3 C 256/2024-54 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 101 365,20 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) poskytl žalovanému úvěr 49 000 Kč, přičemž žalovaný měl poskytnutou částku včetně sjednaného úroku ve výši 21,39 % a souhrnného poplatku ve výši 62 956 Kč splatit 21 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 332 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, žalobkyni.2. Soud nejprve přezkoumal svou pravomoc jednat ve věci a zjistil, že tato je dána ve smyslu čl. 37 smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech (publ. Č. 106/1978 Sb. m. s.), když dle čl. 8. 5. Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru smlouvy o úvěru strany smlouvy sjednaly k řešení případných sporů příslušnost českých soudů. Rozhodným právem je v souladu s ust. 36 shora cit. smlouvy (čl. 10. 2. smluvních podmínek) právo české.3. Žalovaný prostřednictvím opatrovnice navrhl, aby soud ve věci rozhodl dle listinných důkazů, které jsou obsahem spisu.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou ze dne , datum, , č. , hodnota, právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) poskytl žalovanému úvěr 49 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 88 % a souhrnného poplatku ve výši 62 956 Kč (z toho částka 48 524 Kč představuje kapitalizovaný smluvený úrok za sjednanou dobu splácení) splatit 21 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 332 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Dluh z citované smlouvy aktuálně činí 101 365,20 Kč.6. Ze Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně dne , datum, posuzovala úvěruschopnost žalovaného - , Anonymizováno, , Anonymizováno, Žalovaný měl pravidelný průměrný měsíční příjem ve výši , částka, a měsíční výdaje na splátky ve výši , částka, .7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, žalobkyni.8. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku; žalobkyně je tedy ve věci aktivně legitimována.9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle §1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) byla po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč, kterou měl vrátit do , datum, . Ujednaný úrok a poplatek za sjednání smlouvy jsou odměnou věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Vzhledem k tomu, že sjednaný úrok a poplatek lze interpretovat jako cenu zápůjčky a byly ve smlouvě jasně a srozumitelně uveden, není podle § 1813 o. z. v kompetenci soudu jejich výši přezkoumávat.12. Jelikož žalovaný sjednanou částku nezaplatil a aktuálně dluží 101 365,20 Kč, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.13. Věřiteli také náleží po celou dobu trvání smlouvy - až do zaplacení celé jistiny dluhu - smluvní úrok z úvěru, účtovaný v (nižší než sjednané) roční sazbě 21,39 % ročně. Za období do , datum, (původně sjednaná doba trvání smlouvy) je úrok obsažen v souhrnném poplatku, za následující období do , datum, byl tento smluvní úrok přiznán v kapitalizované výši 3 172,34 Kč. Pro následující období až do zaplacení dlužné částky byl pak smluvní úrok přiznán procentní sazbou.14. Řádným nezaplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, proto věřiteli v souladu s ust. § 1970 o. z. vznikl také nárok na úroky z prodlení. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Za období od , datum, do , datum, byl úrok z prodlení kapitalizován ve výši 8 625,36 Kč. Pro následující období až do zaplacení dlužné částky byl pak úrok z prodlení přiznán zákonnou procentní sazbou.15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud žalobě v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 947,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 055 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 365,20 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 440 Kč ve výši 3 452,40 Kč.