6 C 331/2020-33 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč s odůvodněním, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobkyně ho dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně žalobkyní informována. Žalovaná, ač v souladu s ustanoveními zákona č. 348/2005 Sb. řádně přihlášena, nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období specifikované v níže uvedeném rozpisu dluhu žalované. Žalovaná tedy dluží žalobkyni k dnešnímu dni celkem částku 675 Kč za nezaplacené televizní poplatky za září 2019 až leden 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ta ji neuhradila. Žalobkyně má tak nárok na zaplacení dlužných televizních poplatků a úroku z prodlení, který kapitalizovala od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby (tj. 15. 10. 2020). [příjmení] soud nejprve žalobě v celém rozsahu vyhověl a vydal dne 26. 10. 2020 pod č.j. EPR 260876/2020-5 elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včas odpor. V odůvodnění uvedla, že žalobkyni od roku 2015 na výzvu opakovaně zasílala čestná prohlášení, že není majitelem ani uživatelem televizoru. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 7. 1. 2021, ke kterému se žalovaná osobně dostavila. Žalovaná vyslovila nesouhlas s žalobou s tím, že elektřinu začala odebírat v roce 2015, poté pouze měnila sazby elektřiny u stejného dodavatele, zřejmě z důvodu změn sazeb jí Česká televize neustále zasílala dotazy. V roce 2019 se nestala novým odběratelem elektřiny, odpověď na dopis České televize v roce 2019 nezasílala doporučeně. Opětovně sdělila, že není vlastníkem ani uživatelem televizoru. Navíc v roce 2019 by ze zákona měla být osvobozena od poplatků, neboť byla bez příjmů, pečovala o děti, byla na pokračující rodičovské dovolené bez nároku na výplatu příspěvku, bylo za ní hrazeno státem zdravotní a sociální pojištění. Za rok 2019 podávala daňové přiznání na finanční úřad ve [obec]. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně žalovanou vyzvala, aby prohlásila, že – byť je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě – není poplatníkem televizního poplatku s povinností tento platit (z výzvy žalobkyně ze dne 21. 5. 2019 a doručenky). Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, žalobkyně jí tedy zařadila do evidence poplatníků (z písemné informace o zařazení do evidence poplatníků ze dne 28. 8. 2019). Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období za září 2019 až leden 2020. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ta ji neuhradila (z výzvy k zaplacení). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z upomínky, z podacího archu). Žalovaná prokázala, že žalobkyni zasílala čestná prohlášení, že není majitelkou či uživatelkou TV přijímače (z čestného prohlášení ze dne 28. 5. 2018, z čestného prohlášení ze dne 1. 6. 2019, z čestného prohlášení ze dne 5. 9. 2019, z čestného prohlášení 26. 12. 2020). Při právním posouzení soud postupoval podle ustanovení zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně po žalované požadovala zaplacení poplatků ve výši 675 Kč za období září 2019 až leden 2020, přestože žalovaná opakovaně žalobkyni zasílala svá čestná prohlášení, ve kterých uvedla, že není majitelkou ani držitelkou TV přijímače. Z těchto důvodů má soud za to, že žalovaná nebyla povinna zaplatit žalobkyni žalovanou částku, protože žalovaná dostatečně prokázala, že tuto povinnost nemá. Žalobu soud neshledal jako důvodnou, a proto jí v plném rozsahu zamítl, včetně uplatněných úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř.