72 Co 73/2025-201 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 405 520 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 217 013,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované náhrady škody s tvrzením, že žalovaná v lednu 2020 zahájila na adrese bydliště žalobce bourací práva. Podle žalobce žalovaná nedodržela povinnost řádného zakrytí vstupních dveří. Proto došlo k vniknutí imisí, zejména cihlového a omítkového prachu do jednotky žalobce a tím k poškození sběratelských předmětů – originálních fotbalových dresů ve vlastnictví žalobce.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když podle ní neexistuje příčinná souvislost mezi údajnou škodou na dresech a porušením právní povinnosti na straně žalované.4. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky dvou místnostech v prvním patře domu na adrese , adresa, . Jednotku užívá jako ateliér. Dne 27. 1. 2020 prováděla žalovaná v domě přípravné práce pro výměnu optických kabelů, a to ručním vysekáváním drážek, tedy metodou šetrnější. O plánovaných pracích byl žalobce informován prostřednictvím správní firmy. Dopady do okolí žalovaná eliminovala oblepením dveří jednotlivých bytů a dům byl následně uklizen. Žalobce je vlastníkem celkem 79 kusů požitých dresů známých českých a zahraničních sportovců. Dresy byly v řadě případů podepsány. Žalobce je měl uloženy v bytové jednotce – atelieru na věšáku, volně na ramínku bez ochrany. V době prací žalobce nebyl v domě přítomen, na svoji nepřítomnost žalovanou předem upozornil. Nepodařilo se však prokázat, že předmětné dresy, které nesly stopy užívání, byly ještě dále nad tento stav znečištěny a poškozeny právě a jenom prachem a imisemi při přípravě drážek na optické kabely.5. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel z aplikace ust. § 2895 a následující o.z. a zejména § 2924 o.z., neboť ke vzniku tvrzené škody mělo dojít v důsledku provozní činnosti žalované, přičemž povinnost k náhradě škody je v tomto případě objektivní povinností s možností liberalizace.6. Na podkladě provedených důkazů soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná učinila vše , co lze v daném případě rozumně požadovat v daném místě a čase. Připomněl, že žalobce byl o pracích v domě informován a nic mu nebránilo, když měl zato, že dresy by mohly být nějakým způsobem poškozeny, a tedy i znehodnoceny, tyto zabezpečit prostým překrytím igelitem, či uložením do tašek, či přesunutím do druhé místnosti bytové jednotky, či jiným vhodným způsobem je zabezpečit. Žalobce však dresy ponechal bez opatření za dveřmi a neučinil pro jejich ochranu ničeho. Podle soudu I. stupně se žalobci ani po zákonném poučení nepodařila prokázat příčinná souvislost mezi pracemi žalované a tvrzenou škodou, tedy že dresy byly nad rámec původního použitého stavu znehodnoceny právě a jedině činností žalované a že toto poškození bylo nevratné. Žalovaná naproti tomu prokázala, že při práci použila nejšetrnější možnou technologii, přestože je časově náročnější a složitější než ruční sekání. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř.7. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání, ve kterém uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. Soudu I. stupně především vytkl nesprávná skutková zjištění, která jsou podle žalobce v zásadním rozporu s provedenými důkazy. Ačkoliv např. svědek , jméno FO, vypověděl, že práce byly prováděny pneumatickými kladivy a sbíječkami, soud konstatoval, že byly provedeny metodou ručního vysekávání. Svědek také vypověděl, že prach byl všude, že jej měl i v kuchyni. Pokud jde o poškození dresů, skutečnost, že byly znečištěny stavebním prachem, konstatoval i znalec , jméno FO, a zjistil to i soud při místním šetření při ohledání vzorků dresů přímo při jednání. Podle žalobce soud I. stupně pochybil i při právním hodnocení věci, když aktivní činnost směřující k ochraně majetku žalobce klade před odpovědnost žalované za škodu, kterou způsobila svou provozní činností. Žalobce znovu zdůraznil, že při svém odjezdu do zahraničí kontaktoval pracovníky žalované a požádal je o zvýšenou opatrnost a utěsnění vchodových dveří. Podle žalobce žalovaná porušila prevenční povinnost podle § 2900 o.z. Neprokázala, že by svým jednáním naplnila liberační důvod, tedy že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby nedošlo ke škodě. Podle žalobce je dána příčinná souvislost mezi provozní činností žalované a vzniklou škodou. Pokud by žalovaná práce neprováděla nebo by je prováděla s takovými očekávatelnými opatřeními, kterými by prachové imise eliminovala, ke škodě by nedošlo. V daném případě škoda na sběratelských předmětech vznikla stavebním prachem, který byl produktem provozní činnosti žalované, která neučinila všechna opatření k zamezení vzniku škody. Zejména z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak , že žalobě vyhoví, resp. aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání mj. uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně. Podle ní ani žalobce neprokázal, že v době, kdy na daném místě byly žalovanou prováděny stavební práce, měl umístěny ve své jednotce předmětné sportovní dresy. K tomu žalobce navrhl jediný důkaz, a to výslech svědka , jméno FO, , z jehož výpovědi nevyplynulo nic jiného, než že předmětné dresy v bytě několikrát viděl, ale neuvedl, v jakém časovém období. Pokud jde o stav předmětných dresů, několik let po tvrzené škodní události bylo soudem I. stupně zjištěno, že minimálně některé z těchto dresů jsou znečištěny jednak samotnou herní činností, při které byly použity a jednal částečně i neidentifikovaným prachem. Nebyl však proveden žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že byly znečištěny právě stavebním prachem, který vznikl při stavební činnosti žalované. Žalovaná trvá na tom, že učinila veškerá opatření, která lze po ní rozumně požadovat, k odvrácení případné škody, která může teoreticky v souvislosti s prašnými pracemi vzniknout. Sám žalobce v rozporu s § 2900 a 2903 o.z. neučinil jakákoliv preventivní opatření, aby předešel případnému zaprášení dresů. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. a odvolání neshledal důvodným.10. Odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o.s.ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry a věc přiléhavě posoudil i po stránce právní. Odvolací soud se s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje. Není pochyb o tom, že provádění stavebních prací žalovanou lze v daném případě posuzovat jako provozní činnost, přičemž odpovědnost za případnou škodu způsobenou provozní činností je odpovědností objektivní. Ustanovení § 2904 o.z. však dává provozovateli možnost liberalizace, tzn., že jsou-li podmínky k náhradě škody jinak splněny, může se provozovatel zprostit povinnosti hradit škodu tím, že prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze na něm rozumně požadovat. Odvolací soud souhlasí v tomto směru se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná prokázala, že učinila vše, co bylo v jejích silách, resp. vše co bylo lze na ní v daném případě rozumně požadovat, aby co nejvíce eliminovala nebezpečí pro případ vzniku škody na majetku vlastníků bytových jednotek v domě, v jehož společných prostorách prováděla stavební práce. Naopak to byl žalovaný, který porušil prevenční povinnost ve smyslu § 2903 odst. 1 o.z. Sám žalovaný vypověděl, že měl zkušenost s obdobnými stavebními pracemi a věděl, že při takovýchto pracích vzniká prach, který může vniknout kamkoliv. Přesto neučinil zhola nic pro to, aby svůj majetek před případným poškozením ochránil. Soud I. stupně proto rozhodl správně, když žalobu zamítl.11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.12. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když i v této fázi řízení úspěšné žalované vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalované náleží odměna 2 x 9 940 Kč za úkony právní služby – sepis vyjádření a účast na jednání odvolacího soudu (§ 8 odst. § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dva režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem 25 143,80 Kč.