11 C 272/2020-26 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku podle přihlášky poplatníka od 31. 5. 2018. Žalovaná však nesplnila svou zákonnou povinnost a nezaplatila televizní poplatky v celkové výši 540 Kč za měsíce červen 2019 až září 2019, a to ani přes upomínky ze strany žalobkyně. Vedle jistiny dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení z každé jednotlivé částky ode dne její splatnosti do dne podání žaloby, tj. ve výši 50,73 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Žalovaná byla evidována na základě přihlášky poplatníka televizních poplatků, podané u České pošty, jako poplatník televizního poplatku od května 2018. Tuto skutečnost soud považuje za prokázanou obsahem potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – výpisem z evidence České pošty. Obsahem spisu byly dále výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 14. 6. 2019 a 27. 12. 2019 a specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Ze všech těchto listin vzal soud za prokázané, že žalovaná za žalované měsíce, tj. červen 2019 až září 2019, ničeho neuhradila, čímž jí vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 540 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení jako příslušenstvím ve výši 50,73 Kč. Při právním posouzení soud postupoval podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. (dále jen„ zákon“), a to dle ustanovení § 2 odst. 1, 2, § 3 odst. 2, § 7 odst. 2. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 7 odst. 5 odhlásí-li se poplatník z evidence poplatníků nebo sníží-li poplatník počet evidovaných rozhlasových nebo televizních přijímačů, zaplatí rozhlasový nebo televizní poplatek v původní výši rovněž za měsíc, v němž byly tyto změny oznámeny provozovateli vysílání ze zákona. Případné přeplatky provozovatel vysílání ze zákona, popřípadě pověřená osoba vrátí. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalovaná žalobkyni neuhradila poplatky ve stanovené výši za období červen 2019 až září 2019, a dluží žalobkyni 540 Kč. Žaloba je tedy důvodná a soud jí v plném rozsahu vyhověl, včetně uplatněných úroků z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady za 2 úkony po 100 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013). Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.