11 C 25/2024-35 — Okresní soud v Blansku

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitost ve vlastnictví žalobce specifikovanou v I. výroku rozsudku. Uvedl, že vlastní ve svém výlučném vlastnictví (, adresa, , hodnota, . Žalobce, jakožto pronajímatel, a společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , jakožto nájemce, uzavřeli dne , datum, Smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání. Vzhledem ke skutečnosti, že nájemce podstatně porušil nájemní smlouvu , Anonymizováno, žalobce od nájemní smlouvy ke dni , datum, odstoupil. Po odstoupení od nájemní smlouvy žalobce zjistil, že žalovaný užívá nemovitou věc, aniž by s žalobcem uzavřel jakoukoliv nájemní (či jinou) smlouvu týkající se užívání nemovité věci žalovaným. , Anonymizováno, . Žalobce žalovaného formální i neformální cestou (osobně) opakovaně vyzýval k vyklizení a předání nemovité věci, k čemuž však doposud nedošlo.Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že místnost sice užívá, ale starosta obce mu slíbil, že mu město zajistí náhradní bydlení v Olešnici v některém obecním bytě, což se doposud nestalo. Žalovaný je starobní důchodce a platí současnému provozovateli hotelu částku 6 000 Kč měsíčně za bydlení a energie.Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce je vlastníkem , text, . Rovněž nebylo sporné, že žalovaný tuto místnost užívá.Žalovaný se k jednání nařízenému na , datum, bez omluvy nedostavil, nemohl být tedy soudem poučen podle § 118a odst. 1, 3 o povinnosti tvrzení a důkazním břemeni, pokud snad z jeho vyjádření mělo vyplývat, že má k užívání předmětné nemovitosti nějaký právní důvod.Podle ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitosti specifikované v I. výroku rozsudku, a že žalovaný tuto nemovitost užívá bez právního důvodu. Žalobce se proto oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva a vyklizení nemovitosti v jeho výlučném vlastnictví. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když v daném případě byl žalobce ve sporu plně úspěšný, proto soud uložil žalovanému, aby žalobci, který byl zastoupen advokátem, zaplatil náklady řízení v částce 14 467,04 Kč. Zástupce žalobce učinil ve věci 4 úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání), přičemž dle ust. § 9 odst. 1, § 7 vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč, celkem tedy za 4 úkony právní služby náleží žalobci částka 6 000 Kč. Dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů za 4 výše uvedené úkony právní služby po 300,- Kč, tj. celkem 1 200 Kč. Náklady žalobce dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem za 2 půlhodiny, tj. 200 Kč, cestovného k jednání soudu (, adresa, a zpět, tj. 52 km) osobním vozidlem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při spotřebě 6,3 litrů na 100 km při ceně benzinu 43,71 Kč za litr, náhrada dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., kdy cestovné činí 424 Kč, a jelikož zástupce žalobce je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů a cestovného v souladu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o 21 % DPH, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.