8 C 375/2020-15 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 810 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná splnila svou povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když se stala držitelem televizního přijímače, a to dne 1. 1. 2012. Žalované tak vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná nesplnila svou poplatkovou povinnost a na úhradě televizních poplatků dluží žalobci částku 810 Kč za nezaplacené televizní poplatky za srpen až prosinec 2019 a leden 2020. Žalobce písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, avšak ta ji neuhradila. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 9. 11. 2020 pod [číslo jednací] platební rozkaz, který se žalované nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne 2. 12. 2020, [číslo jednací], zrušen a soud ve věci pokračoval vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaná za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a vzal za prokázané, že žalovaná byla od ledna 2012 evidována na základě přihlášky jako poplatník televizního poplatku na adrese [adresa žalované]. Z přehledu nezaplacených předpisů považuje soud za prokázané, že dle evidence žalobce nezaplatila žalovaná televizní poplatek za měsíce srpen až prosinec 2019 a leden 2020, který činil vždy 135 Kč měsíčně, celková dlužná částka je ve výši 810 Kč. Žalobce vyzval žalovanou dne 15. 3. 2020, 27. 5. 2020 a 15. 7. 2020 prostřednictvím služby [jméno] České pošty k zaplacení televizních poplatků včetně úroků z prodlení a poplatku služby [jméno]. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila. Tuto skutečnost má soud za prokázanou z předmětných výzev včetně kopií doručenek. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení vyplývá, že ke dni 15. 10. 2020 dlužila žalovaná žalobci na zákonných úrocích z prodlení částku 75,66 Kč. Při právním posouzení soud postupoval podle příslušných ustanovení § 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, a to dle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, § 8 odst. 2, odst. 3, odst. 6, § 10. Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač, jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Měsíční výše televizního poplatku činila v daném období 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek měla žalovaná zaplatit nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná splnila svou povinnost a oznámila provozovateli vysílání, resp. pověřené osobě České pošty, že se stala poplatníkem televizního poplatku. Pokud nezaplatí poplatník včas televizní poplatek na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určenému předpisy občanského práva. Soud proto vyhověl žalobě a zavázal žalovanou k zaplacení částky 810 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 75,66 Kč, které byly přiznány dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že žalobce měl plný úspěch ve věci, soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 400 Kč – zaplacený soudní poplatek. Náhrada nákladů řízení, a to odměna zástupce žalobce a režijní paušály zvýšené o DPH nebyla žalobci přiznána, neboť podstata a smysl ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. spočívá v tom, že je úspěšnému účastníku přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce agendu televizních poplatků sama spravuje, což vyplývá z obsahu spisu a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru žalobce. Žalobce si zvolil možnost být ve sporu zastoupen advokátem, což je jeho právo, avšak za této shora uvedené situace nelze na žalované spravedlivě žádat, aby hradila náklady řízení takto vzniklé viz. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 24. 7. 2013.