72 Co 129/2025-96 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované, aby mu zaplatila částku 42 980 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále mu uložil, aby zaplatil žalované náhradu nákladů řízení ve výši 21 969,80 Kč k rukám jejího advokáta, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že odstoupením od kupní smlouvy uzavřené se žalovanou dne 12. 1. 2024 o koupi elektrického invalidního vozíku (, název, ) mu vznikl nárok na vrácení kupní ceny ve výši 42 980 Kč.3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na základě zmíněné kupní smlouvy žalobce koupil od žalované pro , jméno FO, invalidní vozík za dohodnutou kupní cenu 42 980 Kč. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalované, podle kterých reklamace musela být učiněna písemně, e-mailem nebo poštou bez zbytečného odkladu, vady koupě bylo možné vytknout nejpozději do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění (bod 7. 4. obchodních podmínek) a práva z vadného plnění měl kupující uplatnit u prodávajícího na adrese jeho provozovny, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží (bod 7. 5. obchodních podmínek), přičemž prodávající byl povinen vyřídit reklamaci do třiceti dnů ode dne předání kupujícím (zákazníkem) do servisu nebo technikovi prodávajícího (bod 7. 7. zmíněných podmínek). Dne 11. 2. 2024 , jméno FO, informoval žalovanou, že vozík při jízdě klepe/praská (v okolí levého zadního kolečka) a nefunguje ani podnožka v horní pozici, na což za žalovanou reagovala dne 13. 2. 2024 , jméno FO, sdělením, že zmíněnou informaci předala servisnímu oddělení. Dne 24. 2. 2024 , jméno FO, svou výtku zopakoval, na což dne 26. 2. 2024 reagovala opět , jméno FO, , že i tuto informaci předala servisnímu oddělení a dne 5. 3. 2024 informovala , jméno FO, , že reklamace nemůže být vyřízena, protože vozík servisnímu technikovi, který si pro něj zmíněného dne přijel, nebyl vydán. Téhož dne , jméno FO, odpověděl, že jej nikdo nekontaktoval a navíc by vozík sám (pro svou nepohyblivost) ani nemohl předat. Dne 15. 3. 2024 vyzvedl vozík , jméno FO, pracující pro společnost , Jméno žalované, , která jej předala žalované dne 18. 3. 2024. Vozík byl opraven (utáhnutím matice zadního kola) dne 26. 3. 2024 a téhož dne byl předán k přepravě (jako balík č. , číslo, ) společnosti , společnost, , která se dne 27. 3. 2024 pokusila jej doručit, nicméně adresa pro doručení nebyla úplná (a proto nebyla nalezena). Další pokusy o doručení pak byly uskutečněy dne , datum, , kdy byl příjemce na doručovací adrese nepřítomen, a dále dne 8. 4. 2024, kdy si odmítl balík převzít a tak byl dne 9. 4. 2024 zaslán zpět odesílateli (viz výpis ze sledování balíku č. , číslo, ). Žalobce pak dopisem ze dne 19. 3. 2024 odstoupil od kupní smlouvy s odůvodněním, že jím uplatněná reklamace nebyla žalovanou včas vyřízena. Žalovaná však odstoupení od smlouvy neakceptovala. Žalobce proto vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 24. 5. 2024.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně poté posoudil podle § 2001, § 2002 odst. 1, § 2003 odst. 1, § 2004 odst. 1, § 2161, § 2065 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a § 19 odst. 2, 3 a 5 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „z. o. s.“) a dospěl k závěru, že důvod uvedený v odstoupení od smlouvy ze dne 19. 3. 2024 dán nebyl, protože k tvrzenému nedodržení zákonem dané třicetidenní lhůty k vyřízení reklamace nedošlo. V bodu 7. 7. obchodních podmínek žalované totiž bylo dohodnuto, že žalovaná je povinna vyřídit reklamaci do třiceti dnů ode dne předání předmětu koupě kupujícím (zákazníkem) do servisu nebo technikovi žalované. Vzhledem k tomu, že reklamovaný vozík byl předán technikovi žalované dne 15. 3. 2024, která důvod reklamace odstranila dne 26. 3. 2024 (utažením matice zadního kola), dostála svým povinnostem stanoveným zákonem pro reklamační řízení včas. Tvrzení žalobce, že lhůta pro vyřízení reklamace počala plynout ode dne, kdy poprvé informoval žalovanou o důvodu reklamace (e-mailem , jméno FO, ze dne 11. 2. 2024) tak soud prvního stupně posoudil (s odkazem na zmíněné znění obchodních podmínek) jako neopodstatněnou. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce existenci skutečnosti, kterou uvedl jako důvod pro odstoupení od kupní smlouvy, neprokázal, což znamená, že nárok na vrácení kupní ceny mu nevznkl. Soud prvního stupně proto žalobu v plném rozsahu zamítl a své rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm zopakoval své přesvědčení, že odstoupení od kupní smlouvy ze dne 19. 4. 2024 bylo platné a účinné a proto má právo na vrácení kupní ceny. Žalobce je totiž nadále přesvědčený, že lhůta k vyřízení reklamace začala plynout okamžikem, kdy byla reklamace uplatněna, tj. ode dne 11. 2. 2024. Dále se žalobce soustředil na zopakovaní popisu vzniklé situace se zdůrazněním, že komunikace se žalovanou, respektive s přepravci reklamovaného zboží, byla obtížná. Žalovaná totiž odpovídala se zpožděním a navíc si reklamovaný vozíku převzala až dne 15. 3. 2024. Přitom šlo o pomůcku pro těžce nemocného člověka, který ji byl schopen předat (k vyřízení reklamace) až po zajištění osoby, která by předání zprostředkovala. Vzhledem k tomu, že žalobce nikdo neinstruoval ohledně podmínek předání reklamovaného zboží žalované, je i nadále přesvědčený, že žalované marně uplynula lhůta k vyřízení reklamace dne 12. 3. 2024. Dále žalobce zopakoval i to, že se v dané věci nachází v postavení spotřebitele, tj. slabší smluvní strany, což však soud prvního stupně (podle žalobcova názoru) nerespektoval. Zmínil pak také to, že byl ochoten uhradit půjčovné pro dobu, kdy bude vozík opravován, ale komunikace se žalovanou byla natolik obtížná, že se na ničem takovém nedohodli. O možnosti odvozu vozíku do servisního střediska žalované žalobce neuvažoval, protože jej o takové možnosti nikdo neuvědomil (byl totiž naopak ujišťován, že žalovaná převzetí reklamovaného vozíku zajistí). Také vrácení vozíku bylo ze strany žalované komplikované. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalobce pak žalovaná zopakovala, že počátek běhu lhůty dané jí pro vyřízení reklamace byl dán jejími obchodními podmínkami, které se staly součástí kupní smlouvy. Žalobce tudíž od uzavření kupní smlouvy věděl, že žalovaná měla reklamaci vyřídit do třiceti dnů ode dne předání reklamovaného zboží. Reklamaci se přitom žalované podařilo vyřídit poměrně brzy (reklamovaný vozík převzala dne 15. 3. 2024 a opravila jej dne 26. 3. 2024). Závěr prvostupňového soudu o neopodstatněnosti žaloby je proto správný.7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně provedeným dokazováním opatřil dostatečná skutková zjištění a projednávanou věc také správně právně posoudil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s logickým a vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost na ně proto v podrobnostech odkazuje.9. K odvolacím námitkám žalobce pak odvolací soud pouze dodává, že soud prvního stupně postupoval správně, když se předně zabýval otázkou, zda důvod, pro který žalobce odstoupil od kupní smlouvy ze dne 12. 1. 2024, byl dán, či nikoliv. Příléhavě dále soud prvního stupně aplikoval na daný případ § 19 odst. 2, 3 a 5 z. o. s., podle kterého reklamace (včetně odstranění vady) musí být vyřízena a současně o tom musí být spotřebitel informován nejpozději do třiceti dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. V daném případě se účastníci dohodli, že nedílnou součástí kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 12. 1. 2024, se staly obchodní podmínky žalované, podle kterých byla povinna vyřídit reklamaci do třiceti dnů ode dne předání reklamovaného zboží buď jejímu technikovi anebo do jejího servisu. Pakliže byl reklamovaný vozík předán technikovi žalované dne 15. 3. 2024 a k vyřízení reklamace (přitáhutím matice zadního kola vozíku) došlo dne 26. 3. 2024, tak předmětná reklamace byla zjevně vyřízena včas. To současně znamená, že žalobcem tvrzený důvod odstoupení od kupní smlouvy dán nebyl.10. Z obsahu spisu dále nevyplývá ani opodstatněnost přesvědčení žalobce, že žalovaná vůči němu postupovala z pozice silnější strany nebo v rozporu s dobrými mravy. Jejich vzájemná komunikace byla sice zpočátku zřejmě obt