12 C 340/2022-42 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení. Uváděl, že zjistil, že žalovaný je vlastníkem vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení] kód [anonymizováno], které bylo v období od [datum] do [datum] – tedy 89 dní – vedeno jako provozované, avšak bez uzavřené pojistné smlouvy – povinného ručení. Denní sazba příspěvku období nepojištění pro toto vozidlo – automobil s objemem válců od [číslo] ccm do [číslo] ccm – činí [částka], za 89 dnů bez povinného pojištění jde o částku [částka]. Další požadovaná částka, [částka], představuje administrativní výdaje a výdaje spojené s vymáháním částky. Žalobce je přitom osobou ze zákona oprávněnou vymáhat příspěvky za vozidla provozovaná, avšak nepojištěná, a to včetně zákonem předvídaných spojených výdajů na vymáhání těchto příspěvků. Žalobce v tomto případě zaslal žalovanému výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných dne [datum]. Žalovaný však svoji povinnost v zákonné lhůtě 30 dní dobrovolně nesplnil a proto žalobce zaslal po marném uplynutí lhůty, avšak ještě před podáním žaloby, předžalobní upomínku. Žalobce požadoval úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti příspěvku – ten se stal splatným ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy žalobce k jeho úhradě žalovanému, tedy dne [datum], od dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou. Soud po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti vzal za prokázaný tento skutkový stav: žalovaný byl v době od [datum] do [datum] – tedy po dobu 89 dní - evidován jako vlastník a provozovatel vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení] kód [anonymizováno], přičemž k tomuto vozidlu nebylo v uvedeném období sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Žalobce je osobou oprávněnou k příjmu příspěvku od vlastníků vozidel provozujících vozidlo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalobce zaslal žalovanému dne [datum] výzvu k zaplacení příspěvku, popřípadě sdělení obrany ve lhůtě 30 dnů, avšak žalovaný příspěvek neuhradil. Uvedené vozidlo však bylo žalovaným již v roce 2019 prodáno [jméno] [příjmení], bytem [adresa], který byl vybaven i písemnou kupní smlouvou a zmocněním žalovaného k přepisu vlastníka a provozovatele uvedeného vozidla v příslušné evidenci s tím, že tento převod zařídí, to však v rozporu s dohodou se žalovaným neučinil. Přesto, že žalovaný opakovaně urgoval nového vlastníka vozu, aby zařídil změnu zápisu vlastníka v evidenci vozidel, však zůstal žalovaný evidován jako vlastník a provozovatel uvedeného vozu – a to z důvodu absence součinnosti nového vlastníka [jméno] [příjmení]. Z těchto důvodů pak žalovaný přikročil k zajištění zápisu zániku vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] v evidenci vozidel (dne [datum]). Při právním posouzení postupoval soud zejména podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), jeho prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. a příslušných ustanovení občanského zákoníku. Podle § 1 odst. 2 zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 3 výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Po aplikaci těchto zákonných ustanovení na shora popsaný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žalovaný není povinen žalobci hradit příspěvek. V rozhodném období, tedy v době od [datum] do [datum], již nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [příjmení] kód [anonymizováno], protože jej prodal jiné osobě. Nový vlastník však v rozporu s dohodou se žalovaným neuvedl do souladu tento právní stav se stavem zápisů v evidenci vozidel, ze které vychází při své činnosti žalobce. Zaslání výzvy k úhradě příspěvku žalobcem žalovanému a následná nečinnost žalovaného, který nesdělil žalobci žádnou obranu proti povinnosti ve výzvě stanovené, nemá za následek vznik povinnosti příspěvek hradit, pokud tato povinnost neexistovala. Žalovaný v řízení prokázal, že v rozhodné době nebyl povinen příspěvek žalobci hradit, protože nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 – právo na jejich náhradu má žalovaný, ve sporu plně úspěšný - žaloba proti němu podaná byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný však takovouto náhradu nepožadoval, soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Tento rozsudek je odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.