43 C 305/2024-55 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 6. 6. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 6. 11. 2024, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 248 261 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 248 261 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, z titulu částek, které žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně jako zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2007, jejíž součástí bylo i ujednání o hmotné odpovědnosti, ve dnech 2. 9. 2020 a 3. 9. 2020 převzal v celkové výši 248 261 Kč, složenou ze čtyř dílčích částek ve výši 14 759 Kč, 62 384 Kč, 134 548 Kč, 36 570 Kč, za účelem následného předání žalobkyni, což však neučinil, a to ani na základě uznání dluhu a dohody o splátkách, jak mezi stranami uzavřeno dne 9. 9. 2020.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl proto zrušen.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 5. 2025, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.4. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že žaloba je podávána z titulu zpronevěry tržby žalovaným jako zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2007, a to až do 5. 11. 2020, kdy byla projednávaná věc spolu s dalšími věcmi nahlášena na policii, jak dokládáno čl. 36. K tomu dni došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru. Nárokovaná částka je z titulu tržby, kterou žalovaný inkasoval dne 2. 9. 2020 a dne 3. 9. 2020 od zákazníků, pro které žalobkyně realizovala přepravní služby, a to jednak za jeho vlastní rozvozy a jednak i za tři další řidiče, jak uvedeni v uznání dluhu čl. 16, neboť byl kmenovým zaměstnancem, těšil se důvěře zaměstnavatele, byl pověřen i k přebírání částek vybraných ostatními zaměstnanci, tyto následně ukládal do banky. Celková částka je dokládána záznamy o dobírkách, ze kterých je patrné vždy datum rozvozu, číslo daného řidiče, rovněž zákazník a pod sloupečkem zaplaceno je údaj, kdy byla předmětná částka vyplacena objednateli služby. Tyto čtyři listiny jsou předkládány k důkazu, jejich součet dává dlužnou částku, které se také týkalo uznání dluhu, následně podepsané s žalovaným a předkládané soudu k nahlédnutí v originále.5. Pokud se jedná o částku příslušenství, tak je nárokována od 11. 9. 2020, neboť v uznání dluhu a dohodě o splátkách byla uvedena první splátka k 10. 9. 2020, avšak ani tato nebyla uhrazena, a to ani částečně, proto od následujícího dne nastoupila ztráta výhody splátek a splatnost celého dluhu. K dotazu soudu žalobkyně sděluje, že předžalobní výzva nebyla žalovanému adresována, neboť žalobkyni nebyla známa adresa, na kterou by tuto bylo možno žalovanému reálně doručit. Při vědomí, že si žalovaný změnil trvalý pobyt na ohlašovnu, nebyla předžalobní výzva vůbec zasílána.6. Soud dále vycházel z listinných důkazů pracovní smlouvou čl. 12, uznáním dluhu čl. 16, úředním záznamem PČR čl. 36, čten druhý odstavec zdola čl. 37v, 4x přehledy dobírek, rozpisy zakázek.7. Podle § 252 odst. 1 zákoníku práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.8. Po provedeném dokazování, na podkladě zjištěného skutkového stavu, po jeho podřazení pod citovaná ustanovení zákona, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.9. Bylo prokázáno pracovní smlouvou na čl. 12, že mezi stranami byla dne 23. 3. 2007 uzavřena pracovní smlouva, která byla sepsána písmeně a obsahovala mj. ujednání o hmotné odpovědnosti za svěřené finanční prostředky a ceniny ve výši 100 %. Pracovní smlouva byla ukončena okamžitým zrušením pracovního poměru ke dni 5. 11. 2020, z důvodu jednání žalovaného, které je předmětem projednávané věci.10. Bylo dále prokázáno, že žalovaný v rámci výkonu práce převzal ve dnech 2. 9. 2020 a 3. 9. 2020 dílčí částky ve výši 14 759 Kč, 62 384 Kč, 134 548 Kč, 36 570 Kč, a to jako inkaso tržby od zákazníků, pro které žalobkyně realizovala přepravní služby. Jednalo se o úhrady rozvozů realizovaných samotným žalovaným, dále částky převzaté žalovaným od dalších řidičů – zaměstnanců žalobkyně, kdy úkolem žalovaného bylo tyto prostředky uložit do banky, což však žalovaný neučinil. Výše dluhu byla prokázána uznáním dluhu ze dne 9. 9. 2020, které mezi sebou strany uzavřely, jak založeno čl. 16, kde jsou ve shodě s žalobními tvrzeními uvedeny dílčí částky, rovněž jména řidičů, od nichž byla tržba žalovaným inkasována ve prospěch zaměstnavatele. Tyto částky jsou ve shodě s přehledy dobírek a dále též podrobnými rozpisy zakázek, které byly předloženy žalobkyní k důkazu a které obsahují záznamy o jednotlivých realizovaných zakázkách a zákazníkovi, dále údaje o inkasovaných částkách tržby. Konečně byl skutkový stav prokázán též úředním záznamem o podání vysvětlení na PČR, jak založen na čl. 36, kde je skutkový děj popsán zcela ve shodě se shora uvedeným.11. Skutečnosti výše uvedené má soud za jednoznačně prokázané, žalovaný tyto nijak nerozporoval, k žalobě se nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud vyšel z uvedených důkazů, které byly po obsahové stránce v plné vzájemné shodě, nebylo tak třeba důkazy hodnotit v souhrnu a každý zvlášť za účelem odstranění jakýchkoli rozporů mezi nimi.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 252 odst. 1 zákoníku práce tak, že mezi stranami byla coby součást pracovní smlouvy sjednána dohoda o odpovědnosti za hodnoty svěřené žalovanému jako zaměstnanci, přičemž na takto svěřených hodnotách vznikl schodek v celkové výši 248 261 Kč, který je žalovaný povinen nahradit žalobkyni jako zaměstnavateli.13. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku, kdy žalobkyni svědčí též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu ode dne následujícího po splatnosti první neuhrazené splátky dle uznání dluhu uzavřeného mezi stranami, přičemž první splátka byla splatná dne 10. 9. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši.14. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, měla by proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, přičemž však v projednávané věci soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřísluší.15. Podle § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.16. Citované ustanovení, coby vyjádření zásady preventivního působení práva, ukládá žalobci, aby předtím, než se na soud obrátí se žalobou proti žalovanému, zaslal žalovanému předžalobní upomínku, tak aby byl žalovaný varován a měl případně možnost se podání žaloby vyhnout dobrovolnou úhradou nároku, popř. přistoupením k mimosoudním jednáním se žalobcem. Coby sankci vůči žalobci pak zákon stanoví ztrátu práva na náhradu nákladů řízení, pakliže žalobce povinnost dle § 142a o. s. ř. nesplní. Je třeba zdůraznit, že předžalobní výzva má přecházet v přiměřeném předstihu před podáním samotné žaloby, současně má být zásadně činěna teprve po splatnosti pohledávky; nelze patrně vyloučit ani zaslání předžalobní výzvy ještě před splatností, to však pouze v případě blízké časové návaznosti předžalobní výzvy, zesplatnění pohledávky a následného podání žaloby.17. V projednávané věci tomu tak ovšem nebylo, neboť žalobkyně dle obsahu spisu, rovněž dle vyjádření u jednání, předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. žalovanému nezaslala. Soud proto dospěl k nevyhnutelnému závěru, že ztrácí právo na náhradu nákladů řízení. Na tomto závěru přitom nemůže ničeho změnit, pokud žalovaná svůj postup u jednání hájila tak, že žalovaný změnil adresu trvalého pobytu na adresu ohlašovny.18. Pro naplnění povinnosti podle § 142a o. s. ř. je určující prokázat odeslání předžalobní výzvy, nikoli její faktické (hmotněprávní) doručení, tj. prokazatelné dojití do právní sféry adresáta.19. Nejen že žalované – tak aby splnila zákonnou podmínku pro nárok na příslušenství pohledávky – nic nebránilo zaslat předžalobní výzvu na adresu trvalého pobytu žalovaného bez ohledu na to, že se jednalo o adresu ohlašovny, neboť takový postup je v procesní praxi běžný, ale navíc žalovaný změnil adresu trvalého pobytu na adresu ohlašovny právě v inkriminovaných dnech, kdy došlo k událostem, jež tvoří jádro projednávané věci, přičemž ke změně přistoupil ke dni 11. 8. 2020, a