12 C 117/2024-34 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou doručenou soudu dne , právnická osoba, . 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že jako postupnice a nová věřitelka nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , jméno FO, , jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (své webové stránky www.ferratum.cz), po řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru s maximálním limitem , částka, . Tento úvěr měl být splacen do 15 dnů od data výpisu. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne , datum, . Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí celkem , částka, nejpozději splatných dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z jednání dne , datum, se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto za použití § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Soud provedl dokazování listinami – Úvěrovou smlouvou ze dne , datum, , Standardními podmínkami úvěrové smlouvy, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Smlouvou na opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. Dodatku č. , hodnota, , Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , Podacím lístkem ze dne , datum, a sdělením od , právnická osoba, . ze dne , datum, a po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně předložila soudu Smlouvu o úvěru ze dne , datum, ve formě elektronického dokumentu, v jejímž textu je jako věřitel uvedena , Anonymizováno, a jako dlužník (klient) žalovaný, přičemž dokument neobsahuje žádný (ani kvalifikovaný elektronický) podpis klienta. Součástí smlouvy se staly rovněž Standardní informace o spotřebitelském úvěru a Standardní podmínky Úvěrové smlouvy. Z výpisu účtu žalobkyně plyne, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka , částka, . Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, vyplývá, že majitelem účtu je žalovaný. Na účet žalobkyně byly ze strany žalovaného zaslány 3 platby v celkové výši , částka, . Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , vč. Dodatku č. , hodnota, bylo prokázáno, že původní věřitelka , Anonymizováno, (jakožto postupitelka) úplatně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou (odeslanou doporučeně téhož dne (jak vyplývá z podacího lístku) k úhradě dlužné částky dle předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru a nákladů řízení ve lhůtě do 3 dnů od doručení.5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu podle výše citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pohledávka s příslušenstvím, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), což postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a tato skutečnost mu byla oznámena i v předžalobní výzvě zástupce žalobkyně ze dne , datum, , odeslané doporučeně téhož dne; žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.6. Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.7. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.9. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.10. Dle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.11. Dne , datum, nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni , datum, účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).12. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která mus