11 C 326/2020-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 221 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 3. 1. 2019 došlo Policií ČR k převozu žalovaného z městysu [obec] do [nemocnice] a [právnická osoba] V souvislosti s převozem žalovaného bylo najeto 21 km služebním automobilem, což představuje náklady ve výši 140 Kč. Zároveň Policie ČR za žalovaného uhradila poskytovateli zdravotních služeb za odborné lékařské vyšetření částku 1 081 Kč. Žalovaný byl k celkové úhradě dlužné částky ve výši 1 221 Kč vyzván, avšak marně. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě soudu nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu spisového materiálu, ze kterého zjistil následující skutkový stav: Úředním záznamem Dopravního inspektorátu, ÚO [obec], KŘP Středočeského kraje ze dne 06. 02. 2019, výsledkem vyšetření žalovaného, doklady o nákladech na dopravu do zdravotnického zařízení, výkazem výkonů, fakturou za zdravotní úkony a předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že dne 3. 1. 2019 v čase od 14:30 do 15:10 hodin došlo k převozu žalovaného z městysu [obec] do [nemocnice] a [právnická osoba], služebním automobilem PČR [registrační značka]. V souvislosti s převozem žalovaného bylo najeto 21 km a žalobkyně za toto vynaložila 140 Kč. Zároveň Policie ČR žalovanému vyčíslila náklady ve výši 1 081 Kč za odborné lékařské vyšetření, kdy se jedná o částku, kterou uhradila poskytovateli zdravotních služeb Policie ČR Lékařské vyšetření a zdravotní výkony byly vyčísleny fakturou č. 51900008. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 1 221 Kč, avšak na dlužnou částku ničeho neuhradil. Při právním hodnocení soud vycházel ze zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotnických službách. Dle § 89a odst. 1 zákona o specifických zdravotnických službách je protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Dle § 89e odst. 1 věty prvé zákona o specifických zdravotnických službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. V daném případě byl žalovaný hlídkou Policie ČR eskortován dne 3. 1. 2019 do [nemocnice] a [jméno] v [právnická osoba], pod vlivem alkoholu. Žalobkyni v souvislosti s tím vznikly náklady na dopravu v částce 140 Kč a na náklady za odborné lékařské vyšetření uhrazené Policií ČR ve výši 1 081 Kč, celkem 1 221 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného písemnými výzvami se stanovením termínů splatnosti, žalovaný však ničeho neuhradil, dostal se proto do prodlení s úhradou dlužné částky 1 221 Kč. Od této doby náleží žalobkyni i úrok z prodlení. Soud žalobě zcela vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně představují paušální náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena advokátem. Soud přiznal žalobkyni za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za výzvu k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) paušální náhradu ve výši 100 Kč za úkon podle § 2 odst. 1 vyhlášky. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od soudních poplatků, a soud jejímu návrhu vyhověl, uložil soud žalovanému ve výroku III. tohoto rozsudku rovněž povinnost zaplatit soudní poplatek na místo žalobkyně dle § 2 odst. 3 tohoto zákona, a to ve výši 400 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.