12 C 200/2021-33 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se svou žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) a náhrady nákladů řízení. Uváděl, že na něj z titulu právního nástupnictví přešla tato pohledávka za žalovaným, která vznikla z důvodu nezaplacení za elektronické zařízení a smluvní pokutu za pozdní vrácení těchto zařízení, poskytnuté žalovanému. Přes upomínku žalovaný dosud cenu nezaplatil celou. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy [číslo] zajišťovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to až do dne [datum], kdy byla smlouva [číslo] ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu [anonymizována čtyři slova] žalobkyně měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy [číslo] vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení - [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] (dále jen společně„ technická zařízení“). Tato technická zařízení, která žalovaný od žalobkyně převzal, což stvrdil svým podpisem na smlouvě [číslo] v rozporu se svými povinnostmi žalovaný žalobkyni po ukončení smlouvy [číslo] nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni dle smlouvy [číslo] nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a ve výši [částka] za nevrácení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaný byl vyzván dne [datum] ze strany žalobkyně a dne [datum] právním zástupcem žalobkyně k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení. Žalovaný ani na základě takového upomenutí před podáním této žaloby své závazky vůči žalobkyni nesplnil, a to ani částečně. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) o smluvní pokutě. Podle § 2048 odst. 1 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dále, podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § [číslo]. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tu dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl službu, tedy pronajal zboží určitého druhu, dle platné smlouvy účastníků, za dohodnutou cenu, s tím, že v případě ukončení smluvní vztahu je žalovaný povinen pronajatá zařízení žalobci vrátit. To však, přes výzvy žalobce, doposud neučinil. Tuto povinnost vrácení účastníci platně zajistili smluvní pokutou. Žalovaný dosud povinnost zajištěnou smluvní pokutou nesplnil, je proto povinen smluvní pokutu v celkové výši [částka] žalobci zaplatit. Žalobce je ve věci aktivně legitimován, protože je právním nástupcem původního účastníka smlouvy. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, neboť den po zesplatnění nesplněné části kupní ceny se žalovaný ocitl v prodlení a toto trvá až do úplného zaplacení dluhu žalovaným. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.