5 C 123/2020-84 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne 3. 4. 2020 podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala určení neplatnosti darovací smlouvy týkající se převodu části nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného. V odůvodnění uvedla, že dle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] jsou spoluvlastníky žalobkyně v rozsahu ¼ a žalovaný v rozsahu ¾ nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 489 m², zastavěná plocha a nádvoří; budovy [adresa], objekt k bydlení na pozemku st. [číslo]; pozemku parc. [číslo] o výměře 330 m², zahrada a pozemku parc. [číslo] o výměře 833 m², zahrada, vše vedené v katastru nemovitostí pro k.ú. [obec], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem především v tom, že bez soudem vysloveného určení o neplatnosti darovací smlouvy, by byl ohrožen řádný a plnohodnotný výkon jejího vlastnického práva. Žalobkyni se nepodařilo s žalovaným mimosoudně vypořádat, a proto jí nezbývá jiná možnost, než se domáhat u soudu určovací žalobou neplatnosti předmětné darovací smlouvy. Dále uvedla, že by se tento výkon stal nejistým a nelze postupovat jiným efektivnějším způsobem, který by byl zárukou budoucích sporů a nespravedlivých rozhodnutí ve věci. Bez tohoto určení by nebylo možné provést výmaz žalovaného na příslušném LV v katastru nemovitostí. Žalobkyně dále uvedla, že sporná část nemovitostí byla původně ve vlastnictví její zemřelé matky paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], posledně bytem [adresa]. Předmětnou část nemovitostí zůstavitelka převedla darovací smlouvou ze dne [datum rozhodnutí], vloženou pod [číslo jednací], na žalovaného. Žalobkyně uvádí, že tento převod nelze považovat za platný, neboť v době uzavření darovací smlouvy nebyla matka žalobkyně paní [příjmení] způsobilá k platnému uzavírání takovýchto úkonů. Matka měla žalobkyni velmi ráda a plánovala na ní tyto nemovitosti převést. [příjmení] jí k tomu především skutečnost, že žalobkyně předmětné nemovitosti po celý svůj život užívala. Žalobkyně je dále přesvědčena, že na darovací smlouvě není podpis její matky. Současně má žalobkyně za to, že bez vyhovění žalobě, bude zásadně dotčeno právo na spravedlivé vypořádání podílového spoluvlastnictví v jiném soudním sporu, vedeném u Okresního soudu v Benešově. Z výše uvedených důvodů se domáhá určení, že darovací smlouva ze dne [datum rozhodnutí] a vložená pod [číslo jednací], kterou se převádí ½ nemovitostí parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] [část obce], parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] zahrada, vše v k.ú. a obci [obec], je neplatná. Po poučení soudem podle §118a o.s.ř.k prokázání naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti darovací smlouvy, žalobkyně rozšířila žalobu o eventuální žalobní petit, kterým se domáhala určení, že se ½ nemovitostí, a to parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] [část obce], par. [číslo] zahrada a par. [číslo] zahrada, vše v k.ú. a obci [obec], je předmětem dědictví po paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]. 2. Soud rozšíření žaloby o eventuální žalobní petit na určení, že polovina nemovitostí parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] [část obce], par. [číslo] zahrada a par. [číslo] zahrada, vše v k.ú. a obci [obec], je předmětem dědictví po paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], připustil. 3. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že předmětnou žalobu o určení neplatnosti darovací smlouvy považuje za zcela nedůvodnou a neoprávněnou. Uvedl, že k určení neplatnosti darovací smlouvy je potřeba tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu, který žalobkyně pouze nekonkrétně tvrdí. Neodůvodňuje, jak by měl být ohrožen řádný a plnohodnotný výkon jejího vlastnického práva. Nemá dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy zejména proto, že nedošlo k jakémukoliv ohrožení práva žalobkyně, ani se právní postavení žalobkyně nestává nejistým. Žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí nemovitostí v [katastrální uzemí] a její podílové spoluvlastnictví nikdo nezpochybňuje. Žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, jaká jí hrozí konkrétní újma na jejích právech bez určení neplatnosti darovací smlouvy. Naléhavý právní zájem není dán v případě, jestliže existence právního poměru mezi účastníky není sporná. Dále uvedl, že určovací žaloba má sloužit zejména k tomu, aby se vytvořil pevný právní rámec pro účastníky vztahu a má preventivní charakter, který předejde dalším případným sporům mezi účastníky. Tvrzení žalobkyně o neplatnosti darovací smlouvy však těmto hlediskům nevyhovuje, neboť určení neplatnosti určitého právního jednání má povahu otázky předběžné ve vztahu k existenci právního poměru nebo práva, a nemůže řešit celý obsah nebo dosah sporného právního poměru nebo práva. K pravosti podpisu matky žalobkyně na darovací smlouvě žalovaný uvedl, že darovací smlouva byla sepsána formou notářského zápisu, který má vyšší právní sílu, proto se nemusí prokazovat jeho autenticita a pravdivost. Ze všech uvedených důvodů navrhul zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 4. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně podanou žalobou domáhá určení neplatnosti darovací smlouvy a in eventum určení, že jsou sporné nemovitosti předmětem dědictví po paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], aplikoval soud zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“), a to ustanovení § 80, podle kterého se určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 5. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není dán, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobkyně, nebo kde by se bez tohoto určení její postavení stalo nejistým. Přitom musí jít buď o právní vztah již existující, nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohla být žalobkyně jako tvrzený vlastník ohrožena, případně pro své nejisté postavení by mohla být vystavena konkrétní újmě (rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2589/98, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95). Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právo nebo právní vztah je, či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Přitom však může jít i o účast, jež se ve sporu o určení vlastnictví neprojevuje přímo vlastnickým nárokem žalobkyně k předmětu určení, nýbrž i dědickým nárokem. [příjmení] o to, zda je součástí dědictví po zůstavitelce určitá věc, tedy i nemovitost, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou dědice na určení, že byl zůstavitel v den svého úmrtí vlastnicí určité věci. K podání určovací žaloby je přitom aktivně legitimován dědic. Aktuální judikatura rozlišuje, zda byla určovací žaloba podána dědicem do doby skončení pozůstalostního řízení nebo později. Je-li po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti řešen spor mezi dědici o vlastnictví zůstavitele k určitému majetku, není dán naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem tohoto majetku, ale práva k nově objevenému spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne definitivně ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti, a to s ohledem na novou úpravu řízení o pozůstalosti zakotvenou v zákoně č. 292/2013 Sb. (rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 84/2018). 6. Jestliže tedy platnost smlouvy, o níž má být rozhodnuto na základě žaloby na určení, má povahu otázky předběžné ve vztahu k jiné právní otázce, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti této smlouvy, lze-li přímo žalovat na určení samotného práva, a to zůstavitelkově vlastnictví do doby skončení pozůstalostního řízení a na určení vlastnického práva žalobkyně po jeho pravomocném skončení. Rozhodnutí o neplatnosti sporné darovací smlouvy ani rozhodnutí, že jsou sporné nemovitosti součástí dědictví po matce žalobkyně nemohou být podkladem zápisu záznamu do katastru nemovitostí a žalobkyně tak na vydání rozsudku dle primárního ani eventuálního žalobního petitu nemůže mít naléhavý právní zájem. 7. Podle § 101 odst. 1, písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) o.s.ř. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (§ 118a odst. 1, 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále k