91 Co 368/2024-1106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 970 Kč (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 96 921 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 70 790 Kč jako náhrady škody vzniklé mu nezákonným zamezením vstupu do společné domácnosti ze strany žalované, v důsledku čehož byl přinucen zajistit si a hradit náhradní ubytování v období od 15. 3. 2020 do 30. 6. 2020. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobce se z domu odstěhoval dobrovolně, a proto byl povinen hradit si nájem sám ze svých prostředků.2. Soud I. stupně ve věci rozhodoval již podruhé, když první jeho zamítavý rozsudek ze dne 31. 1. 2023, č. j. 46 C 318/2020-564, ve znění usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 46 C 318/2020-572, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud v tomto zrušujícím usnesení uzavřel, na rozdíl od soudu I. stupně, že žalobce se z domu, v němž byla vedena rodinná domácnost, neodstěhoval dobrovolně a že to byla žalovaná, která žalobci ze svého rozhodnutí vstup do předmětného objektu protiprávně zamezila. Dále bylo soudu I. stupně uloženo vypořádat se s účastníky uzavřenou Smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne 27. 8. 2010, jakož i s prohlášením žalobce o jednostranném odstoupení od předmanželské smlouvy ze dne 16. 6. 2020, a v té souvislosti posoudit otázku pasivní legitimace žalované v tomto sporu, jakož i další předpoklady tvrzené odpovědnosti žalované za škodu.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou manželé, přičemž společně bydleli i se svými nezletilými syny , jméno FO, a , jméno FO, v rodinné domácnosti v rodinném domě č. p. , číslo, v , adresa, . Předmětný dům je ve výlučném vlastnictví žalované. Žalobce je od 30. 8. 2004 vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, . Dále bylo soudem zjištěno, že dne 28. 2. 2020 došlo mezi žalobcem a žalovanou ke konfliktu na rekreaci ve , místo, , který se vyhrotil tak, že žalobce fyzicky napadl žalovanou, když jí sice nezpůsobil viditelné zranění, došlo však k pohmoždění krční páteře žalované. Po tomto incidentu žalovaná žalobce požádala, aby ze , místo, odjel a nevracel se ani do domu v , adresa, , a to z obavy z dalšího fyzického napadení ze strany žalobce. Žalovaná současně dne 29. 2. 2020 požádala svého tehdejšího zaměstnance , jméno FO, o zajištění výměny zámků od vstupní branky na pozemek a od předmětného domu. Po výměně zámků nechala žalovaná společností , právnická osoba, změnit přístupové kódy, které již žalobci neposkytla. Žalobce tak měl po výměně zámků dne 29. 2. 2020 použitelný pouze klíč od schránky, ostatní klíče nebyly pro vstup do domu použitelné. Žalobce se po výměně zámků vstupu do domu domáhal a pokoušel se do něho vstoupit, což se mu nepodařilo.4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce uzavřel dne 7. 3. 2020 smlouvu o nájmu, na základě které se stal nájemcem bytu 2+1 na adrese , adresa, od 15. 3. 2020 na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno dohodou ve výši 20 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním tohoto bytu ve výši 950 Kč. Bytovou jednotku ve svém výlučném vlastnictví měl žalobce pronajatu od 6. 12. 2019 nájemkyni , jméno FO, , s níž se dne 7. 6. 2020 dohodl na ukončení nájmu ke dni 30. 6. 2020. Soud I. stupně rovněž zjistil, že účastníci vedli u Obvodního soudu pro Prahu 10 více sporů, jejichž spisové značky, předmět sporu i výsledek řízení podrobně citoval v bodech 14. až 17. odůvodnění napadeného rozsudku.5. Soud I. stupně vyšel rovněž ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli před notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství (smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů), v níž prohlásili, že dne 8. 9. 2010 hodlají uzavřít manželství a dohodli se, že veškerý majetek nabytý a závazky vzniklé v budoucnu, které by jinak v souladu s ustanovením § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák“), tvořily jejich společné jmění manželů, se vylučují z jejich budoucího společného jmění manželů, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Majetek, který takto v budoucnu za trvání manželství nabudou, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti, a závazky v budoucnu vzniklé tedy budou předmětem výlučného vlastnictví eventuelně výhradním závazkem toho z manželů, který je získá, sjedná nebo přivodí svými právními a jinými úkony a jednáním. Žalobce v průběhu tohoto řízení – konkrétně dne 16. 6. 2020 učinil před , tituly před jménem, , jméno FO, , notářským kandidátem, prohlášení, kterým jednostranně odstoupil od předmanželské smlouvy shora uvedené.6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2910, § 2951, § 708 a násl., § 747 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, účastníci jako budoucí manželé dne 27. 8. 2010 uzavřeli smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, v níž se dohodli, že veškerý majetek nabytý a závazky vzniklé v budoucnu, které by jinak tvořily jejich společné jmění manželů, se vylučují z jejich budoucího společného jmění manželů, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Jednostranné odstoupení žalobce od smlouvy o úpravě budoucích majetkových vztahů ze dne 16. 6. 2020 neshledal soud jako platné, když žalobce nepostupoval podle § 717 odst. 2 o. z. Uzavřel, že z hlediska základních předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu, nelze shledat jako protiprávní jednání žalované, kterým zamezila žalobci v přístupu do předmětného domu, ve kterém vedli manželé s dětmi do 29. 2. 2020 rodinnou domácnost, když vztahy mezi žalobcem a žalovanou byly v projednávané věci natolik konfliktní a vyhrocené, že společné soužití nebylo udržitelné. Současně uzavřel, že v projednávané věci není naplněn požadavek nezbytnosti potřeby Domu k bydlení žalobce za situace, kdy disponuje vlastním bytem, v němž mohl svou bytovou potřebu uspokojit. K samotné škodě soud I. stupně uvedl, že v řízení bylo sice prokázáno, že žalobce vynaložil po znepřístupnění částku 70 970 Kč za nájemné a služby v období od 15. 3. 2020 do 30. 6. 2020, současně však uzavřel, že v užívání pronajatého bytu, když žalobce sám vlastní byt pronajímal za tržní nájemné 14 800 Kč, škodu spatřovat nelze. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že není dán odpovědnostní titul na straně žalované. A ke dni vyhlášení rozsudku měl již postaveno na jisto, že jednání žalobce, tedy domáhání se zpřístupnění nemovitosti, nepožívá právní ochrany. Vysvětlil, že proto se odchýlil od názoru odvolacího soudu uvedeného v této souzené věci, když současně hlavním důvodem pro zrušení rozhodnutí byl nedostatečně zjištěný skutkový stav ohledně majetkového režimu účastníků, neboť soud I. stupně vyšel (při svém prvním rozhodnutí) ze závěru, že žalovaný dobrovolně opustil rodinnou domácnost a že manželé nemají ujednán zvláštní majetkový režim, a dalšími okolnostmi se proto již nezabýval.7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce 96 921 Kč. Tyto náklady jsou představovány náklady právního zastoupení, a to za 18 úkonů právní služby po 3 900 Kč (příprava a převzetí zastoupení ze dne 23. 9. 2021, účast na jednání soudu dne , datum, v délce od 9,00 do 13,11 hodin, tj. 3 úkony, účast na jednání soudu dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, v délce od 9,00 do 11,24 hodin, tj. 2 úkony, účast na jednání soudu dne , datum, , písemný závěrečný návrh ze dne 5. 1. 2023, písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 16. 6. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, , písemné podání ve věci samé ze dne 20. 2. 2024, účast na jednání soudu dne , datum, , písemný závěrečný návrh ze dne 24. 5. 2024, účast na jednání soudu dne , datum, ) podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále za dva poloviční úkony po 1 950 Kč (písemné podání – doložení důkazu ze dne 25. 7. 2023, písemné podání – doložení důkazu ze dne 11. 9. 2023) včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 100 Kč ve výši 16 821 Kč.9. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, přičemž uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně pochybil, pokud se nezabýval otázkou pr