8 C 299/2021-33 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že žalovaný byl zaměstnancem žalovaného. Žalobci po ukončení pracovního poměru zůstala za žalovaným pohledávka za přečerpané stravenky ve výši [částka] a za přečerpanou dovolenou ve výši [částka]. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, avšak marně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud provedl důkazy v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a vzal za prokázané, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] uzavřené na dobu určitou a působil na pozici [anonymizována tři slova]. Dne [datum] uzavřel rovněž žalobce se žalovaným dohodu o odpovědnosti za hodnoty svěřené mu k vyúčtování. Pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby ke dni [datum]. Žalovaný byl tedy u žalobce zaměstnán od [datum] do [datum] (prokázáno pracovní smlouvou, dohodou o odpovědnosti a potvrzením o zaměstnání). Po skončení pracovního poměru bylo žalovanému provedeno vyúčtování přečerpaných stravenek a vyúčtování přečerpané dovolené. Vyúčtování stravenek se provádí vždy, když se mění hodnota stravenky nebo když se s příslušným zaměstnancem končí pracovní poměr. Zaměstnanec si na každou vydanou stravenku v hodnotě [částka] přispívá [částka] a zaměstnavatel hradí [částka]. Stravenky jsou zaměstnancům vydávány vždy na aktuální měsíc. Při provádění vyúčtování je vždy zohledněno ponížení stravenek o nepřítomnosti z předešlého období (např. dovolená, pracovní neschopnost), tzn. od posledního provedeného vyúčtování. Při vyúčtování stravenek, na které zaměstnanci nevznikl nárok, musí zaměstnanec doplatit příspěvek zaměstnavatele. Žalovanému vznikl nárok na stravenky od listopadu [rok]. Žalovanému bylo za období od [datum] do [datum] vydáno celkem [anonymizováno] ks stravenek (z toho [anonymizováno] ks stravenek jako rezerva). Žalovaný však měl nárok pouze na [anonymizováno] ks stravenek, a to odpracováním příslušného počtu směn. Rozdíl tedy představuje [anonymizováno] ks neuhrazených zálohových stravenek v částce [částka] na stravenku a celkový dluh žalovaného za přečerpané stravenky představuje částku ve výši [částka]. Žalovaný dále v roce [rok] přečerpal dovolenou, představující [anonymizováno] dní přečerpané dovolené, na kterou žalovanému nevznikl nárok odpracováním příslušného počtu směn. Za přečerpanou dovolenou žalovaný dlužil žalobci ke dni ukončení pracovního poměru částku [částka]. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby (prokázáno výpisem ze systému SAP-stravenky, výpisem ze systému [příjmení] – nepřítomnost, výplatní páskou, průměrem pro pracovně-právní účely a výzvou k plnění). Při právním posouzení vycházel z ustanovení § 222 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Dále soud vycházel z ustanovení § 236 odst. 1 a 2 zákoníku práce, podle kterých zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Podle odst. 2 bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, poskytuje se zaměstnancům stravování; zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, nejsou-li tyto záležitosti upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem75). Tím nejsou dotčeny daňové předpisy. Ohledně příslušenství pohledávky soud vycházel z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobci vznikl rovněž nárok na úhradu úroků z prodlení v jeho zákonné výši ode dne následujícího po dni vyzvání žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Soud po provedeném dokazování a aplikaci citovaných zákonným ustanovení shledal žalobu důvodnou, kdy dospěl k závěru, že mezi účastníky existoval pracovněprávní vztah. Žalovaný přečerpal dovolenou o [anonymizováno] dní, aniž mu na ni vznikl nárok a dosud žalobci nevrátil náhradu za vyplacenou mzdu ve výši [částka]. Dále žalobce přečerpal stravenky o [anonymizováno] ks, na které mu žalobce přispěl částkou [částka] za 1 ks, a je tudíž povinen uhradit [částka]. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení §142 odst.1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek v částce [částka], náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka], celkem [částka], podle § 13 vyhl.č.177/1996 Sb. v platném znění, a to za sepis předžalobní výzvy, žaloby, účast při jednání a jízdné za cestu k jednání [obec] - [obec] a zpět celkem 92km, dle vyhl.č. 511/ 2021 Sb., kdy náhrada za 1 km činí [částka] a náhrada spotřebovaných pohonných hmot - benzinu při ceně [částka] při průměrné spotřebě 5,3 l /100km činí celkem [částka]. Celkové náklady řízení byly vyčísleny částkou [částka].