadavek na zveřejnění omluvy shledal soud prvního stupně promlčeným. Poukázal na to, že v rámci předběžného projednání nároku u žalované žalobce nárok na omluvu neuplatnil, tudíž ohledně nároku na vydání omluvy nedošlo ke stavění promlčecí lhůty, a nárok se promlčel v šestiměsíční promlčecí lhůtě, která počala dne 8. 3. 2023 a uplynula dne 8. 8. 2023. Nad rámec tohoto závěru soud prvního stupně uvedl, že ani v případě, kdy by nárok promlčen nebyl, nebylo by namístě toto odškodnění přiznat, neboť žalobce nebyl veřejně činnou ani celostátně známou osobností a medializaci neinicioval orgán státu. Vydání a zveřejnění omluvy v celostátním deníku a na webových stránkách žalované by tak dle soud prvního stupně nebylo adekvátním odškodněním.10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalobce i žalovaná.11. Ža