6 C 183/2021-28 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný splnil svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když se stal držitelem televizního přijímače, a to dne [datum]. Žalovanému pak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaný nesplnil svou poplatkovou povinnost a na úhradu televizních poplatků dluží žalobkyni částku [částka] za nezaplacené televizní poplatky za duben 2018 až červen 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ten ji neuhradil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a zjistil následující skutkový stav: Žalovaný byl evidován jako poplatník televizního poplatku, a to na základě přihlášky evidované u České pošty od března 1998. Tuto skutečnost soud považuje za prokázanou obsahem potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků a potvrzením České pošty. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] prostřednictvím služby [jméno] České pošty k zaplacení televizních poplatků včetně úroků z prodlení a poplatku služby [jméno]. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil. Dále byl proveden důkaz upomínkami ze dne [datum] a 22. 1. 2021včetně podacího archu a specifikací výpočtu zákonných úroků z prodlení. Při právním posouzení soud postupoval podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období [částka]. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný splnil svou povinnost a oznámil provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě České pošty, že se stal poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný byl evidován na základě přihlášky jako poplatník televizního poplatku od března 1998. Nezaplatil televizní poplatek v měsíční výši [částka] za měsíce duben 2018 až červen 2020. Žalobkyni tak dluží celkem [částka]. Soud proto žalobě vyhověl. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný se tím, že televizní poplatky včas nezaplatil, dostal do prodlení a je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Soud žalobě vyhověl, když žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do [datum], celkem [částka]. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení ve výši [částka] sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a paušální náhrady za 2 úkony po [částka] dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve lhůtě a způsobem stanoveným ve výroku rozsudku. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobkyně a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobkyni přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobkyně si zvolila možnost být ve sporu zastoupena advokátem, což je její právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé (soud tu postupuje ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne [datum]).