72 Co 124/2025-53 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 62 028 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, jí vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit v zažalované výši.3. Ze shodných tvrzení účastníků a na podkladě provedeného dokazování prvostupňový soud zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro , adresa, (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“) bylo zahájeno žalobou , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 24. 4. 2015, kterou požadoaval po žalobkyni (v posuzovaném řízení v postavení žalované), aby mu zaplatila částku 201 484,74 Kč (za zaměření staveb pro stavbu lešení a jeho montáž a demontáž na několika stavebních akcích). Dále soud prvního stupně popsal průběh tohoto řízení s tím, že žaloba byla doručena žalobkyni dne 18. 5. 2015 a poté proběhla jednání ve věci dne , datum, , , datum, a , datum, , kdy byl vyhlášen rozsudek, který byl sice rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 21. 2. 2017 potvrzen, nicméně Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“) svým rozsudkem ze dne 15. 1. 2020 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud pak usnesením ze dne 19. 10. 2020 zrušil rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. U obvodního soudu se pak jednání uskutečnila dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kdy byl vyhlášen rozsudek, který byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 3. 2023 potvrzen. Dovolání podané proti tomuto rozudku dovolací soud usnesením ze dne 25. 6. 2024 odmítl. Dne 8. 8. 2024 žalobkyně požádala žalovanou, aby jí poskytla odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Na tuto výzvu žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 25. 9. 2024, na jejímž základě poté poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 98 000 Kč.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a předně dovodil, že v hodnoceném řízení trvajícím ve vztahu k žalobkyni devět let a dva měsíce (od 18. 5. 2015 do 2. 8. 2024) došlo i přes jeho složitost k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Dále soud prvního stupně uvedl, že byť se jednalo o řízení, jehož délka neodpovídala náročnosti dané věci a soud se na této délce částečně podílel, nejednalo se však o délku extrémní a význam hodnocené věci byl pro žalobkyni (pouze) standardní. Z uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyni náleží finanční zadostiučinění za první dva roky řízení ve výši 15 000 Kč a za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 15 000 Kč. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 122 500 Kč poté soud prvního stupně snížil pro složitost věci o 15 % (s odkazem na větší množství sporných skutečností daných rozsahem tvrzených nároků, čemuž odpovídala náročnost dokazování). Vzhledem k tomu, že hodnocené řízení proběhlo u obvodního soudu, u odvolacího soudu i u soudu dovolacího, což je skutečnost, která objektivně řízení prodloužila, ale ani tu nelze přičítat k tíži žalované, soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o dalších 25 %. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se podílela na celkové délce řízení vydáním vadného rozsudku, což je skutečnost, která je k tíži žalované přičitatelná. Zákldní částku odškodnění proto následně zvýšil o 20 %. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud prvního stupně neshledal (význam hodnoceného řízení totiž shledal pro žalobkyni jako standardní). Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení utrpěla, proto soud prvního stupně shledal částku 98 000 Kč. Vzhledem k tomu žalovaná již poskytla žalobkyni odškodnění v této výši, soud prvního stupně žalobu požadující ještě odškodnění ve výši 62 028 Kč s příslušenstvím zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm předně soudu prvního stupně vytkla, že postupoval zcela mechanicky, když jí při určení základní částky odškodnění přiznal pouze částku 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení. Tuto část svého rozhodnutí pak soud prvního stupně odůvodnil jen tím, že se nejednalo o extrémní délku řízení. Podle žalobkyně však trvalo-li posuzované řízení přes devět let, měla jí být základní částka odškodnění přiznána při horní hranici intervalu stanoveného stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Dále má žalobkyně za to, že posuzované řízení bylo po skutkové stránce standardního charakteru. Ani dokazování nebylo náročné, protože v posuzovaném řízení byly provedeny pouze listinné důkazy a vyslechnuti byli účastníci řízení a svědci. Snížení základní částky odškodnění pro složitost věci proto není opodstatněné. Ani skutečnost, že žalobkyně využívala svých procesních práv daných jí vnitrostátním právním řádem nemůže jít k její tíži, ba právě naopak, důvodnost podaných opravných prostředků naznačuje, že v posuzovaném řízení došlo k vydání vadných rozhodnutí (což znamená nesprávný úřední postup na straně orgánu veřejné moci). Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popřípadě aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a předně zopakoval dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3549/2019, a usnesením téhož soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 147/2024, ze kterých vyplynulo, že v posuzovaném řízení šlo o zaplacení částky 201 484,74 Kč požadované podle ústně uzavřené rámcové smlouvy, na jejímž základě bylo provedené dílo a dopraveno lešení na několik staveb, čemuž se žalobkyně bránila mimo jiné i tím, že došlo k započtení pohledávkou, která představovala vzniklou škodu za nevrácené komponenty lešení (§ 213 odst. 3 o. s. ř.). Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.9. Při stanovení základní částky odškodnění soud přihlíží především k délce hodnoceného řízení. Bylo-li řízení tak dlouhé, že se jeho délka blížila délce extrémní (tj. byla-li jeho délka mnohem vyšší, než by bylo možné s ohledem na náročnost věci očekávat), blíží se přiznaná základní částka odškodnění horní hranici intervalu stanoveného Stanoviskem občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn206/2011, od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za jeden rok řízení (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015). Za délku blížící se délce extrémní, je pak soudní praxí považováno řízení přesahující deset let, za délku extrémní jsou považována řízení, která trvají ještě déle, nicméně vždy v porovnání s konkrétní náročností a specifiky každého případu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).10. Složitost řízení je pak jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Může být způsobena procesními komplikacemi, ale i skutkovou nebo právní složitostí daného případu. Procesní složitost věci většinou závisí na procesní aktivitě účastníků řízení (tj. četnosti a srozumitelnosti jejich podání, jejich procesních návrhů, opravných prostředků apod.), přičemž obecně platí, že řízení probíhající ve více instancích je (samozřejmě) prodlužováno o dobu potřebnou k předložení věci vyššímu soudu, o dobu, kdy probíhá přezkum napadeného rozhodnutí i o dobu nutnou pro promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Za skutkově složitější věci jsou považovány případy, kdy se sou