5 C 378/2020-27 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 690 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 690 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení. Uvedla, že dne 11. 10. 2019 v době kolem 19:15 vstoupil žalovaný bez souhlasu majitelů nemovitosti na pozemek domu [adresa] ve [obec], kdy se po zazvonění domáhal vstupu do domu, což mu nebylo umožněno, a přesto, že jej poškozený [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ poškozený“), vyzval k opuštění nemovitosti, násilím překonal vstupní dveře, vnikl do domu, kde poškozeného opakovaně udeřil pěstí do hlavy a způsobil mu tak zlomeniny nosních kůstek. Žalovaný napadl poškozeného téhož dne ještě jednou, a to ve 22:00 hodin na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] v [obec], kdy mu způsobil otevřenou zlomeninu nosních kůstek a vyrazil mu řezák z horní čelisti. Jednání žalovaného bylo předmětem trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Benešově, které bylo ukončeno vydáním trestního příkazu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 1. 1. 2020, a jímž byl žalovaný uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. V důsledku protiprávního jednání žalovaného a v příčinné souvislosti s poškozením zdraví poškozeného, který je pojištěncem žalobkyně, žalobkyně uhradila náklady na léčení v celkové výši 3 690 Kč. Žalovaný tyto náklady ani přes výzvu neuhradil. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 1. 1. 2020, vzal soud za prokázané, že žalovaný byl uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, jichž se dopustil tím, že dne 11. 10. 2019 v době kolem 19:15 hodin bez souhlasu majitelů či uživatelů nemovitosti vstoupil na pozemek domu [adresa] ve [obec], zazvonil u vchodových dveří a domáhal se vstupu do domu, což mu nebylo umožněno, a přestože byl poškozeným vyzván k opuštění pozemku, násilím překonal uzavření dveří, vnikl do domu a poškozeného, který se mu snažil zabránit v pohybu po domě, opakovaně udeřil pěstí do oblasti hlavy a způsobil mu zranění v obličejové části hlavy včetně uzavřené zlomeniny nosních kůstek. Dále dne 11. 10. 2019 v době kolem 22:00 hodin na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] v [obec] fyzicky napadl poškozeného, kterého několikrát udeřil pěstí do obličeje, čímž mu způsobil otevřenou zlomeninu nosních kůstek a vyrazil mu řezák z horní čelisti. Všechna zranění poškozeného si vyžádala lékařské ošetření. V daném trestním řízení se s nárokem na náhradu škody připojil pouze poškozený, který byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Z vyúčtování zdravotní péče a rozpisu plateb k náhradě za léčení soud zjistil, že žalobkyně vynaložila na léčení poškozeného 2 758,18 Kč na ambulantní péči a 932,10 Kč na dopravu, celkem 3 690,28 Kč. Výzvou ze dne 28. 5. 2020 včetně doručenky byl žalovaný vyzván k úhradě těchto nákladů do 15 dnů od doručení, přičemž výzva mu byla doručena dne 11. 6. 2020. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný způsobil poškozenému dne 11. 10. 2019 trestnou činností zranění, která si vyžádala lékařské ošetření. Žalobkyně na léčení poškozeného vynaložila celkem 3 690 Kč, které žalovaný ani přes výzvu neuhradil. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o veřejném zdravotním pojištění“), a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný způsobil protiprávním jednáním poškozenému zranění, která si vyžádala lékařské ošetření, přičemž za lékařské ošetření poškozeného žalobkyně, jako pojistitel poškozeného, uhradila celkem 3 690 Kč. Žalobkyně tak má v souladu s § 55 odst. 1 zákona o veřejném pojištění právo vůči žalovanému na náhradu nákladů, které na léčení vynaložila. Žalovaný však tyto náklady ani přes výzvu neuhradil, a proto soud žalobkyni přiznal vedle částky 3 690 Kč rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky od 30. 6. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně. Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náleží žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, proti neúspěšnému žalovanému. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, která sestává z paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony po 300 Kč (výzva k plnění, žaloba) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.