4 C 416/2022-37 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podala žalobkyně žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, včetně náhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, žalovaný byl smluvním partnerem dodavatele/obchodníka s plynem [právnická osoba], se kterým uzavřel smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo [adresa žalovaného]. Protože [právnická osoba] [anonymizována tři slova], pozbyla oprávnění nebo schopnost dodávat plyn a žalovaný si v následujících třech dnech nezvolil jiného dodavatele/obchodníka s plynem, v souladu s platnou právní úpravou ode dne [datum] zajišťovala dodávky plynu a další související služby žalobkyně jako dodavatel poslední instance. O této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní informován přípisem ze dne [datum], jehož přílohou byl ceník plynu, ceník služeb a plán záloh. Dodavatelem poslední instance je dodavatel plynu, který má za určitých podmínek zákonnou povinnost dodávat plyn domácnostem a maloodběratelům za ceny regulované Energetickým regulačním úřadem. Závazkový vztah mezi zákazníkem a dodavatelem poslední instance vzniká ze zákona (ex lege). Povinnost dodávat plyn v režimu dodavatele poslední instance vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou [variabilní symbol] na částku [částka] se splatností [datum], a to částku [částka] za plyn za období od [datum] do [datum] a částku [částka] představující nedoplatek z minulých let. Žalovaný fakturu neuhradil a na předžalobní upomínky ze dne [datum], [datum] a [datum] nereagoval. Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor, platební rozkaz byl ze zákona zrušen. V odporu mimo jiné uvedl, že když původní dodavatel plynu pozbyl oprávnění dodávat zemní plyn, našel si ihned nového dodavatele, a to [právnická osoba] Dne [datum] navštívil osobně středisko [anonymizováno] [obec], předal plnou moc a byl řádně smluvně převeden na tohoto dodavatele zemního plynu od [datum] Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci vyslovil místní nepříslušnost usnesením ze d ne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a zjistil následující skutkový stav: Žalovanému byl žalobkyni zaslán přípis ze dne [datum], kterým byl informován o dodávce plynu v režimu dodavatele poslední instance včetně ceníku plynu, ceníku služeb a rozpisu záloh. Dále bylo žalovanému zasláno vyúčtování [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] za období od [datum] do [datum], se splatností [datum]. Dne [datum], [datum] a [datum] byly žalovanému zaslány předžalobní upomínky, na které nereagoval. Žalovaný posléze svůj dluh uhradil a o tomto předložil doklad. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., podle kterého platí, že smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy, distribuce nebo uskladnění a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku elektřiny cenu a za přepravu nebo distribuci cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Nárok žalobce na úrok z prodlení a jeho výše pak vychází z ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., ve znění pozdějších předpisů; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dále soud vycházel z ustanovení Občanského zákoníku upravující smluvní pokutu, tedy z § 2048 a následujících, kdy podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Vzhledem k tomu, že dluh byl žalovaným uhrazen soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalovaný, který byl ve sporu úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.