72 Co 12/2025-112 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 7 335,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 603 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 5 487,26 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 219,54 Kč od 29. 11. 2023 do zaplacení se zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 051 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal náhrady škody, která mu byla způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. V této souvislosti mu vznikly náklady na obhajobu ve výši 17 636 Kč, přičemž mu žalovaná přiznala toliko částku 8 565,26 Kč. Žalobce však požaduje pouze 7 347,90 Kč a dále požaduje 5 000 Kč jako symbolickou náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nezákonného trestního stíhání.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K projednání nároku žalobce u ní došlo 27. 11. 2023, přičemž bylo konstatováno, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci byla poskytnuta částka 8 565,26 Kč v podobě náhrady škody. K uplatněnému zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání uvedla, že žalobce byl stíhán pro přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, kdy byl ohrožený trestem odnětí v délce nejvýše 2 roky, trestní stíhání trvalo přiměřené 3 měsíce. S ohledem na uvedené se podle žalované konstatování porušení práva jeví jako dostačující.4. Soud I. stupně provedeným dokazování mj. zjistil, že záznamem o sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr. řádu ze dne 21. 5. 2023 bylo žalobci a , jméno FO, sděleno podezření ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Dne 26. 5. 2023 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v , adresa, návrh na potrestání žalobce a , jméno FO, . Návrh byl podán k Okresnímu soudu v , adresa, . Žalobci bylo navrženo uložení trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s odkladem na zkušební dobu 1 roku. Soud dne 29. 5. 2023 vydal trestní příkaz, kterým uznal žalobce vinným z trestného činu uvedeného v návrhu na potrestání a uložil mu trest odnětí svobody v délce 3 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 1 roku. Proti příkazu podal žalobce odpor a současně doložil plnou moc pro advokáta , Jméno advokáta, . Dne 1. 8. 2023 se konalo hlavní líčení za přítomnosti žalobce a jeho obhájce, byl vyslechnut žalobce, byly čteny protokoly o výsleších, byla vyslechnuta svědkyně pracovnice , orgán, a hlavní líčení bylo odročeno na 28. 8. 2023 za účelem výslechu obviněné a žalobcem navržené svědkyně, učitelky. Dne 28. 8. 2023 se konalo hlavní líčení za přítomnosti žalobce a jeho obhájce. Byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání dle § 226 písm. b) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 8. 2023. Právní zástupce žalobce vystavil fakturu na jméno žalobce dne 28. 8. 2023 na částku 17 636 Kč, jako odměnu obhájce v trestní věci , spisová značka, dle vyúčtování. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované dne 30. 8. 2023. Dne 27. 11. 2023 žalovaná konstatovala porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon, žalobci se omluvila. Na nákladech obhajoby přiznala žalobci náhradu škody ve výši 8 565,26 Kč. Nepřiznala odměnu za odpor proti trestnímu příkazu, poradu s klientem dne 31. 7. 2023 a 25. 8. 2023 a za účast na hlavním líčení dne 28. 8. 2023 přiznala pouze polovinu odměny, když došlo je k vyhlášení rozsudku.5. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel z aplikace ust. § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk). Vzal za prokázané, že žalobci vznikla škoda spočívající v nákladech na obhájce, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, resp. nezákonným rozhodnutím. Žalobci přiznal odměnu za úkony právní služby: porada s klientem dne 31. 7. 2023 a 25. 8. 2023, neboť podle soudu tyto byly účelné a předcházely konaným hlavním líčení a žalobce prokázal, že k nim došlo, zbytek odměny za účast na hlavním líčení dne 28. 8. 2023, kdy proběhlo standartní hlavní líčení do dvou hodin za účasti právního zástupce žalobce, resp. nebyl pouze vyhlášen rozsudek, tj. odměna za 2,5 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 7 bod 5, § 10 odst. 3 písm. b), § 11 odst. 1 písm. c), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH. Celkem přiznal na nákladech za právní služby částku 5 263,50 Kč. Hotové výdaje právního zástupce přiznal podle vyhlášky nikoliv podle smluvního ujednání. Jednalo se výdaje na cestu advokáta k soudu dne 1. 8. 2023 a 28. 8. 2023. Konečně přiznal náhradu za promeškaný čas právního zástupce za 6 půlhodin po 100 Kč. Celkem na náhradu škody přiznal soud I. stupně žalobci částku 6 335,28 Kč, co zbytku žalobu zamítl.6. Dále se soud I. stupně zabýval nárokem žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Konstatoval, že žalobce byl stíhán pro přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až v délce 2 let. Žalobce nebyl stíhán vazebně a jeho trestní stíhání nebylo medializováno. S ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobci reálně nehrozilo uložení maximální trestní sazby. Nejednalo se o trestný čin, který by byl společností všeobecně považován jako zvlášť zavrženíhodný, jako je tomu například u pohlavního zneužití, znásilnění apod. Nicméně v průběhu řízení byl vydán trestní příkaz, kterým byl žalobci uložen trest 3 měsíce podmíněně odloženého na 1 rok, když i tento trest je pro bezúhonného člověka zátěží psychickou. Délka trestního řízení žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce, činila 3 měsíce. S ohledem na průběh trestního řízení jde podle soudu I. stupně o délku řízení přiměřenou. Podle žalobních tvrzení měla být žalobci způsobena újma zejména tím, že o trestním stíhání vědělo širší okolí, žalobce neprokázal ani k výzvě soudu že by jeho trestní stíhání vzešlo v širší známost. Nicméně soud I. stupně při stanovení formy a výše zadostiučinění vyšel zejména z toho, že žalobce byl bezúhonnou osobou, proti které bylo zahájeno trestní stíhání a které byl uložen podmíněný trest, přičemž o tomto trestním stíhání věděla mj. i třídní učitelka jeho dcery, kdy na malém městě, kde prakticky „každý zná každého“ je to bráno jinak a úporněji, než by tomu bylo např. v , adresa, . Soud I. stupně rovněž přihlédl k okolnostem, za jakých okolností bylo trestní stíhání zahájeno totiž, že dcera žalobce trpěla psychickými problémy, přestala chodit do školy a žalobce i jeho manželka se pokoušeli věc řešit, nicméně vždy se setkaly s negativními reakcemi vč. agresivního chování ze strany jejich dcery. Ve vztahu k formě a výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním soud I. stupně dospěl k závěru, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání se s přihlédnutím ke všem okolnostem nejeví dostatečnou satisfakcí, a proto při zohlednění všech zjištěných skutečností přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 1000 Kč. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř.7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým napadla výroky I a III. Podáním doručeným soudu 15. 1. 2025 vzala odvolání částečně zpět ohledně částky 4 356 Kč a 907,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2023 do zaplacení. Ve vztahu k náhradě za obhajobu setrvala na odvolání co do částky 346,28 Kč, představující cestovné advokáta k soudu dne 22. 6. 2023. Namítla, že podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činila náhrada za pohonné hmoty částku 41,20 Kč nikoliv 45,20 Kč. Žalobci proto byla soudem I. stupně přisouzena částka vyšší. Pokud jde o zadostiučiní za nemajetkovou újmu, namítla mj., že přiznané zadostiučinění je nemravné a je v rozporu s principem obecně sdílené představy spravedlnosti. Žalobce ničeho neprokázal a přiznané zadostiučinění tak neodpovídá „závažnosti“ tvrzené újmy. Podle žalované konstatování nezákonného rozhodnutí a omluva za něj je satisfakcí zcela dostačující. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud v rozsahu zpětvzetí odvolací řízení zastavil a v napadené části výroku I, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.8. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že napadený rozsudek považuje za správný. Navrhl, aby odvolací soud v rozsahu napadeném odvoláním rozsudek soudu I. stupně potvrdil.9. S ohledem na procesní úkon žalované odvolací soud postupoval podle § 207 odst. 2 o.s.ř. a v rozsahu zpětvzetí odvolání odvolací řízení výrokem I zastavil. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212, § 212a o.s.ř., aniž k tomu se souhlasem účastník