12 C 181/2023-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce podal dne [datum] k soudu žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 3 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku, a dále nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce, žalovaný na základě smlouvy obdržel částku 5 000 Kč, kterou se zavázal vrátit do [datum], a to i se souhrnným poplatkem ve výši 3 200 Kč. Žalovaný vrátil jen 4 400 Kč, zbytek přes upomínání dosud dluží. Žalobce je aktivně legitimován poté, co původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] S. á.r.l. tato společnost ji postoupila na žalobce, to bylo vždy žalovanému oznámeno. Ten dluh nevrovnal ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalovaný sjednal s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] podle níž při jejím podpisu převzal částku 5 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 8 200 Kč splatit ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období- Tedy poslední splátka připadala na den [datum]. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 5 000 Kč v hotovosti. Žalovaný uhradil pouze 4 400 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a [právnická osoba] S á.r.l. jako postupník uzavřeli dne [datum] s účinností ke dni [datum] smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] S á.r.l., tato společnost pak jako postupitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka. Tato postoupení byla žalovanému oznámena. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 3. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. 5. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobce žalovanému částku 5 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. [spisová značka], či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka] (dostupný z [webová adresa]), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 3 200 Kč, za poskytnutí jistiny 5 000 Kč, která měla být vracena ve splátkách po dobu 40 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu jednoho roku (tedy 52 týdnů), činila by výše úroku 64 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty ani na 40 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše RPSN, uvedená ve smluvních podmínkách, která činila 294,1 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v roce 2005 okolo 14 % až 15 % ročně. 6. Za shora popsané situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo] 2005 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. [spisová značka] ze dne 27. února 2007 dostupné z [webová adresa]). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V této souvislosti je potřeba podotknout, že ujednání o úrocích je pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence pro jeho absolutní neplatnost tak dle názoru soudu nemá na existenci a platnost smlouvy samotné vliv. I pokud by však bylo možné dospět k jinému závěru (tedy že bez sjednání předmětného úroku by právní předchůdkyně smlouvu o půjčce vůbec s žalovaným neuzavřela a že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelné od zbývající části smlouvy) bylo by nutné konstatovat absolutní neplatnost celé smlouvy (srov. již shora zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), což by na rozhodnutí zdejšího soudu ohledně žalované jistiny nemělo vliv. 7. Z tohoto důvodu bylo třeba úhrady žalovaného ve výši 4 400 Kč započítat pouze na dlužnou jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný je proto povinen žalobci uhradit zbylou část jistiny ve výši 600 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť tuto část jistiny žalovaný od žalobce obdržel, avšak dosud nesplatil. Úroky z prodlení soud přiznal ode dne následu