5 C 394/2021-34 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě žalobkyně zajišťovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu [anonymizována čtyři slova] byl žalovaný povinen do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajatá technická zařízení, a to [anonymizována tři slova] - sériové číslo [anonymizováno] (dále jen„ technické zařízení“). Žalovaný však tato technická zařízení žalobkyni nevrátil, a proto vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácení [anonymizována dvě slova]. Přestože byl žalovaný k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty upomínán, na výzvy nereagoval. Výzvou ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do [datum], od [datum] je proto žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok rovněž na úrok z prodlení. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti je mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a téhož dne od žalobkyně převzala [anonymizována dvě slova] (sériové číslo [anonymizováno]). Dle čl. 4 zvláštních podmínek pro službu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] byl žalovaný v případě ukončení smlouvy povinen převzatá technická zařízení vrátit, a to do 10 dnů od ukončení smlouvy. Dle článku I. smlouvy vyslovil žalovaný souhlas se smluvní pokutou ve výši [částka] za prodlení s úhradou jakékoliv finančního závazku žalovaného po dobu více než 30 dní a smluvní pokutou ve výši [částka] mj. za nevrácení zapůjčeného zařízení. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný, z důvodu ukončení smlouvy ke dni [datum], vyzván k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácení set-top boxu, a to nejpozději do [datum]. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, formulářem o převzetí a výzvou k úhradě ze dne [datum]. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí bylo ujednání o smluvní pokutě pro případ nevrácení technického zařízení ve stanovené lhůtě. Žalovaný porušil povinnost po ukončení smlouvy vrátit technické zařízení a vznikla mu tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka]. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., plynoucího ode dne následujícího uplynutí lhůty k plnění. Žalovaný je povinen uhradit uvedenou částku v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v souladu se zásadou úspěchu ve věci tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tato částka pak sestává z náhrady soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta za 2 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka], trojnásobku paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.