12 C 185/2020-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se na žalovaném žalobou podanou k soudu dne 15. 10. 2020 domáhal částky 1 620 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když se stal držitelem televizního přijímače. Žalovanému pak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradu televizních poplatků dluží žalobci částku 1 620 Kč za nezaplacené televizní poplatky. Žalobce písemně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky, avšak ten ji neuhradil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalovaný byl evidován jako poplatník televizního poplatku, a to na základě přihlášky držitele televizního přijímače od 1. 2. 2011. Tuto skutečnost soud považuje za prokázanou obsahem přihlášení poplatníka televizních poplatků. Obsahem výpisu detailu dluhu žalovaného považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobce nezaplatil žalovaný televizní poplatek za období 12 měsíců – únor 2019 až leden 2020 včetně, který činil vždy 135 Kč měsíčně, tedy 12x 135 Kč, což představuje dluh ve výši 1 620 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení televizních poplatků včetně úroků z prodlení, dlužnou částku však žalovaný nezaplatil. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z výzvy žalobce včetně dodejky. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný byl evidován na základě přihlášky jako poplatník televizního poplatku od 1. 2. 2011. Nezaplatil televizní poplatek za 11 měsíců v roce 2019 a za jeden měsíc v roce 2020 (únor 2019 až leden 2020), v měsíční výši vždy 135 Kč, a žalobci tak dluží 1 620 Kč (12 x 135 Kč). Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činí měsíčně 135 Kč. Televizní poplatek měl žalovaný zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný splnil svou povinnost a oznámil provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě České pošty, že se stal poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovaného k zaplacení částky 675 Kč se zákonnými úroky z prodlení (které žalobce kapitalizoval a požaduje je pouze za část období, kdy je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení). Při posouzení úroků z prodlení soud postupoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se tím, že televizní poplatky včas nezaplatil, dostal se do prodlení a je povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a 351/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 620 Kč s úroky z prodlení ve výši, která odpovídá v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení dlužníka trvá, zvýšené o osm procentních bodů. Splatnost televizního poplatku byla k 15. dni každého měsíce, kdy měl žalovaný poplatek zaplatit a 16. dne téhož měsíce se žalovaný dostal do prodlení se splácením. Kapitalizovaný úrok z prodlení za předmětné období činí 190,97 Kč. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému dlužnou částku zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobce měl plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč - zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobce a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobci přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce agendu televizních poplatků sám spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobce si zvolil možnost být ve sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalovaném spravedlivě žádat, aby hradil náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013). Toto rozhodnutí je odůvodněno podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.