4 C 350/2020-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když se stal držitelem televizního přijímače, a to dne 1. 12. 2006. Žalovanému tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradu televizních poplatků dluží žalobkyni částku 3 780 Kč za nezaplacené televizní poplatky za měsíce říjen 2017 až leden 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ten ji neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení důkazů, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovaný byl od prosince 2006 evidován na základě přihlášky jako poplatník televizního poplatku na adrese [adresa žalovaného]. Z přehledu nezaplacených předpisů považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobkyně nezaplatil žalovaný televizní poplatek za měsíce říjen 2017 až leden 2020, který činil vždy 135 Kč měsíčně, celkem 3 780 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 prostřednictvím služby [jméno] České pošty k zaplacení televizních poplatků včetně úroků z prodlení a poplatku služby [jméno]. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z předmětných výzev. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný splnil svou povinnost a oznámil provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě České pošty, že se stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 3 780 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 633,02 Kč, které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobkyně měla plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobce a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013.