6 C 255/2020-48 — Okresní soud v Benešově

Žalobou ze dne 28. 7. 2020 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 036 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se ve dnech 22. 12. 2019 a 23. 12. 2019 na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky (jízdné a přirážka k jízdnému). Na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 31. 7. 2020 pod č.j. EPR 182933/2020-5 elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 26. 8. 2020 pod č.j. EPR 182933/2020-7 zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovaného řádně předvolal. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Ze zápisů o provedené přepravní kontrole č. 219211643 ze dne 22. 12. 2019 a č. 219211673 ze dne 23. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ani v jednom případě jízdné ve výši 18 Kč a uloženou přirážku ve výši 1 500 Kč, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně dle přepravních podmínek, což neučinil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 19. 5. 2020, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve dnech 22. 12. 2019 a 23. 12. 2019 konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný tohoto dne nastoupil do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka 3 036 Kč (2x jízdné a 2x přirážka) dluh žalovaného vůči žalobkyni a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má účastník, který byl ve sporu úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni celkem ve výši 600 Kč, přestavující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 úkony po 100 Kč (žaloba a předžalobní výzva) a to podle vyhlášky č. § 254/2015 Sb., jenž stanoví výši paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě nezastoupeného účastníka. Tento rozsudek obsahuje zjednodušené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o.s.ř.