72 Co 139/2025-217 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaní 1 a 2 zaplatili společně a nerozdílně částku ve výši 115 820 EUR s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 28. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále, že žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 115 820 EUR s příslušenstvím, způsobené nezákonným rozhodnutím , Orgán veřejné moci, č. j. , spisová značka, , o zadržení zboží, a dále nezákonným usnesením o zahájení trestního řízení jednatele žalobkyně, , jméno FO, , ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně tvrdila, že nezákonnými rozhodnutími justičních a celních orgánů došlo ke zmaření jejího obchodu se společností , právnická osoba, , která si u ní objednala dodávku 815 kusů , podezřelý výraz, devíti typů , podezřelý výraz, a za objednané zboží jí zaplatila kupní cenu 115 820 EUR. Žalobkyně objednané zboží v celkovém množství 816 kusů (rozdíl jedné , podezřelý výraz, je způsoben reklamací) dne , datum, odeslala společnosti , právnická osoba, prostřednictvím spediční společnosti , právnická osoba, . K dodání zboží zákazníkovi žalobkyně však nedošlo, neboť bylo dne 15. 1. 2015 zadrženo , Orgán veřejné moci, a se spediční společností bylo zahájeno správní řízení. Dne 15. 6. 2015 společnost , právnická osoba, reklamovala dodávku zboží a žalobkyně na základě reklamace společnosti , právnická osoba, vrátila zaplacené prostředky ve výši 115 820 EUR. Dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání tehdejšího jednatele žalobkyně , jméno FO, pro spáchání přečinu , podezřelý výraz, dle § 261 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu v souvislosti s pokusem vývozu výše zabavených , podezřelý výraz, do , adresa, . Postupem podle § 78 trestního řádu bylo zabavené zboží vydáno do trestního řízení, kde bylo opět zajištěno. Okresní státní zastupitelství podalo dne , datum, proti , jméno FO, obžalobu a Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 38 T 126/17 postoupil věc , Orgán veřejné moci, k posouzení věci jako přestupku, neboť se nejedná o trestný čin. Usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne 23. 9. 2019, č. j. , spisová značka, , byla věc odložena s tím, že došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku. Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 28. 5. 2019, č. j. 38 T 126/2017-966 ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 7. 2019, č., Anonymizováno, j. 38 T 126/2017-980 zrušil zajištění zboží a rozhodl o jeho vrácení osobě , jméno FO, , k němuž následně došlo dne 17. 12. 2019.3. První žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, neboť v projednávané věci absentuje odpovědnostní titul. Namítala rovněž nedostatek příčinné souvislosti mezi domnělým odpovědnostním titulem a vznikem tvrzené škody a také promlčení žalobou uplatněného nároku.4. Druhá žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namítala, že účastníky správních řízení vedených u , adresa, byly subjekty odlišné od žalobkyně, a vyjádřila názor, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem. Upozornila, že žalobkyně by nemohla předmětné zboží legálně vyvézt do Ruské federace ani v případě, že by nebylo zadrženo. Vyjádřila názor, že v dané věci absentuje odpovědnostní titul i existence škody, a namítla rovněž promlčení žalobou uplatněného nároku.5. Soud prvního stupně měl na základě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok dne 27. 1. 2020 u první žalované a dne 26. 11. 2021 u druhé žalované k předběžnému projednání, přičemž obě žalované nárok žalobkyně odmítly jako nedůvodný. Za účelem zjištění skutkového stavu věci provedl soud prvního stupně dokazování a vyšel zejména ze zjištění, že , Orgán veřejné moci, svým rozhodnutím ze dne 4. 3. 2015, č.j. , spisová značka, rozhodl podle ustanovení § 310 a § 309 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon (dále jen „celní zákon“) o zajištění zboží „, podezřelý výraz, “ v počtu 816 kusů. , právnická osoba, svým rozhodnutím ze dne 21. 5. 2015, č. j. , spisová značka, zamítlo odvolání společnosti , právnická osoba, . proti rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, č. j. 13917-8/2015-610000-22.6. s tím, že zajištěné zboží má být zbožím ve smyslu Přílohy 2 nařízení Rady (EU) č. 883/2014, a nelze jej proto vyvézt do Ruské federace. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo rovněž uvedeno, že věci byly zajištěny s ohledem na probíhající přestupkové řízení se společností , právnická osoba, . , Orgán veřejné moci, podle § 78 odst. 1 a 3 tr. řádu vydal dne , datum, věci zajištěné na základě rozhodnutí č.j. 13917-8/2015-610000-22.6 jako věci důležité pro trestní řízení. Na základě usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne 22. 3. 2017 bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání s panem , jméno FO, pro spáchání , podezřelý výraz, podle § 261 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Na pana , jméno FO, byla k Okresnímu soudu Praha – východ byla podána obžaloba ze dne 24. 8. 2017, a to pro spáchání trestného činu , podezřelý výraz, podle § 261 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst.1 trestního zákoníku. Okresní soud , adresa, – východ usnesením ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 38 T 126/2017 postupem podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil věc , Orgán veřejné moci, k posouzení věci jako přestupku. V bodu 45 odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že soud došel na základě prohlášení dodavatele , podezřelý výraz, , dřívějšího celního prohlášení žalobkyně a znaleckého posudku k závěru, že zajištěné zboží jsou tzv. frakovací koule. Soud disponoval rovněž vyjádřením znalce, podle kterého zajištěné zboží nemohlo být součástí kuličkových ložisek, a to vzhledem k jejich vlastnostem i počtu jednotlivých rozměrů. Podle názoru soudu se tak jedná o zboží spadající pod Přílohu 2 nařízení Rady (EU) č. 883/2014, přičemž , jméno FO, vědomě a po výslovném upozornění pracovníků přepravních společností vyvinul snahu ke změně označení zajištěného zboží, tak aby jej bylo lze vyvést do , adresa, v rozporu se zákazem stanoveným v nařízení EU. Soud věc postoupil do přestupkového řízení v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe. Okresní soud Praha – východ na základě usnesení ze dne 28. 5. 2019 č.j. 38 T 126/2017-966 ve znění opravného usnesení postupem ze dne 29. 7. 2019 podle § 79f odst. 1 trestního řádu zrušil zajištění věcí , podezřelý výraz, a podle § 80 odst. 1 trestního řádu je vrátil obžalovanému , jméno FO, . Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 12. 2018 nabylo právní moci dne 13. 3. 2019. S ohledem na skutečnost, že nebylo rozhodnuto o trestu propadnutí věci a nepřipadal v úvahu postup podle § 101 trestního zákoníku, soud rozhodl o vrácení zajištěných věcí. Zboží zajištěné na základě rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne 4. 3. 2015, č. j. , spisová značka, bylo vráceno dne 17. 12. 2019.6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Měl za splněnou podmínku pro uplatnění předmětného žalobního nároku u soudu představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila žalobou dva rozdílné procesní nároky spojované jediným žalobním požadavkem spočívajícím v jediné vzniklé škodě, shledal s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu opodstatněným, aby věc byla projednána se dvěma žalovaným, respektive se žalovanou Českou republikou jednající dvěma odlišnými organizačními složkami státu. Dále soustředil pozornost na předpoklady odpovědnosti státu za žalobkyní tvrzenou škodu ve výši 115 820 EUR s tím, že v průběhu řízení postupem podle § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nepřipustil žalobkyní navrhovanou změnu žaloby v podobě alternativního petitu, podle něhož pokud by nebyla žalobkyně úspěšný se svou žalobou, měl soud rozhodnout alespoň o nároku na náhradu skutečné škody ve výši 87 994 USD s příslušenstvím. Soud prvního stupně tedy při projednání věci vyšel z toho, že žalobkyně se domáhá náhrady jediné škody v podobě ušlého zisku s tím, že za její příčinu označuje dvě skutečnosti, a to nezákonné rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , č. j. , spisová značka, , a dále nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního řízení jednatele žalobkyně , jméno FO, , ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , spisová značka, s tím, že do tohoto trestního řízení z