4 C 208/2020-42 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni zaplatiti poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru s tím, že žalobkyně jej požaduje jen od čerpání úvěru do poslední splátky úvěru, tj. 3 500 Kč, dále sankci za prodlení ve výši 500 Kč s tím, že žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková sankce činí 2 500 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil a na předžalobní upomínku ze dne [datum] nijak nereagoval. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 11 000 Kč (jistina 5 000 Kč, poplatek 3 500 Kč, smluvní pokuta 2 500 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2022, č.j. 15 C 58/2022-22, vyslovil svou místní nepříslušnost a danou věc postoupil Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru v částce 5 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úvěr do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru ve splátkách ve výši 1 700 Kč k [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Podle čl. 8 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky zavázal uhradit jednorázovou sankci 500 Kč. Žalovaný se sekundárně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně (z potvrzení o přijaté platbě ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla převodem na účet dne [datum] (z potvrzení o platbě ze dne [datum]). Žalovaný žalobkyni neuhradil žádnou částku. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (z výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku). 5. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o úvěru soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z § 1970 OZ, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení § 1879 OZ občanského zákoníku, podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba je důvodná a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními považovat nárok žalobkyně za oprávněný. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) platně sjednala smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a splnila tak svoje povinnosti z předmětné smlouvy. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy a ze zákona nesplnil, neboť nehradil řádně dohodnuté splátky, a proto žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními a obchodními podmínkami úvěr zesplatnila a požadovala zaplacení celé dlužné částky včetně smluvní pokuty a poplatku za úvěr. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužný na daný úvěr celkovou částku 11 000 Kč s příslušenstvím. Na dlužnou částku do dnešního dne však nic nezaplatil a na upomínku žalobkyně nereagoval. Za této situace vznikl žalobkyni nárok na zaplacení žalované dlužné částky, přičemž soud žalobkyni zároveň přiznal i uvedené příslušenství žalované pohledávky jistiny vyplývající ze smlouvy a ze zákona. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné, ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 7 479 Kč. Tato částka pak sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, a dále z odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 7 položky 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, výzva k plnění) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 1 540 Kč. K odměně advokáta dále soud připočetl paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony ve výši 300 Kč za tři úkony dle § 12b odst. 2 advokátního tarifu. Žalobkyni dále náleží náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) ve výši 1 159 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž je advokát žalobkyně plátcem. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 479 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.