91 Co 42/2025-134 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 12. 2022 do 4. 12. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč od 5. 12. 2022 do 1. 2. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 2. 2023 do 2. 3. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 3. 2023 do 3. 4. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 400 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok II.).2. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu mezi účastníky uzavřené ústní smlouvy o půjčce. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že žalobou uplatněný nárok neexistuje, neboť zanikl započtením pohledávek žalovaného za , jméno FO, (zemřelým synem žalobkyně) proti pohledávce žalobkyně uplatněné touto žalobou.3. Soud I. stupně vyšel předně z nesporných tvrzení účastníků, že žalobkyně půjčila žalovanému částku 40 000 Kč dle ústní dohody o půjčce z 3. 10. 2022, přičemž žalovaný tento dluh dne 25. 11. 2022 písemně uznal a zavázal se jej vrátit ve splátkách dle Uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 25. 11. 2022. Žalovaný na uvedený dluh zaplatil žalobkyni pouze 4x 5 000 Kč, a to dne 5. 12. 2022, 1. 2. 2023, 2. 3. 2023 a 3. 4. 2023. Zbývající částku 20 000 Kč již žalovaný nevrátil s odůvodněním, že tato zanikla započtením jeho nároků, které však žalobkyně popírala. Mezi účastníky rovněž nebylo sporu v tom, že žalobkyně je právní nástupkyní (dědičkou) svého zemřelého syna , jméno FO, . Dle zjištění soudu I. stupně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (tehdy v částce 30 000 Kč) předžalobní výzvou datovanou dnem 8. 2. 2023.4. Soud I. stupně dále zjistil, že dopisem (výzvou) ze dne 15. 1. 2024 žalovaný uplatnil proti žalobkyni svoji tvrzenou pohledávku ve výši 129 997 Kč, kterou současně započetl proti pohledávce žalobkyně ve výši 20 000 Kč a vyzval žalobkyni k zaplacení částky 109 997 Kč.5. Soud, Anonymizováno, I. stupně rovněž provedl podrobné dokazování k jednotlivým nárokům žalovaného v celkové výši 129 997 Kč, specifikovaným ve shora uvedené Výzvě k úhradě, započtení pohledávek ze dne 15. 1. 2024.6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 2390, § 2392 odst. 1, § 2393 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Poté uzavřel, že žalobkyně žalovanému zapůjčila finanční prostředky v částce 40 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 20 000 Kč. Stanovisko žalovaného proti žalobě posoudil soud I. stupně jako obranu proti žalobnímu návrhu, když žalovaný sám uvedl, že nežádá přisouzení čehokoli více, nežli požaduje žalobkyně, a navrhl pouze zamítnutí žaloby. Soud I. stupně dále uzavřel, že žalovaný v rámci své obrany neprokázal zaplacení částky 80 000 Kč zemřelému synovi žalobkyně, ani placení opravy jeho vozidla v částce 27 497 Kč, ani platbu částky 22 500 Kč za garážování tohoto vozidla (tj. celkem částky ve výši 129 997 Kč).7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, když nárok žalobkyně shledal nesporným a uplatněnou obranu žalovaného naopak smyšlenou.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení za 7 úkonů právní služby po 1 900 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 30. 4. 2024, 22. 8. 2024 a 12. 11. 2024, závěrečný návrh) a 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč.9. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, když uplatnil odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Neztotožnil se se závěrem soudu I. stupně v tom, že nemůže obstát zápočet žalovaného proti pohledávce žalobkyně. Soudu I. stupně vytkl, že zcela opomenul některé žalovaným navržené důkazy; z provedených důkazů si vybral pouze skutečnosti svědčící ve prospěch žalobkyně a žalovaného se snažil vykreslit jako lháře; zcela nesprávně hodnotil provedené důkazy – konkrétně výslech , jméno FO, a související doklady. Z vyložených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.10. Žalobkyně se při odvolacím jednání ztotožnila se závěry soudu I. stupně v napadeném rozsudku. Dle jejího názoru se soud I. stupně věcí řádně zabýval a pečlivě provedl dokazování. Tvrzení žalovaného stran jednotlivých započítaných pohledávek nebyla v řízení prokázána. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů řízení.11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.14. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil správné skutkové závěry především ohledně skutečností, které současně nejsou mezi stranami sporné a které se týkají samotného nároku žalobkyně uplatněného touto žalobou. Správně rovněž uplatněný nárok posoudil jakožto nárok z titulu smlouvy o zápůjčce. Mezi účastníky nebylo ani sporné, že žalovaný zbývající částku 20 000 Kč z předmětné smlouvy o zápůjčce žalobkyni dosud neuhradil, když obrana žalovaného se soustředila na prokázání jeho tvrzených pohledávek za žalobkyní, které v písemném podání s názvem „Výzva k úhradě, započtení pohledávek,“ datovaném dne 15. 1. 2024, započetl proti předmětné pohledávce žalobkyně.15. Ve vztahu k započtení ze strany žalovaného pak dospěl odvolací soud k závěru, že tvrzená pohledávka žalovaného za žalobkyní v celkové výši 129 997 Kč nebyla v době kompenzačního úkonu splatná. Pokud jde o určení okamžiku vzniku započitatelnosti pohledávek, (tj. v jakém okamžiku lze vzájemné pohledávky započítávat), aktivní pohledávka, kterou strana provádějící kompenzační jednání (tj. v tomto případě žalovaný) používá k započtení, se podle § 1982 odst. 1 o. z. stává započitatelnou, jakmile vznikne právo požadovat její uspokojení. Jde o okamžik, kdy je pohledávka splatná, musí být přitom splatnou již před kompenzačním úkonem.16. Odvolací soud dále uvádí, že v souvislosti s časovými aspekty započtení byla judikaturou řešena otázka, zda věřitel může vyzvat dlužníka ke splnění pohledávky a spolu s tím ve stejný okamžik provést kompenzační úkon, jímž tuto svou pohledávku započte proti svému dluhu vůči dlužníkovi. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1534/2018, vyložil, že tato dvě právní jednání nelze spojovat v jedno. Věřitel je oprávněn požadovat uspokojení své pohledávky nejdříve k okamžiku její splatnosti a pohledávka se stává splatnou nejdříve ve lhůtě bez zbytečného odkladu po obdržení výzvy k plnění dlužníkem. Pouze svou splatnou pohledávku (aktivní pohledávku) může věřitel použít k započtení. Započtení pohledávky spolu s výzvou k plnění tedy nemůže mít zamýšlené účinky, a to ani poté, kdy se pohledávka později stane splatnou.17. V nyní posuzované věci vyzval žalovaný žalobkyni k úhradě tvrzených dlužných částek v celkové výši 109 997 Kč (tj. 129 997 Kč mínus 20 000 Kč) dopisem ze dne 15. 1. 2024, v němž jednak stanovil žalobkyni lhůtu ke splnění dluhu (nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy na uvedený účet) a jednak provedl kompenzační úkon, kdy svou pohledávku ve výši 129 997 Kč započetl na pohledávku žalobkyně ve výši 20 000 Kč, která je předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyzval žalobkyni ke splnění dluhu a spolu s tím ve stejný okamžik provedl kompenzační úkon, jímž tuto svou pohledávku započetl proti svému dluhu vůči žalobkyni, nemohlo mít započtení pohledávky zamýšlené účinky. V tomto řízení uplatněný nárok žalobkyně tudíž nemohl zaniknout v důsledku započtení ze dne 15. 1. 2024. Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud žalobě v plném rozsahu vyhověl.18. Odvolací s