72 Co 19/2025-100 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidila a vyklizený předala žalobkyním byt evidenční číslo , číslo, o velikosti 2 + 1 a ploše cca 70,5 m2 nacházející se v šestém nadzemním patře budovy číslo popisné (dále jen „č. p.“) , číslo, , která stojí na pozemku parcelní číslo (dále jen „p. č.“) , číslo, s tím, že to vše je zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , místo, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví číslo , číslo, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, (výrok I). Dále prvostupňový soud uložil žalované, aby zaplatila žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 13 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnily tvrzením, že žalovaná, jejíž nájem bytu skončil dne 31. 12. 2023, od té doby užívá jejich byt neoprávněně a na jejich výzvy k jeho vyklizení nereaguje.3. Ze shodných tvrzení účastnic řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřely se žalovanou dne 24. 11. 2022 nájemní smlouvu k bytu číslo , číslo, nacházejícím se v šestém nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, (spoluvlastněném žalobkyněmi a , jméno FO, ). Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 s tím, že podle článku II., odst. 1 této smlouvy smluvní strany vyloučily aplikaci § 2285 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dne 1. 8. 2023 žalobkyně informovaly žalovanou, že zmíněná nájemní smlouva nebude prodloužena a výzvami ze dne 24. 1. 2024 a 26. 2. 2024 po ní poté žádaly, aby předmětný byt vyklidila a vyklizený jim jej předala. Žalovaná tak však doposud neučinila.4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 3 odst. 2, § 6 odst. 2, § 8, § 545 § 546 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Námitky žalované, že se s žalobkyněmi konkludentně shodly na trvání nájmu i po datu 31. 12. 2023, totiž shledal jako neopodstatněné, protože žalobkyně zcela zjevně projevily vůli nájemní vztah s žalovanou neobnovit, o čemž ji včas (1. 8. 2023) informovaly. Pakliže je zcela nepochybné, že žalobkyně nechtěly a ani nejednaly tak, jak tvrdí žalovaná, tak nebyly dány důvody pro poučení žalované podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a ani pro doplnění dokazování (výpovědí třetího spoluvlastníka pozemku a listinnými důkazy o nesprávném vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu), protože takový postup by byl v rozporu s principem procesní ekonomie. Dále soud prvního stupně uvedl, že informace o tom, zda předchozí pronajímatel akceptoval obnovování nájemního vztahu konkludentně, nejsou pro danou situaci relevantní. Takto získané informace by totiž mohly posloužit pouze k objasnění právního jednání, pokud ohledně jeho výkladu existovaly nějaké pochybnosti. To se však (jak již bylo zmíněno) daného případu netýká (§ 556 o. z.). Navíc nájemní smlouva v článku II. odstavci 2 výslovně aplikace § 2285 o. z. (tj. možnost konkludentního prodloužení nájmu) výslovně vyloučila. Od samotného počátku smluvního vztahu bylo tudíž zjevné, že žalobkyně nemají zájem na konkludentním prodlužování nájemného vztahu. Na tom pak nic nemění ani tvrzení žalované, že žalobkyním nadále platí částky odpovídajících nájemnému a poplatkům za služby spojené s užíváním bytu. Skončil-li tedy žalované skončil nájem předmětného bytu (uplynutím doby, na kterou byl sjednán), byla povinna ho vyklidit. Pakliže tak ani po výzvě žalobkyň neučinila, uložil jí tuto povinnost soud prvního stupně, a to ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zopakovala své přesvědčení, že nájem k předmětnému bytu nadále trvá, protože je zajištěn nepřetržitou sérií navazujících smluv uzavřených buď v písemné podobě nebo konkludentně. Při výkladu projevu vůle je totiž nutné přihlédnout k praxi zavedené mezi stranami a k tomu, co právnímu jednání předcházelo. Na základě praxe zavedené s tehdejším jediným vlastníkem domu , jméno FO, (narozeným , datum, ) žalovanou užívala byt v době od roku 2007 do roku 2009, od roku 2011 do roku 2014 a od roku 2018 do roku 2019. Dále žalovaná poukázala na to, že i po datu 31. 12. 2023 hradí veškeré smluvní platby, tj. nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Již z těchto důvodů měl soud prvního stupně dát za pravdu žalované. Nadto měl soud prvního stupně zohlednit podstatu sporu vedeného žalovanou proti žalobkyním u téhož soudu pod sp. zn. , spisová značka, (o splnění povinností poskytovatele služeb podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že řádné vyúčtování služeb spojených s užívám bytu přímo ovlivňuje výši případných dluhů či pohledávek mezi žalovanou a žalobkyněmi, soud prvního stupně měl projednávanou věc přerušit do doby, než bude žalovanou vyvolané řízení skončené. Žalovaná soud prvního stupně vytkla i to, že neprovedl jí navrhované důkazy, čímž jí znemožnil prokázat existenci trvání nájmu. V souvislosti s tím zopakovala, že , jméno FO, , narozený , datum, , spoluvlastní se žalobkyněmi pozemek, na kterém se nachází dům s předmětným bytem. Navrhovaný svědek by tedy mohl osvětlit okolnosti uzavření nájemní smlouvy a také důvody, pro které se nepřipojil k žalobě na vyklizení bytu. Závěrem žalovaná uvedla, že soud prvního stupně zřejmě hodlal vynést rozsudek již při prvním jednání ve věci, přičemž toto první jednání nařídil na termín končící dříve, než měla doběhnout lhůta daná žalované pro vyjádření k žalobě. Poté soud prvního stupně stanovil termín jednání na den bezprostředně následující po dni, kdy skončila lhůta pro vyjádření žalované. Podle žalované proto soudu prvního stupně na jejím vyjádření nebo na následné reakci žalobkyň nezáleželo, čímž zasáhl do ústavně zaručených práv žalované (daných článkem 36 odst. 1, článkem 37 odst. 3 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud toto řízení přerušil, nebo aby napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.6. Žalobkyně, které se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnily, navrhly, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalované pak uvedly, že soud prvního stupně poskytl oběma stranám dostatek času a prostoru, aby svá tvrzení prokázaly. Pakliže žalovaná vyčítá rozhodujícímu soudci, že byl připraven rozhodnout věc již na prvním jednání, když měl přitom k dispozici dostatek tvrzení účastnic řízení spolu s výčtem jimi navržených důkazů, jedná se námitku lichou. Jednou ze základních zásad vedení soudního řízení je totiž zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Pakliže soud prvního stupně učinil vše proto, aby v co nejkratším čase a za využití co nejmenších nákladů věc rozhodl, postupoval zcela správně a v souladu se zákonem i smyslem civilního soudního řízení. Přitom se dostatečně zabýval důkazy, které byly pro rozhodnutí této věci relevantní a nepřipustil ty důkazy, které by nové skutečnosti do řízení nepřinesly, nebo by přinesly poznatky, které nejsou pro řízení podstatné. Menšinový spoluvlastník nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt, , jméno FO, (ročník , datum, ), kterého žalovaná navrhovala vyslechnout, se na správě společné nemovitosti nepodílí a proto by nic podstatného k věci ani neuvedl. Důvody, pro které soud prvního stupně neprovedl další žalovanou navrhované důkazy, pak dostatečně objasnil v odůvodnění svého rozsudku (v odstavci 21, odstavci 22 a odstavci 24). Závěr soudu prvního stupně, že nájemní smlouva ze dne 24. 11. 2022 byla uzavřená na dobu určitou, a to od 1. 1. 2023 do 21. 12. 2023, je správný především proto, že tato smlouva možnost konkludentního prodloužení nájmu výslovně vyloučila a dále i proto, že žalobkyně svou vůli poté již nájem neobnovit průběžně a opakovaně žalované sdělovaly.7. Podáním ze dne 1. 7. 2024 žalovaná vznesla námitku podjatosti věc projednávajícího soudce , tituly před jménem, , právnická osoba, . Uvedla, že tento soudce má přímý zájem na výsledku tohoto řízení a proto byl z jeho projednání vyloučen. V odvolání pak zmínila, že zmíněný soudce chtěl tuto věc rozhodnout již při prvním nařízeném jednání a to aniž by ho zajímalo vyjádření žalované a případná následná reakce žalobkyň.8. , tituly před jménem, , právnická osoba, k vznesené námitce podjatosti uvedl, že k žádnému z účastníků řízení ani k jejich zástupcům nemá osobní vztah a nemá zájem na výsledku jejich sporu. Vzhledem k tomu, že žalovaná požádala o odročení prvního ve věci nařízeného