12 C 321/2021-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobce, jako zprostředkovatel, žalovaná jako kupující a pan [příjmení] [jméno], [rodné číslo], bytem [adresa], [příjmení], jako prodávající, uzavřeli dne [datum] rezervační smlouvu, jejímž předmětem byla rezervace nemovitosti ve vlastnictví prodávajícího pro koupi žalovanou. Dle čl. IV. odst. 4. 1. této rezervační smlouvy byla žalovaná povinna uhradit částku [částka] k rukám žalobkyně na č. ú. [bankovní účet], a to do tří dnů od platnosti smlouvy, tedy okamžikem podpisu smlouvy všemi smluvními stranami. Platnost smlouvy nastala dne [datum], žalovaná však rezervační poplatek ve lhůtě neuhradila a vznikla jí proto dle čl. VII odst. 7. 3. rezervační smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši [částka] k rukám žalobkyně. Žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaná výzvu převzala, avšak dlužnou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. E-mailem ze dne [datum] požádala o odročení jednání nařízeného na den [datum], neboť má teplotu a musí k lékaři. Žádost nebyla doložena lékařskou zprávou, k věci samé se žalovaná nijak nevyjádřila a soud proto žádost o odročení jednání považoval za omluvu z nařízeného jednání a ve věci v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. K odročení soud neshledal důležitý důvod, neboť důvod, tvrzený žalovanou, nebyl žádným způsobem osvědčen. 3. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobkyní, jakožto zprostředkovatelkou, žalovanou, jako kupující a panem [příjmení] [jméno], jako prodávajícím byla dne [datum] uzavřena smlouva o rezervaci (dále jen„ Rezervační smlouva“). Předmětem rezervační smlouvy bylo upravit práva a povinnosti smluvních stran tak, aby kupující a prodávající uzavřeli za spolupůsobení zprostředkovatele, tedy žalobce, kupní smlouvu, na jejímž základě dojde k prodeji bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti [číslo], vše zapsané na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ Nemovitost“). V čl. 4 1. Rezervační smlouvy bylo sjednáno, že kupující je povinen uhradit prodávajícímu rezervační poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od platnosti smlouvy, převodem na bankovní účet zprostředkovatele. Prodávající se v čl. 5 3. zavázal započíst rezervační poplatek na úhradu kupní ceny Nemovitostí. Dle čl. 4 2. Rezervační smlouvy pokud kupující nesplní řádně a včas svou povinnost uvedenou v čl. 4 1., pozbude smlouva platnosti. V čl. 7 3. Rezervační smlouvy si smluvní strany dále dohodly, že v případě nesplnění povinnosti kupujícího uhradit řádně a včas rezervační poplatek dle bodu 4. 1., je kupující povinen uhradit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši [částka] a dále zprostředkovateli smluvní pokutu ve výši [částka] (ze smlouvy o rezervaci ze dne [datum]). Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka], žalovaná předžalobní výzvu převzala dne [datum] (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání a doručení). 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) 5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 1981 o. z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. 9. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Žalobkyně, žalovaná a zprostředkovatel uzavřeli mezi sebou Rezervační smlouvu, která není jako zvláštní smluvní typ v občanském zákoníku upravena. Jedná se o tzv. inominátní smlouvu. V Rezervační smlouvě se žalovaná zavázala uhradit prodávajícímu rezervační poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od platnosti (podpisu) smlouvy s tím, že nebude-li ve smluvené lhůtě rezervační poplatek uhrazen, pozbude Rezervační smlouva platnosti. Z uvedeného znění je zřejmé, že povinnost žalované uhradit rezervační poplatek směřuje vůči prodávajícímu a je to proto prodávající, komu svědčí právo na zaplacení smluvní pokuty v případě porušení smluvené povinnosti. Z dikce ustanovení § 2048 jednoznačně plyne, že smluvní pokuta je vázána na porušení smluvené povinnosti. Byla-li tedy povinnost smluvena mezi žalovanou a prodávajícím, nelze právo na zaplacení smluvní pokuty přiznat žalobkyni, která zde vystupuje jako třetí strana, a která v předmětném vztahu figurovala pouze jako platební místo. Smluvní pokuta je sankcí a byla sjednána k zajištění splnění povinnosti žalované vůči prodávajícímu, nikoli vůči žalobkyni. Z obsahu smlouvy je jasně patrné, že tzv. rezervační poplatek měl plnit funkci zálohy na kupní cenu Nemovitostí, jde tedy jasně o povinnost (složit tzv. rezervační poplatek) žalované jako kupující vůči prodávajícímu, nikoliv vůči (nebo též vůči) žalobci; k němu, jako ke zprostředkovateli, žalovaná žádné povinnosti (natož zajištěné smluvní pokutou) neměla. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobce byl rovněž smluvní stranou rezervační smlouvy, neboť v části, v níž byla smluvní pokuta sjednána mezi žalovanou a žalobcem (zprostředkovatelem) za účelem zajištění/utvrzení splnění povinnosti žalované vůči prodávajícímu, je ujednání pro rozpor se zákonem neplatné. Závěr, že smluvní pokutu mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitel – dlužník hlavního (smluvní pokutou zajišťovaného) závazku, plyne i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2010, sp. zn. [spisová značka]). I když jsou práva a povinnosti prodávajícího, zprostředkovatele (žalobce) a kupujícího (žalované) vtělena v jedné listině, v jedné nepojmenované smlouvě, neznamená to, že lze platně sjednat smluvní pokutu pouze tím, že na sebe žalovaná takovou povinnost dobrovolně smluvně převzala (jak argumentoval žalobce). Se zprostředkovatelem je ve smluvním vztahu vždy pouze prodávající, nikdy kupující. K placení smluvní pokuty se nelze platně„ dobrovolně“ zavázat ve vztahu k osobě, vůči níž nemá osoba zavázaná povinnost plnit žádný hlavní závazek, neboť jde o zajištění tohoto hlavního závazku, a jako takové nemůže vzniknout zcela samostatně. 11. Závěrem soud uvádí, že i pokud by smluvní pokuta mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána platně, nelze pominout, že smluvní strany si v předmětné Rezervační smlouvě smluvily, že nebude-li rezervační poplatek ve lhůtě do tří dnů od platnosti smlouvy uhrazen, pozbude rezervační smlouva platnosti. Takové ujednání je třeba posoudit jako ujednání o zániku závazku ve smyslu ustanovení § 1981 o. z. Pokud je však povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu vázána na uplynutí lhůty 3 dnů od platnosti smlouvy, pak tímto okamžikem zároveň došlo k zániku závazku žalované rezervační poplatek zaplatit a žalované tak povinnost k zaplacení smluvní pokuty nemohla vzniknout. Obdobnou situaci posuzoval [název soudu], který dospěl k závěru, že není možné v jednom okamžiku porušit povinnost, která ve stejném okamžiku z důvodu zániku smlouvy neexistovala (viz Usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). 12. S ohledem na vše uvedené soud uzavřel, že žaloba není důvodná a proto ji zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.