8 C 212/2020-54 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se domáhal zaplacení pohledávky ve výši 582 888 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný dne 28. 9. 2007 napadl hlídku [stát. instituce], a způsobil prap. [jméno] [příjmení] zranění, které si vyžádalo dobu léčení od 28. 9. 2007 do 26. 9. 2008. Zranění poškozeného bylo posouzeno jako služební úraz. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným Rozsudkem Okresní soudu v Benešově ze dne 31. 3. 2008, č. j. [číslo jednací], ze spáchání trestného činu útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) trestního zákona. Prap. [jméno] [příjmení] (dále jen poškozený) byl v důsledku zranění, které mu způsobil žalovaný, nucen požádat o částečný invalidní důchod. Dle posudku lékařské komise byl poškozený propuštěn ze služebního poměru, přičemž uplatnil u žalobce náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě. Žalobce přiznal rozhodnutím o náhradě škody na zdraví pod [číslo jednací] ze dne 9. 6. 2009 poškozenému podle ustanovení § 101 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě počínaje dnem 3. 11. 2008 (tj. dnem vzetí poškozeného do evidence uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v [obec]). Od této doby je žalobcem vyplácena po skončení dočasné neschopnosti k výkonu služby a odchodu do částečného invalidního důchodu poškozenému měsíční náhrada za ztrátu na služebním příjmu, která činí rozdíl mezi valorizovaným průměrným čistým příjmem a poskytovaným příspěvkem za službu a dosahovaným výdělkem. Za předchozí období již bylo žalovanému uloženo pravomocnými exekučními tituly vydanými Okresním soudem v Benešově uhradit žalobci škodu v celkové výši 2 325 375 Kč s příslušenstvím. Za období 1. 1. 2018 – 31. 12. 2018 byla poškozenému vyplacena žalobcem renta ve výši 279 336 Kč. Za období 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 byla poškozenému vyplacena žalobcem renta ve výši 303 552 Kč (z toho za měsíc listopad 25 296 Kč a rovněž tak za měsíc prosinec). Celková výše škody, která vznikla [stát. instituce] vyplacením nákladů vzniklých výplatou renty poškozenému za rok 2018 a za rok 2019, činí 582 888 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 3. 6. 2020 na doručovací adresu žalovaného se splatností do 22. 6. 2020. Žalovaný byl současně upozorněn na možné následky v případě nezaplacení. Žalovaný si výzvu převzal dne 8. 6. 2020, ale nikterak na ni nereagoval a dlužnou částku neuhradil, proto žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení, jdoucí od 23. 6. 2020, což je den následující po marném uplynutí lhůty, která byla žalovanému poskytnuta k zaplacení na základě výzvy ze dne 3. 6. 2020. Usnesením ze dne 14. 8. 2020, č.j. [číslo jednací], bylo řízení pravomocně zastaveno co do částky 532 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 23. 6. 2020 do zaplacení., a to proto, že bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 1. 11. 2019 byl na základě insolvenčního návrhu žalovaného podaného dne 23. 9. 2019 zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku dlužníků oddlužením. V daném případě žalobce uplatnil žalobou pohledávku, která se částečně týká majetkové podstaty žalovaného (v rozsahu 532 296 Kč za období do povolení oddlužení) a po zahájení insolvenčního řízení ji nelze uplatnit žalobou. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 103 o.s.ř. o zastavení řízení ohledně částky 532 296 Kč. Předmětem řízení tak zůstala pohledávka ve výši 50 592 Kč za měsíce listopad a prosinec 2019, která vznikla po vydání usnesení o povolení oddlužení. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z rozsudku Okresního soudu v Benešově č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2008 bylo prokázáno, že žalovaný byl uznán vinným, že dne 28. 9. 2007 napadl hlídku [stát. instituce] a způsobil prap. [jméno] [příjmení] lehký otřes mozku, poúrazovou blokádu krční, hrudní a bederní páteře a posttraumatickou stresovou poruchu. Vyčíslením nákladů vzniklých výplatou renty za rok 2018 a rok 2019 [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobce vyplatil za období ledna 2018 až prosince 2019 celkovou rentu ve výši 582 888 Kč. Výzvou k úhradě pohledávky ze dne 3. 6. 2020 včetně doručenky bylo prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k uhrazení pohledávky ve výši 582 888 Kč, která mu byla přiznána pravomocnými rozhodnutími Okresního soudu v Benešově, ve lhůtě 15 dnů od doručení. Výzvu žalovaný převzal dne 8. 6. 2020. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2894 a následujících občanského zákoníku 89/2012 Sb. Podle § [číslo] povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § [číslo] škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného. Ohledně prodlení soud postupoval dle § 1968, podle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazován s ohledem na výše uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že žalovaný protiprávním jednáním (napadením hlídky [stát. instituce] a ublížením na zdraví prap. [jméno] [příjmení]) způsobil žalobci škodu, neboť tento v důsledku jednání žalovaného vyplatil poškozenému [jméno] [příjmení] za listopad a prosinec 2019 v celkové výši 50 592 Kč. Soud shledal soud žalobu důvodnou včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení od 23. 6. 2020 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci plně úspěšný se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné náklady řízení neuplatňoval. Soud rovněž rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit soudní poplatek za řízení v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce je od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 osvobozen, a tudíž poplatková povinnost přešla na žalovaného. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 2 530 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [bankovní účet], [variabilní symbol].