33 C 36/2024-77 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 57 261,20 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřeli dne , datum, smlouvu o , právnická osoba, č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobci peněžní prostředky vrátit, a navíc zaplatit úroky a poplatky, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 610 Kč vždy ke každému 10. dni v měsíci. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdce žalobce proto přistoupil ke dni 23. 8. 2017 k zesplatnění dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2017 byla pohledávka za žalovaný postoupena na žalobce.2. V doplnění žaloby ze dne 15. 2. 2024 žalobce doplnil, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného a uvedl, že žalovaný uhradil splátky ve výši 30 706,70 Kč.3. Žalovaný namítl, že prošel insolvencí a je oddlužen, příp. by mělo být zohledněno, co v insolvenci zaplatil.4. Z návrhu na uzavření smlouvy a akceptace návrhu smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 1 610 Kč měsíčně, byl sjednán úrok ve výši 15,9 % ročně. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je podnikatel, nemá vyživovací povinnosti, má čistý měsíční příjem 35 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěrů 0 Kč, měsíční splátky leasingů 0 Kč, limit kreditních karet 0 Kč, limit kontokorentů 0 Kč.5. Z prohlášení právního předchůdce žalobce k protokolu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že bylo vycházeno z deklarovaného příjmu ve výši 35 000 Kč, byly zohledněny regionální náklady 6 834 Kč, celková suma měsíčních splátek klienta z online CBCB zprávy 70 kč, celková suma měsíčních splátek deklarovaná klientem na žádosti 0 Kč, interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky 70 Kč, příjem klienta v době nápočtu nabídky 60 000 Kč, zpětně dopočtený příjem, na základě kterého byla nabídka spočtena 29 071,11 Kč, maximální možná měsíční platební kapacita klienta v době nápočtu nabídky 18 000 Kč, limity všech interních CC klienta v době nápočtu nabídky 0 Kč, limity všech interních OVD klienta v době nápočtu nabídky 1 000 Kč, limity všech interních úvěrů klienta v době nápočtu nabídky 0 Kč.6. Z výpisu plateb žalovaného soud zjistil, že ke dni 12. 12. 2016 žalovaný zaplatil na úvěr celkem částku 30 706,70 Kč.7. Z dopisu právní předchůdce žalobce ze dne 23. 8. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2017 soud zjistil, že pohledávku za žalovaným, která je předmětem řízení, postoupil právní předchůdce žalobce na žalobce.9. Z dopisu ze dne 22. 11. 2017 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky. Z dopisu ze dne 22. 11. 2017 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu.10. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2023, č. j. KSBR , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, soud zjistil, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka , Jméno zainteresované osoby 0/0, , nar. , datum, . Z odůvodnění usnesení bylo zjištěno, že soud nerozhodoval o osvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelů tak, jak mu to umožňuje ustanovení § 414 IZ, protože nebylo dosaženo minimální hodnoty uspokojení pohledávek věřitelů 30 % a dle § 415 IZ soud postupovat nemohl, neboť dlužník žádný návrh v intencích zmíněného ustanovení neučinil.11. Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení soud zjistil, že žalobce přihlásil pohledávku ze smlouvy o , právnická osoba, č. , hodnota, celkem ve výši 70 981,07 Kč a dále ve výši celkem 34 478,09 Kč dle smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, (tj. celkem 105 459,16 Kč). Ze zprávy o splnění oddlužení bylo zjištěno, že na tuto přihlášku bylo v insolvenci zaplaceno 29 890,15 Kč.12. Na základě výše uvedeného tak lze v dané věci učinit skutkový závěr, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo dne , datum, ujednáno poskytnutí úvěru 70 000 Kč žalovanému. Schopnost žalované splácet úvěr právní předchůdce žalobce prověřoval na základě informací získaných od žalovaného. Žalovanému byla částka vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal částku spolu s příslušenstvím zaplatit v 72 měsíčních splátkách po 1 610 Kč, zaplatil pouze 30 706,70 Kč, následně bylo na dluh plněno v insolvenčním řízení.13. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Úvěr podle § 2395 o. z. je konsenzuální smlouva. Vzniká tedy již shodou stran na obsahu smlouvy (§ 1725) a zakládá vynutitelnou povinnost k poskytnutí peněžních prostředků. Předmětem úvěru mohou být pouze peníze. Úvěrovaný musí úvěr vrátit v době, kterou si strany sjednaly a k tomu zaplatit též sjednané úroky a případné poplatky. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, jedná se o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného důvodu podléhá smlouva o úvěru a jí předcházející kontraktační proces zákonu o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.19. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy). Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu z