8 C 267/2020-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 5 789,30 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky nabyl pohledávku za žalovaným, kdy jeho právní předchůdce [právnická osoba], uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které žalovanému mimo jiné zapůjčil technické zařízení – [anonymizováno], které žalovaný po ukončení smluvního vztahu nevrátil a žalobce tak má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný rovněž neuhradil sjednanou cenu za pronajaté technické zařízení včetně poplatku za připojení v celkové výši 789,30 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. 3. V daném případě bylo prokázáno, že [právnická osoba] a žalobce uzavřeli dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [právnická osoba], včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Společnost [anonymizováno] se žalovaným uzavřela dne 13. 1. 2016 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti, s nimiž se žalovaný seznámil, souhlasil s jejich zněním a zavázal se dodržovat povinnosti v nich uvedené. Tímto způsobem se součástí Smlouvy stal rovněž ceník [právnická osoba]. V rámci smlouvy byl mezi [právnická osoba] a žalovanou sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [anonymizováno 5 slov] * ([číslo]). Převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 6. 3. 2017. Žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy konkrétně tím, že nehradila sjednanou cenu za pronajaté přijímací zařízení ve výši 189, 99 Kč měsíčně a dále platbu 99 Kč za připojení, přičemž služby byly žalovanému vyúčtovány daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 7. 2017 částkou 189 Kč za pronájem a 99 Kč poplatek za připojení, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 8. 2017 částka 189 za pronájem, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 9. 2017 částka 189 Kč za pronájem a daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 10. 2017, ze kterého je požadována v návaznosti na dobropisování daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 11. 2017 jen ponížená cena ve výši 120,33 Kč. S ohledem na porušení smlouvy, kdy žalovaný řádně a včas nehradil sjednanou cenu pronájmu, využil žalobce svého práva a odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 7. 11. 2017. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala [právnická osoba] se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zařízení [právnická osoba] nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Ohledně ceny za pronájem zařízení soud vycházel z ustanovení § [číslo] a následujících, podle kterého nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Ohledně postoupení soud vycházel z ustanovení § 1879 a následujících Občanského zákoníku, kdy podle § [číslo] věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. V daném případě soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo ujednání o smluvní pokutě pro případ nevrácení technických zařízení ve stanovené lhůtě. Žalovaný porušil povinnost po ukončení smlouvy vrátit technická zařízení a vznikla mu tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána smlouva o nájmu technického zařízení, na základě které byl žalovaný povinen hradit měsíčně částku 189,99 Kč a dále jednorázový poplatek za připojení ve výši 99 Kč. Právní předchůdce žalobce tyto platby řádně vyúčtoval, avšak žalovaný k datu splatnosti neuhradil celkem 789,30 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě vyhověl včetně příslušenství. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ tak, že žalovaný je povinen uhradit náklady řízení, neboť žalobce byl se svou žalobou plně úspěšný, přičemž doložil, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu. Náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. 600 Kč (předžalobní výzva, převzetí věci, podání žaloby) 3 x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5, se zvýšením o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 OSŘ) jde o celkovou odměnu v částce 1 489 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen žalobci zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku. Soud má za to, že dané řízení lze podřadit pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V tomto smyslu se vyjádřil i Ústavní soud ve svém rozhodnutí IV. ÚS 3678/12, ([číslo] USn, kde uvádí, že pod § 14b vyhlášky se podřazují za prvé řízení, v němž proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (řízení o tzv. bagatelní věci). Zadruhé jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce (jde o tzv. formulářovou žalobu). Zatřetí jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran je spotřebitel a zpravidla jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvy o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistné smlouvy, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů). 9. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř.