70 Co 90/2025-857 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 314 999,99 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 299 131,49 USD ode dne 2. 5. 2020 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 15 868,50 USD ode dne 6. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 112 621,50 Kč (výrok II.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 18. 3. 2020 smlouvu o příkazu a o zajištění úhrady dluhu (dále také jen smlouva, nebo smlouva o příkazu), dle které se žalobkyně zavázala provádět za žalovanou platby dodavatelům ochranných pomůcek v , stát, . V čl. I bod 1.1 smlouvy se strany dohodly, že žalobkyně (jako agent) bude provádět platby za žalovanou v rámci obchodních aktivit žalované u jeho smluvního dodavatele, a to na základě a ve výši dle faktur dodavatele za dodávku zdravotnického materiálu. Dále se v čl. I bod 1.6 smlouvy strany dohodly, že žalobkyně má jako agent nárok na paušální úhradu nákladů spojených s plněním dle smlouvy ve výši 3 % z částky, která bude fakticky odeslána žalobkyní (agentem) dodavateli. Žalobkyně za účelem splnění povinnosti dle čl. I bod 1.1 smlouvy hradila dodavateli žalované platby za zdravotnický materiál, na základě toho jí vznikl nárok na paušální úhradu nákladů. Část nároku žalovaná uspokojila. Žalobkyně však provedla dne 26. 3. 2020 platbu částky 623 450 USD, dne 26. 3. 2020 platbu částky 5 347 600 USD, dne 31. 3. 2020 platbu částky 4 000 000 USD, dne 30. 4. 2020 platbu částky 528 950 USD, za jejichž provedení žalobkyni dle smlouvy náležela sjednaná paušální náhrada nákladů, kterou žalobkyně žalované vyúčtovala fakturami č. , číslo, na 299 131,49 USD a č. , číslo, na 15 868,50 USD, ty ale žalovaná neuhradila a dluží žalobkyni celkovou částku 314 999,99 USD.3. Žalovaná učinila nesporným, že dne 18. 3. 2020 uzavřela se žalobkyní smlouvu o příkazu a o zajištění úhrady dluhu, aby zajistila v co nejkratší době co největší objem osobních ochranných prostředků pro zdravotnický personál v České republice v rámci centrálního nákupu, k němuž byla pověřena , orgán, . Nárok však neuznávala. Uvedla, že plnění ze strany dodavatelů bylo s dodací podmínkou EXW (dle dodacích podmínek Incoterms), což znamenalo úhradu za zboží ještě před jeho faktickým převzetím žalovanou. Žalovaná z důvodu ověření kvality dodaného zboží nechala již uhrazené dodávky respirátorů nezávisle testovat a bylo zjištěno, že respirátory nesplnily kvalitativní parametry pro respirátory třídy FFP2, a to zejména kritérium filtrační účinnosti. Žalovaná proto zahájila v září 2020 s dodavateli reklamační řízení, které stále trvá. Dne 17. 4. 2020 uzavřely žalovaná a žalobkyně dodatek č. 1 ke smlouvě o příkazu (dále také jen dodatek), jehož předmětem byl závazek žalované uhradit žalobkyni dne 17. 4. 2020 částku 500 000 USD na úhradu kupní ceny dodavatelům s tím, že žalobkyně následně umožní řádnou přepravu zboží do ČR, současně také bylo tímto dodatkem stanoveno, že zbývající platby za všechny objednávky dle smlouvy budou hrazeny až po řádném dodání do České republiky. S ohledem na znění dodatku a s ohledem na vadné plnění žalovaná nárok na úhradu faktur č. , číslo, a , číslo, (vystavených žalobkyní až po datu uzavření dodatku) neuznávala s tím, že nárok žalobkyni vznikne až okamžikem řádného dodání nových respirátorů namísto původních vadných.4. Soud prvního stupně zjistil z provedených důkazů, že účastníce uzavřely dne 18. 3. 2020 smlouvu o příkazu se závazkem žalobkyně provádět za žalovanou platby dodavatelům v , stát, za zdravotní pomůcky, za což jí vznikl nárok na paušální úhradu nákladů ve výši 3 % z částky, která bude odeslána žalobkyní dodavateli. Ve smlouvě bylo současně stanoveno, že žalobkyně je platebním agentem a zajišťuje pro žalovanou platby v rámci obchodních aktivit žalované u jejích smluvních dodavatelů (čl. I bod 1.1 smlouvy), a že žalobkyně jako agent žádným způsobem neodpovídá za plnění dodavatele a vztah mezi žalovanou a dodavatelem je samostatným právním vztahem (čl. II bod 2.1 smlouvy). Žalobkyni dle smlouvy vznikl nárok na částku 18 703,50 USD (z částky 623 450 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 26. 3. 2020), částku 160 428 USD (z částky 5 347 600 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 26. 3. 2020), částku 120 000 USD (z částky 4 000 000 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 31. 3. 2020) a částku 15 868,50 USD (z částky 528 950 USD uhrazené z účtu žalobkyně dne 30. 4. 2020). Žalovaná však nárok neuspokojila, ač žalobkyni nevytýkala žádné porušení povinností ze smlouvy o příkazu. Soud prvního stupně neshledal, že by žalovaný nárok byl v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti sjednané odměny nechal soud prvního stupně společností , právnická osoba, ., zpracovat znalecký posudek, který však konstatoval, že stanovení obvyklé odměny za služby platebního agenta není možné určit vzhledem k neexistenci tržních podmínek na daném trhu v daném místě a čase. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že sjednání provize ve výši 3 % za provedení okamžité platby do , stát, v předmětné době, kdy , stát, dodavatelé výhradně dodali zboží jen tomu, kdo okamžitě a na místě zaplatil, bylo naopak adekvátní vůči žalované, která tak díky žalobkyni získala možnost zajistit rychlé dodávky zdravotnických pomůcek a materiálu v těžkém období začátku pandemie COVID 19, což sama nebyla schopna zajistit. Na základě uvedených úvah shledal soud prvního stupně nárok důvodným a žalobě vyhověl.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že odůvodnění rozsudku postrádá ucelený argumentační systém, což činí rozsudek nepřezkoumatelným. Dle žalované se soud prvního stupně nevypořádal se zásadními námitkami žalované ohledně faktické role žalobkyně. Soud prvního stupně dle žalované nevzal v potaz, že žalovaná smluvní vztahy s , stát, partnery uzavřela na základě doporučení žalobkyně, která tyto , stát, partnery znala, již s nimi obchodovala a fakticky fungovala jako zprostředkovatel, který byl s , stát, dodavateli v přímém kontaktu, na rozdíl od žalované, která neměla personální zdroje ani zkušenosti v oblasti mezinárodního obchodu. Žalobkyně také s , stát, dodavateli obchodovala v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, ve stejné době jako žalovaná uzavřela kupní smlouvu na dodávky respirátorů s , stát, dodavatelem, avšak za výhodnějších dodacích a platebních podmínek, než které byly vyjednány pro žalovanou. Žalobkyně proto nenesla žádné riziko, když na účty jí známých , stát, partnerů zasílala finanční prostředky žalované, nikoli své vlastní. Soud prvního stupně také nezval v úvahu e-mailovou komunikaci mezi zástupcem žalobkyně , jméno FO, a zástupcem žalované , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 9. 4. 2020, v níž , jméno FO, vystupuje jako ten, kdo je zainteresován na přepravě zboží, objednaného a předplaceného žalovanou, z , stát, do České republiky, , jméno FO, jakožto zástupce žalobkyně byl také osobně přítomen odběru vzorků respirátorů z dodávek , stát, dodavatelů za účelem testování kvality. Dle názoru žalované uvedené skutečnosti dokládají, že žalobkyně plnila úlohu zprostředkovatele nákupu zboží od , stát, dodavatelů. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s námitkou žalované, že žalobkyně nesplnila ani ujednání smlouvy o příkazu, když kupní cenu ve výši 623 450 USD žalobkyně uhradila dne 26. 3. 2020, tj. dva dny předtím, než byla uzavřena samotná objednávka , nazev, . Žalovaná také zaslala dne 17. 4. 2020 žalobkyni částku 500 000 USD, avšak žalobkyně si tuto částku ponechala až do 30. 4. 2020, než ji převedla na účet , stát, dodavatele. Dále žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že pominul existenci dodatku č. 1 ke Smlouvě o příkazu a o zajištění úhrady dluhu ze dne 17. 4. 2020, uzavřeného na základě faktické aktivity žalobkyně při obchodním jednání s , stát, dodavateli a v reakci na podstatné zpožďování dodávek od , stát, dodavatelů. Uzavření dodatku podmínilo jakékoli další platby ze strany žalované vůči žalobkyni řádným dodáním zboží od , stát, dodavatelů do České republiky. Žalovaná soudu prvního stupně vytýkala i to, že se dostatečně nevypořádal s její námitkou neplatnosti sjednané výše odměny pro rozpor s dobrými mravy. Poukázala na to, že žalobkyně nepodstupovala žádná zvýšená rizika v souvislosti s bezhotovostními převody finančních prostředků žalované na účty , stát, dodavatelů. Své skutečné náklady na realizaci bezhotovostních převodů žalobkyně nevyčíslila ani nedoložila, dle názoru žalované proto, že náklady byly minimální, pandemie onemocnění covid-19 nijak neovlivnila fungování mezinárodního platebního systému SWIFT a realizaci mezinárodních bankovních operací. Žalovaná má za to, že jednání žalobkyně, která nejprve přislíbila žalované zprostředkování nákupu potřebného zboží od spolehlivých , stát, dodavatelů, následně fakticky participovala na jednání s , stát, dodavateli a přepravě zboží z , stát, do ČR, avšak po