6 C 370/2020-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč s odůvodněním, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobkyně ho dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně žalobkyní informována. Žalovaná, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášena, nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalované. Žalovaná tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku 675 Kč za nezaplacené televizní poplatky za září 2019 až leden 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ta ji neuhradila. Žalobkyně má tak nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků a úroku prodlení, který kapitalizovala od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby (tj. 15. 10. 2020). Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně žalovanou vyzvala, aby prohlásila, že – byť je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě – není poplatníkem televizního poplatku s povinností tento platit (z výzvy žalobkyně a doručenky). Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, žalobkyně jí tedy zařadila do evidence poplatníků (z písemné informace o zařazení do evidence poplatníků). Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období za září 2019 až leden 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ta ji neuhradila (z výzvy k zaplacení). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z upomínky, z podacího archu). Při právním posouzení soud postupoval podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalovaná žalobkyni neuhradila poplatky ve stanovené výši za období září 2019 až leden 2020, ačkoliv byla žalobkyní přihlášena do evidence poplatníků na základě ustanovení uvedeného výše, a dluží žalobkyni 675 Kč. Žaloba je tedy důvodná a soud jí v plném rozsahu vyhověl, včetně uplatněných úroků z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaná se tím, že televizní poplatky včas nezaplatila, dostala do prodlení a je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Soud žalobě vyhověl, když žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do 15. 10. 2020, celkem 60,29 Kč. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady za 2 úkony po 100 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobkyně. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013). Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.