5 C 86/2021-60 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný částka [částka] představuje úhradu nákladů žalobkyně za uložení pozůstatků [jméno] [celé jméno žalovaného], zemřelého dne [datum], v chladícím zařízení situovaném v areálu žalobkyně v období od [datum] do [datum] Náklady chlazení činí [částka] za jeden den plus 15% DPH. Zemřelý byl chlazen po dobu pěti dnů. Žalobkyně vystavila dne [datum] žalovanému fakturu, která mu byla doručena poštou. Faktura byla splatná dne [datum], žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že sice byl vypravitelem pohřbu, ale dědictví již bylo projednáno, jsou známi dědicové, a proto povinnost uhradit tyto náklady mají dědicové, nikoliv vypravitel pohřbu. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný jako vypravitel pohřbu vyzván k úhradě částky [částka] za uložení [jméno] [celé jméno žalovaného], zemřelého dne [datum], v období od [anonymizováno] do [datum]. Splatnost byla určena na den [datum]. Přílohou výzvy byla faktura. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu ze dne [datum] včetně faktury, výzvy k plnění, dodejky a předžalobní upomínky. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 256/2001 Sb., pohřebnictví (dále jen„ zákon o pohřebnictví“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 4 odst. 4 zákona o pohřebnictví jestliže došlo k úmrtí ve zdravotnickém zařízení nebo v zařízení sociálních služeb, nese poskytovatel uvedený v odstavci 3 po dobu 48 hodin od úmrtí náklady spojené s uložením lidských pozůstatků. Byla-li provedena pitva, počítá se lhůta 48 hodin od jejího ukončení. Pokud bylo v době podle věty první zajištěno pohřbení, nese poskytovatel náklady spojené s uložením lidských pozůstatků jen do doby zajištění pohřbení. Po uplynutí této lhůty nese náklady spojené s uložením lidských pozůstatků ve zdravotnickém zařízení nebo zařízení sociálních služeb a s jejich přepravou nebo uložením u jiné osoby vypravitel pohřbu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud uzavřel, že v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pohřebnictví hradí náklady spojené s uložením lidských pozůstatků po uplynutí 48 hodin od úmrtí vypravitel pohřbu. Vzhledem k tomuto speciálnímu ustanovení bylo povinností vypravitele pohřbu, nikoliv dědiců, nést náklady spojené s chlazením zemřelého. [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum], žalobkyně vyúčtovala žalovanému jako vypraviteli pohřbu náklady spojené s chlazením v souladu se zákonem až po uplynutí 48 hodinové lhůty, a to za období dalších pěti dnů včetně DPH. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě, částku neuhradil, a proto soud žalobě vyhověl včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti faktury do zaplacení. Žalovaný je povinen uhradit uvedené částky v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení ve výši [částka] sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhrady ve výši [částka] za jeden úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1, 3 písm. a), c), f) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (žaloba, výzva k plnění, odvolání proti procesnímu usnesení, účast na ústním jednání dne [datum]). Vzhledem k nízké složitosti sporu soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za přípravu na jednání. DPH žalobkyně neúčtovala. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.