72 Co 394/2024-646 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 497 500 Kč a částky 581 750 Kč (výrok I) a dále uložil žalobci povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení; žalované ve výši 2 160 Kč a vedlejšímu účastníku na straně žalované k rukám jeho zástupkyně ve výši 1 080 Kč (výroky II a III).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro , adresa, , k němuž došlo v řízení vedeném pod sp. zn , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , a sp. zn. , spisová značka, , mu vznikla nemajetková újma, za kterou žádá zadostiučinění ve výši 2 106 125 Kč, a dále škoda, kterou požaduje nahradit ve výši 3 500 000 Kč.3. Ze shodného tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro , adresa, (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno dne 6. 10. 1998, a řízení vedené týmž soudem pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno dne 13. 10. 1998, byla zahájena žalobami podanými společností , společnost, požadujícími po žalobci (tehdy v postavení žalovaného) zaplacení částky 76 653 Kč s příslušenstvím a částky 81 705 Kč s příslušenstvím. V obou zmíněných řízeních byl žalobci usneseními obvodního soudu ze dne 5. 10. 1999 ustanoven opatrovník a dne 28. 8. 2000 byly vyhlášeny vyhovující rozsudky, na nichž byla poté vyznačená doložka právní moci, a to ke dni 18. 10. 2000. V tomto období však žalobce o existenci zmíněných řízení nevěděl (bylo jednáno totiž pouze s jeho opatrovníkem). V červnu 2003, kdy se žalobce o těchto řízeních dozvěděl (v souvislosti se svou žádostí o poskytnutí úvěru), podal žaloby pro zmatečnost, které však byly usneseními obvodního soudu ze dne 17. 2. 2005 a ze dne 21. 10. 2003 zamítnuty. Kromě toho žalobce podal odvolání proti oběma rozsudkům obvodního soudu ze dne 28. 8. 2000, přičemž tato odvolání byla akceptovaná jako včas podaná až usneseními Městského soudu v , místo, (dále jen „odvolací soud“) ze dne 21. 1. 2010 a ze dne 9. 2. 2010. Řízení vedené obvodním soudem pod sp. zn. , spisová značka, pak bylo skončeno rozsudkem ze dne 20. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2011 a řízení vedené týmž soudem pod sp. zn. , spisová značka, bylo skončeno usnesením ze dne 8. 12. 2011 (o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby), které nabylo právní moci dne 29. 12. 2011. V mezidobí, konkrétně dne 20. 9. 2002, společnost , společnost, navrhla exekuci obou zmíněných rozsudků, čímž došlo k zahájení exekučních řízení vedených obvodním soudem pod sp. zn. , spisová značka, pro částku 76 653 Kč s příslušenstvím (na základě rozsudku obvodního soudu ze dne 28. 8. 2000, č. j. , spisová značka, ,) a pod sp. zn. , spisová značka, pro částku 66 962 Kč s příslušenstvím (stanovenou rozsudkem obvodního soudu ze dne 28. 8. 2000, č. j. , spisová značka, ). Usnesením obvodního soudu ze dne 5. 10. 2002 byly obě exekuce nařízeny a jejich provedením byl pověřený soudní exekutor Exekutorského úřadu , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, (v projednávané věci v postavení vedlejšího účastníka na straně žalované, dále jen „vedlejší účastník“). Jím nejprve vydané exekuční příkazy byly posléze zrušeny a obě exekuční řízení byla zastavena usneseními obvodního soudu ze dne 18. 3. 2010. Následně bylo rozhodováno o nákladech exekučních řízení a o náhradě nákladů vynaložených žalobcem v souvislosti s jím vznesenými námitkami. Exekuce vedená obvodním soudem pod sp. zn. , spisová značka, skončila usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 9. 2011 a exekuce vedená týmž soudem pod sp. zn. , spisová značka, skončila usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 5. 2011 (jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení). Dále soud prvního stupně zjistil, žalobce uplatnil dne 30. 11. 2010 u žalované nárok na náhradu škody a na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly být způsobeny nesprávným úředním postupem soudu i vedlejšího účastníka v zažalované výši, na což žalovaná reagovala dne 25. 7. 2011 sdělením, že se žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaných řízení omlouvá, ale finanční plnění mu neposkytne.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst., § 5 písm. a), b) a § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V souvislosti s tím předně zkonstatoval, že obě nalézací řízení byla zahájená v říjnu 1998 a ke dni 18. 10. 2000 nabyly právní moci rozsudky, kterými byla tato řízení tehdy skončena. V této době však žalobce o jejich existenci nevěděl, a tudíž (logicky vzato) nemohl trpět nejistotou ohledně jejich výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Vzhledem k tomu, že se žalobce dozvěděl o existenci předmětných řízení dne 20. 6. 2003 (kdy požádal o úvěr a zjistil, že jeho nemovitosti jsou postiženy zmíněnými exekucemi), soud prvního stupně posoudil za počátek jeho nejistoty ohledně výsledku těchto řízení právě tento okamžik. Ve skutečnosti, že žalobce byl nucený čekat na výsledky předmětných řízení po dobu bezmála osmi let, respektive po dobu mírně přesahující osm let (nalézací řízení totiž skončila v listopadu 2011 a v prosinci 2011 a paralelně probíhající exekuční řízení byla ukončená v květnu 2011 a v září 2011) soud prvního stupně posoudil hodnocená řízení jako nepřiměřeně dlouhá, v čemž shledal nesprávný úřední postup spočívající v porušení práv žalobce chráněných článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že žalobce obě pohledávky, které byly předmětem hodnocených řízení (76 653 Kč a 66 962 Kč) zaplatil již v srpnu 2003, soud prvního stupně neshledal jako zásadně ovlivňující žalobcovu nejistotu ohledně výsledku těchto řízení. Žalobce je totiž zaplatil pouze proto, aby mu banka poskytla půjčku, kterou pro své podnikání potřeboval (bez výmazu exekucí z katastru nemovitostí to totiž banka odmítala). Soud prvního stupně proto dovodil, že hodnocená řízení neztratila pro žalobce svůj význam ani po zaplacení předmětných pohledávek, protože i poté se žalobce snažil prokázat své tvrzení o neopodstatněnosti jejich existence. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl, že žalobci náleží ode dne 20. 6. 2003, kdy se o existenci hodnocených řízení dozvěděl, zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za každý rok trvání každého ze čtyř hodnocených řízení, a to až do doby jejich pravomocného skončení. Zadostiučinění za obě nalézací řízení soud prvního stupně dále snížil o 10 % pro chování žalobce, jímž se na délce těchto řízení podílel (nedůvodnými námitkami podjatosti) a dále je zvýšil o 10 % za podíl soudu na délce řízení (nezákonnými ustanoveními opatrovníka, nevhodným řešením žalob pro zmatečnost i nesprávným posouzením včasnosti žalobcem podaných odvolání), přičemž důvody pro další modifikaci takto stanoveného odškodnění již neshledal (význam hodnocených řízení byl pro žalobce standardní a řízení proběhla pouze na dvou stupních soudní soustavy). U obou exekučních řízení soud prvního stupně důvody pro jakoukoliv modifikaci základní částky odškodnění neshledal. Za nepřiměřenou délku řízení vedeného obvodním soudem pod sp. zn. , spisová značka, , které ve vztahu k žalobci trvalo osm let a pět měsíců (od 20. 6. 2003, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, do 1. 11. 2011, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla žaloba zamítnutá) tak žalobci náleží zadostiučinění ve výši 126 250 Kč, za nepřiměřenou délku řízení vedeného týmž soudem pod , spisová značka, , které ve vztahu k žalobci trvalo osm let a sedm měsíců (od 20. 6. 2003 do 29. 12. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení) zadostiučinění ve výši 128 750 Kč, za řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, , které ve vztahu k žalobci trvalo osm let a tři měsíce (od 20. 6. 2003 do 5. 9. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení) odškodnění ve výši 123 750 Kč a za nepřiměřenou délku řízení vedeného týmž soudem pod sp. zn. , spisová značka, , které ve vztahu k žalobci trvalo sedm let a jedenáct měsíců (od 20. 6. 2003 do 18. 5. 2011, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení) satisfakci ve výši 118 750 Kč, celkem tedy 497 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobce částkou 497 500 Kč odškodnila, soud prvního stupně zamítl žalobu jak v rozsahu částky 497 500 Kč, tak ve zbývající části, tj. ve výši 581 750 Kč. Výroky o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm soudu prvního stupně předně vytkl, že neresp