8 C 321/2021-67 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uvedl, že žalovaný dne [datum] uznal co do důvodu a výše dluh vůči žalobci ve výši [částka] z titulu neuhrazené odměny za provedení opravy motorového vozidla [anonymizováno] [číslo]. Tento duh se zavázal ve splátkách uhradit. Žalovaný uhradil cekem [částka], zbylou částku ve výši [částka] neuhradil. Žalovanému byla žaloba doručena dne [datum] společně s usnesením, aby se vyjádřil k připojené žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum] u [název soudu]. Podáním ze dne [datum] vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti, k věci samotné se nevyjádřil. Zároveň se omluvil z jednání z [datum] z důvodu zhoršení zdravotního stavu jeho 91. leté matky s tím, že nesouhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a požádal o odročení. Byl poučen, že je povinen důvod nepřítomnosti doložit, což neučinil. Okresní soud v Benešově, kterému byla věc jako místně příslušnému postoupena, nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] podal žalovaný osobně vyjádření, ve kterém uvedl, že se žalobou nesouhlasí. Uznání dluhu nemá k dispozici, nicméně uznání dluhu je pouze utvrzením nároku – základním podkladem je smlouva o provedení opravy vozidla. Oprava vozidla však vykazovala vady, které si žalovaný musel následně nechat odstraňovat, což doloží fakturami. Oprava nebyla provedena řádně, v náležité kvalitě, což žalobci vytýkal a je pochopitelné, že za tohoto stavu neměl a nemá zájem za opravu vozidla požadovaný doplatek uhradit. Dále žalovaný omluvil svou neúčast z důvodu akutní naléhavé péče o matku žijící mimo [obec] a požádal o odročení jednání. Důvodnost žádosti nijak nedoložil. Soud obratem žalovaného informoval, že jednání odročeno nebude. Žalovaný se k jednání nedostavil. Podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. V daném případě soud rozhodl, že věc projedná v nepřítomnosti žalovaného, neboť jeho omluvu nepovažuje za důvodnou. Žalovaný se z totožného důvodu (akutní péče o matku) omluvil opakovaně – v říjnu [rok] a v únoru [rok], vždy krátce před jednáním a ani v jednom případě svou žádost nijak nedoložil (např. lékařským potvrzením). Uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný uznal vůči žalobci dluh [částka], a to jako dluh ze smlouvy o opravě vozidla [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný se dluh zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], kdy tyto splátky budou realizovány nejpozději do 20. dne v měsíci, počínaje únorem roku [rok]. Kromě toho dlužník uhradí [částka] ještě před první splátkou. V případě nedodržení splátek, se stane splatným celý dluh. Předžalobní výzvou včetně podacího lístku bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění dluhu před podáním žaloby. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] Podle [ustanovení pr. předpisu] uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Ustanovení § 2053 upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Obecně obrácení důkazního břemene nezbavuje věřitele povinnosti tvrzení (viz [spisová značka]). Za situace platného uznání dluhu však nelze učinit závěr, že oprávněný věřitel neunesl ohledně skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, důkazní břemeno. Prakticky tedy mohou nastat jen dvě možné situace – buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka – srov. [spisová značka]). ([příjmení], [jméno]. § [rok] ([anonymizováno] v písemné formě). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [jméno], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. [anonymizována dvě slova] V. [anonymizována dvě slova]. Obecná část (§ [číslo]) . 1. vydání. [obec]: [anonymizováno] [nakladatelství], [rok], s. [číslo]) Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že písemným uznáním dluhu ze dne [datum] žalovaný v souladu s ustanovením § 2053 o. z. platně uznal dluh vůči žalobci, který vznikl jako dluh za opravu vozidla. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř., v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy. Sám žalovaný ve svém vyjádření sice nárok žalovaného zpochybňoval údajnými vadami provedené opravy, avšak svá tvrzení nijak blíže nekonkretizoval (uvedením konkrétních vad, způsobem uplatnění vad atd.) a svá tvrzení nijak nedoložil. Pokud zmiňoval faktury, které by měly prokazovat, že si vozidlo nechal následně opravit, pak tyto nedoložil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci dosud neuhrazenou část uznaného dluhu ve výši [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení, kdy žalovaný se neplněním splátkového kalendáře ocitl v prodlení s jednotlivými splátkami vždy k 21. dni daného měsíce. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce tak představují odměnu za čtyři úkony právní služby po [částka], celkem [částka], podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po [částka], celkem [částka], podle § 13 téže vyhlášky, a soudní poplatek ve výši [částka]. Právní zástupkyně žalobce není plátkyní DPH. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.